Optický aparát oka, okohybné svaly, pohyby očí

Z WikiSkript
Schematic diagram of human eye multilingual.svg

Oko tvoří: rohovka, spojivka, komorová voda, čočka, sklivec. Rozeznáváme v oku dvě osy – zrakovou (mířící skrz střed čočky do fovey) a optickou (mířící skrz střed čočky do místa vzdáleného od fovey asi o 5°[1] nalevo u pravého oka a napravo u levého oka).

Základní údaje[1]
  • Vnímané světlo: 400 až 700 nm;
  • Nitrooční tlak: 2,0 až 2,9 kPa (15 až 22 torrů);
  • Lomivost čočky: převrácená hodnota ohniskové vzdálenosti v metrech, tj. 1 D odpvídá.

Optický aparát oka

[ ✎ upravit vložený článek ]


Oko obsahuje světlolomný a světločivný aparát. Světlolomný aparát je tvořen rohovkou a čočkou, dále k němu patří komorová voda a sklivec. Optická mohutnost neakomodovaného oka je přibližně + 59 D, z nichž 43 D připadá rohovce a 16–20 D čočce. Optická mohutnost čočky je proměnlivá. Při akomodaci oko nemá optickou mohutnost 59 D.

A – sklivec; B – čočka; C – rohovka; D – zornice; E – duhovka; F – oční bělmo; G – zrakový nerv; H – sítnice

Vizuální osa oka

Vizuální osa oka je přímka, která spojuje optický střed oka se žlutou skvrnou. S optickou osou centrovaného systému oka svírá úhel asi 5°, to znamená, že žlutá skvrna není v obrazovém ohnisku oka, ale je od něho odchýlena asi 1,5 mm temporálně.

Rohovka

Rohovka má přibližně kulový tvar. Odděluje vnitřní prostředí oka od okolního vzdušného prostředí (s indexem lomu 1), což ji činí z celého lomného systému nejúčinnější. Index lomu rohovky je 1,37.

Čočka

Čočka je krystalicky čirá struktura, jejíž optická mohutnost je proměnlivá díky své akomodační schopnosti. Vzhledem k heterogenní struktuře čočky neexistuje jednotný index lomu. Pro praktickou potřebu se využívá pouze průměrný index lomu celé čočky 1,42. Průchod paprsku čočkou tedy není přímočarý.

Ciliární aparát, na kterém je čočka zavěšena, má schopnost mechanicky měnit zakřivení přední a zadní strany čočky a tím se mění i její optická mohutnost. Při pohledu do blízka kontrakcí svalů ochabnou vlákna závěsného aparátu čočky, ta se vyklene a její index lomu se zvýší.

Akomodační schopnost čočky

Rozsah akomodační schopnosti čočky je určen tzv. blízkým a dalekým bodem.

Akomodace oka – zobrazení obrazu na sítnici

Blízký bod

Blízký bod (punctum proximum) je nejbližší bod, který vidí oko ostře při maximální akomodaci. Stářím klesá elasticita čočky a tedy i akomodační schopnost a blízký bod se vzdaluje. U desetiletého dítěte je akomodační šíře asi 15 D a blízký bod ve vzdálenosti 7 cm před okem. U dvacetiletého člověka, emetropa, se sníží akomodační šíře na 10 D (blízký bod je 10 cm před okem). U dospělého mladšího člověka, emetropa, je ve vzdálenosti 25 cm před okem (akomodační šíře 4 D), což je tzv. konvenční zraková vzdálenost. Když se blízký bod dostane přes 25 cm před okem, začínají se objevovat problémy s akomodací na blízko, zejména při čtení. Tato vada se nazývá stařecká vetchozrakost, neboli presbyopie. Kolem 70. roku života čočka ztrácí schopnost akomodace a akomodační šíře je 0 D.

Daleký bod

Daleký bod (punctum remotum) je nejvzdálenější bod, který oko vidí ostře bez akomodace a u zdravého oka je v nekonečnu (prakticky považujeme u oka za nekonečno vzdálenost 5 m).

Okohybné svaly – pohyby oka

[ ✎ upravit vložený článek ]

Okohybné svaly jsou svaly zajišťující pohyby oční koule.

Searchtool right.svg Přehlednou tabulku těchto svalů naleznete na stránce Svaly oka (tabulka)
  • Podle průběhu svalových snopců je dělíme na:
    • přímé,
    • šikmé.

Společným začátkem okohybných svalů je kruhovitá šlacha umístěná v hrotu orbity – anulus tendineus communis.

  • Boční pohled na pravé oko a okohybné svaly

    Boční pohled na pravé oko a okohybné svaly

  • 3D projekce okohybných svalů

    3D projekce okohybných svalů

Musculi recti

Úpony jednotlivých svalů jsou lokalizovány do každého kvadrantu bulbu jeden. Název odpovídá poloze svalu.

Třetí hlavový nerv – n. oculomotorius zajišťuje inervaci všem přímým svalům, s výjimkou m. rectus lateralis, který již spadá pod n. abducens.

Musculi obliqui

Šikmé svaly mají s přímými společný začátek, ale liší se úpony a průběhy.

Inervaci zajišťuje n. trochlearis a n. oculomotorius.

Okohybný sval a jeho funkce

Schéma funkce okohybných svalů
Základní charakteristika jednotlivých okohybných nervů [2]
Nerv Inervované svaly Fyziologická funkce
III – n. oculomotorius
část parasympatická m. sphincter pupillae, m. ciliaris zúžení zornice, akomodace
motorická vlákna m. rectus medialis, superior et inferior, m. obliquus inferior pohyb oka nazálně, vzhůru, dolů
m. levator palpebrae superioris elevace víčka, otevřená oční štěrbina
IV – n. trochlearis m. obliquus bulbi superior pohyb bulbu dolů a zevně
VI – n. abducens m. rectus lateralis abdukce oka
sympaticus m. dilatator pupillae, m. tarsalis dilatace zornice, tonus očního víčka

Odkazy

Související články

Reference

  1. ↑ a b TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4., přeprac. a uprav vydání. Praha : Grada Publishing, a. s, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.
  2. ↑ Okohybné poruchy/PGS/diagnostika. In WikiSkripta [online]. Praha : MEFANET, 2008- [cit. 2011-03-05]. Dostupné z WWW: <https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Okohybné_poruchy/PGS/diagnostika&oldid=52613>. ISSN 1804-6517.

Použitá literatura

  • TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4., přeprac. a uprav vydání. Praha : Grada Publishing, a. s, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.
  • PETROVICKÝ, Pavel. Anatomie s topografickými a klinickými aplikacemi. 1. vydání. Martin : Osvěta, 2002. 542 s. sv. 3. ISBN 80-8063-048-8.
Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Optický_aparát_oka,_okohybné_svaly,_pohyby_očí&oldid=436025“