Osteosyntéza a její principy

Z WikiSkript

Osteosyntéza je operační léčba zlomenin:

  • stabilizace zlomeniny spojením kostních fragmentů kovovými implantáty (dlahy, šrouby, dráty, hřeby, zevní fixatéry);
  • kostní fragmenty jsou znehybněny tak, že je umožněn volný pohyb přilehlých kloubů (umožňuje časnou mobilizaci) a jsou eliminovány svalové síly, působící dislokaci úlomků, předchází repozice a profylakticky ATB.

Typy osteosyntéz dle přístupu fixace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

1. zevní fixace

  • montáž mimo kožní kryt – sestává ze Schanzových šroubů, Steinmannových hřebů nebo Kirschnerových drátů (K-dráty) zavedených do kosti perkutánně nebo z malých incisí a ze zevní konstrukce:
    • unilaterální (svorková);
    • bilaterální;
      • jednorovinná (rámová);
      • vícerovinná (kruhová).

2. vnitřní fixace (operační přístup, implantát je kryt měkkými tkáněmi nebo uložen v kosti)

  • intramedulární:
    • nitrodřeňové hřebování (trend je nepředvrtané zajištěné hřeby);
    • svazek K–drátů podle Hacketala;
    • Enderova osteosyntéza.
  • extramedulární:
    • dlahy a šrouby (AO osteosyntéza – přesná otevřená repozice + fixace pomocí dlah a šroubů);
    • samostatné šrouby;
    • tahová cerkláž.

Ostatní typy osteosyntéz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • biologická osteosyntéza – zavřená repozice + nitrodřeňová osteosyntéza bez předvrtávání
    • zvláštním typem je minimálně invasivní osteosyntéza – zavřená repozice + zavedení nitrodřeňových implantátů (elastické dráty) perkutánně nebo z malé incise
  • předvrtávání dřeňové dutiny – poškození cévního zásobení (tvorba endostálního svalku), riziko tukové embolie (zejména u pacientů s polytraumatem)
  • zajištěné hřebování – šrouby procházející kostí a otvorem v hřebu kolmo na dlouhou osu
  • tahová cerkláž – fixace úlomků dvěma Kirschnerovými dráty a kličkou z ohebného drátu, která je uložena na povrchu kosti (zlomeniny klíčku nebo odlomení olecranon ulnae)
  • stabilní osteosyntéza
    • absolutně – působením svalové síly nedochází k žádným pohybům fragmentů (tahová cerkláž, staticky zajištěný nitrodřeňový hřeb, kompresní dlahy)
    • relativně – umožňuje určitý definovaný minimální pohyb fragmentů, který potencuje tvorbu svalku (dynamicky zajištěný nitrodřeňový hřeb, přemosťující dlahy)
  • adaptační osteosyntéza – úlomky stabilizovány v potřebném postavení, pohyb fragmentů není definován, k eliminaci svalové síly nutno přídatné fixace (zevní fixátor, sádrový obvaz atp.)

Indikace k osteosyntéze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • otevřené zlomeniny;
  • nitrokloubní zlomeniny s dislokací úlomků;
  • zavřené zlomeniny, primárně nestabilní;
  • zlomeniny s interpozicí měkkých tkání;
  • zlomeniny mnohočetné;
  • zlomeniny u starých nemocných (časná mobilizace);
  • zlomeniny, u kterých se nezdařila primární repozice;
  • zlomeniny se současným poškozením cév a nervů.

Indikace k zevní fixaci[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • otevřené zlomeniny;
  • dočasná fixace u polytraumat;
  • juxtaartikulární zlomeniny;
  • přídatná fixace u adaptační osteosyntézy;
  • léčba pakloubů a kostních infektů;
  • léčba kostních defektů (prodlužování – kalotaxe).

Výhody a nevýhody osteosyntézy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • výhodou je možnost časné mobilizace (nevznikají atrofie a kontraktury);
  • nevýhodou je riziko infekce (ranné i kostní) a prodloužení doby hojení kosti.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]