Ošetřovatelství ve starověké Číně

V třetím tisíciletí př. n. l. se začal vytvářet první státní útvar s vyspělou kulturou i na území Číny v povodí řeky Chuang-che. Vliv kultismu nehrál podstatnou roli, mnoho tedy neovlivnil staročínskou péči o nemocné. Ta se opírala o přírodní léčitelství a využívání léčivých rostlin. Anatomické poznatky byly dost chudé, pitvy se neprováděly. Kněží byli povoláni léčit a uzdravovat nemocné, neboť jen oni znají tajemná přání bohů a jsou prostředníky mezi nimi a člověkem.

Číňané uznávali dva principy

jin, ženský princip – smrt, tma, slabost, zima, měkkost
jang, mužský princip – život, slunce, nebe, světlo, síla, teplo, tvrdost

Nemoci vznikají při disharmonii těchto dvou principů. Když převládal jang, vznikla nemoc ze zvýšené funkce orgánů. Převahou jin vznikla nemoc ze snížené funkce tělesných orgánů. Z toho vycházela i léčba – horečka se léčila ochlazováním.

Svéráznou vyšetřovací metodou byla palpace tepu. Číňané znali a rozpoznávali více než 150 druhů tepu, každý byl specifický pro určité onemocnění. Pro stanovení diagnózy byl důležitý i jazyk a všechny tělesné otvory (ústa, nos, uši).

Péče o nemocného spočívala v podávání

rostlinných léků – projímadla, dávidla …
nerostných léků – arzen, železo …

Speciální metodou byla akupunktura, tedy zabodávání jehel do životně důležitých bodů těla. Bylo jich 360. Po vpichu do těchto bodů mělo dojít k odstranění závady v průtoku energie tělem. Moxa (moxibusce) je pálení těla nemocného hořícími větvičkami léčivých rostlin a bylin. Byl zaveden první profylaktický zásah – vtírání prášku ze strupů neštovic do nosu zdravým dětem.

Přísná hygienická pravidla ve staré Číně vycházela z toho, že nemoc vniká do těla ústy. Pravidla ukládala pravidelnost v práci, odpočinku, spánku, jídle. Ve všech byla doporučena střídmost. Podle názorů v této době byl člověk odpovědný za své zdraví nejen sobě, ale i celé společnosti.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

WANG, Guangyao a Jiří SVRŠEK. Historie čínské bylinářské medicíny. NATURA [online]. 2005, roč. 2005, s. -, dostupné také z <http://natura.baf.cz/natura/2005/1/20050101.html>. ISSN 1212-6748.