Polyneuropatie

Z WikiSkript

Polyneuropatie představují etiologicky rozsáhlou skupinu netraumatického postižení periferních nervů. Mezi příčiny můžou patřit:

  1. toxické látky: olovo (hl. extenzory), alkohol (hl. n. peroneus),
  2. metabolická onemocnění: diabetes mellitus, porfyrie, urémie, jaterní cirhóza, hypotyreóza,
  3. infekční onemocnění: záškrt, příušnice, mononukleóza, tyfus,
  4. polékové (cytostatika),
  5. dysproteinémie a paraproteinémie (myelom),
  6. paraneoplastické polyneuropatie (hl. malobuněčný karcinom plic),
  7. autoimunitní onemocnění (céliakie)[1]
  8. dědičné (Charcot–Marie–Toothova nemoc).

Společné klinické příznaky[upravit | editovat zdroj]

Parestézie, rukavicovitá a punčochovitá hypestézie, často symetrické postižení, spíše senzitivní než motorické, častější postižení DK (delší průběh periferních nervů), motorické poruchy (obvykle později), vegetativní poruchy (atrofie kůže), trofické změny na nehtech, kůži, poruchy funkce vnitřních orgánů (močení, zpomalené vyprazdňování žaludku, obstipace, poruchy erekce, potence). Vyvíjí se v týdnech, měsících i letech.

Dělení polyneuropatií dle průběhu[upravit | editovat zdroj]

  • Akutní: dny až měsíc (porfyrie, převažují motorické poruchy, více na HKK),
  • subakutní: v týdnech – diftérie, polékové (vinkristin), otrava kovy (olovo, thalium, arsen),
  • s chronickým průběhem: paraneoplastické, u paraproteinémie, kolagenóz, metabolické (diabetes mellitus, urémie, hypotyreoidismus), hereditární.

Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Velmi obtížná. Příčina nezjištěna ve 20–30 %.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

EMG, podrobné laboratorní vyš. krve a moči, někdy se neobejdeme bez vyšetření likvoru, nervové a svalové biopsie a dalších paraklinických testů.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • SEIDL, Zdeněk a Jiří OBENBERGER. Neurologie pro studium i praxi. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0623-7.

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. Česká republika. Ministerstvo zdravotnictví. Cílený screening celiakie (metodický pokyn). 2011. Věstník ministerstva zdravotnictví České republiky, částka 3. s. 51. Dostupné také z URL <http://www.mzcr.cz/Legislativa/dokumenty/vestnik-c_4741_2162_11.html>.