Odběr materiálu pro histologické vyšetření

Z WikiSkript

Histologické vyšetření se provádí buďto za účelem stanovení diagnózy nebo jako metoda vědecké práce.

  • Nekropsie − odběr vzorku tkáně z mrtvého organismu.
  • Biopsie − odběr vzorku tkáně z živého organismu.
Peroperační biopsie − chirurg odebere vzorek během operace. Podle výsledků okamžitého histologického vyšetření (zhoubný/nezhoubný apod.) je zvolen další postup probíhající operace.

Technika odběru vzorků[upravit | editovat zdroj]

Aspirační biopsie
Endoskopická biopsie karcinomu tlustého střeva

Technika odběru se podřizuje tomu, aby byl vzorek odebrán co nejrychleji, nejšetrněji a aby nedocházelo ke zhmoždění tkání. Při biopsii je třeba dbát na to, aby byl odběr šetrný vůči pacientovi a bezbolestný. Objem vzorku většinou není větší než 1 cm3.

Excize (vyříznutí)[upravit | editovat zdroj]

Provádí se ostrým nástrojem (skalpel apod.). Běžná metoda při peroperační biopsii (během operace) a při nekroptickém odběru (během pitvy).

Punkce (nabodnutí)[upravit | editovat zdroj]

Odběrovým nástrojem je dutá jehla, kterou se při biopsii odebere váleček tkáně např. z jater, svalu, kostní dřeně apod.

Kyretáž[upravit | editovat zdroj]

Odběrovým nástrojem je kyreta (drátěná klička s dlouhou rukojetí). Kyretou se seškrábne část tkáně např. vzorek sliznice děložní.

Exfoliativní cytologie[upravit | editovat zdroj]

Stěr z povrchů sliznic, kterým získáme vzorek povrchového epitelu. Uplatňuje se při vyšetření děložního čípku a pochvy.

Aspirace[upravit | editovat zdroj]

Nasátí vzorku buněk z dutých orgánů (děloha, žaludek).

Excize pomocí endoskopu[upravit | editovat zdroj]

Odebrání vzorku z míst, která jsou u živého jedince těžko přístupná (jícen, žaludek, střevo, močový měchýř, trachea apod.).

Osud vzorku po odebrání[upravit | editovat zdroj]

Po oddělení tkání od organismu, enzymy v lyzosomech obrátí svou funkci proti buňce. Tím dochází k autolýze. Odebranému vzorku hrozí rychlé znehodnocení. Proto je nutné zajistit zachování struktury vzorku – fixovat ho.

Fixaci vzorku provádíme vložením do fixační nádobky s fixačním roztokem, kterého musí být nejméně 20× více než je objem vzorku. Nádobka se opatří štítkem s údaji, kterými vzorek identifikujeme. Je vhodné napsat stejné údaje obyčejnou tužkou (tuha je nerozpustná a odolná vůči fixačnímu roztoku) na papírek a ten vložit přímo do nádobky. S nádobkou je nutné poslat vyplněný průvodní list k zásilce histologického materiálu. Vše obdrží histologická laboratoř, kde vzorek zaevidují a zpracují.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Zpracování vzorků pro histologické vyšetření.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • BRICHOVÁ, Hana: Odběr vzorků pro histologické vyšetření. Praktikum z obecné histologie pro 1. ročník 1.LF UK (obecná histologie a embryologie, všeobecné lékařství).

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • JIRKOVSKÁ, Marie. Histologická technika. 1. vydání. Praha : Galén, 2006. 80 s. ISBN 80-7262-263-3.