Odontogenní nádory

Odontogenní nádory jsou nádory vznikající ze zubní lišty nebo z jejích derivátů.

Tvoří pouze 1 % nádorů dutiny ústní.

Odontogenní nádory dělíme na epitelové, mezenchymové a smíšené.

Epitelové odontogenní nádory[upravit | editovat zdroj]

Ameloblastom vycházející z mandibuly.

Ameloblastom je nejčastější odontogenní nádor. Bývá benigní, ale často recidivuje. Je to cystický špatně ohraničený útvar. Roste destruktivně.

tzv. Pindborgův nádor
pomalý, místně invazivní růst
lokalizace v molárové a premolárové krajině (mandibula)
vzniká v souvislosti s rutinovaným zubem
většinou bez obtíží, pouze nebolestivé zduření čelisti
na RTG jako cystické projasnění
tvorba eozinofilních hyalinních amyloidu podobných kulovitých útvarů, které mohou kalcifikovat
nádorové buňky spojeny IC můstky, skládání do trámců
polymorfní jádra
recidivy při nedokonalém odstranění

postihuje mladé jedince (do 20 let)
častěji v maxile
tvoří jej polyedrické epiteliální buňky, které se místy diferencují v cylindrické

Jedná se o cementomy. Vycházejí z cementoblastů. Charakterizuje je přítomnost ostrůvků cementu ve vazivových strukturách.

Rozdělujeme je na čtyři typy:

Smíšené odontogenní nádory obsahují jak složku epitelovou, tak mezenchymální.

Odontom

LIŠKA, Karel. Orofaciální patologie. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1983. 159 s.


			Článek neobsahuje vše, co by měl.
			Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej.
			O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.