Poranění způsobená zvířaty

Poranění způsobená zvířaty dělíme na premortální a postmortální.

Poranění vzniklá zaživa

• Vyskytují se relativně zřídka, často jako náhody,
• na mechanismus lze usuzovat z okolnosti případu,
• charakter některých naprosto typický – př. otisky podkov při udupání koněm,
• nemusí být v příčinné souvislosti se smrtí.

Kůň, skot

• Zavalení, podupání, přimáčknutí ke stěně, kopnutí,
• poranění nitrobřišních orgánů – játra, slezina,
• poranění žeber, plic,
• méně časté jsou úrazy hlavy,
• ojediněle útoky rohy, pokousání.

Psi, lišky, kočky, exotické šelmy

• Stisk čelistí – zhmožděné, tržné rány, defekty po vytržení měkkých tkání,
• stopy po poškrábání.

Poranění vzniklá po smrti

• Častější,
• zvířata napadají přednostně krvácející rány, čímž mění jejich charakter a velikost.

Psi, kočky, lišky, divoká prasata

• Defekty měkkých tkání i kostí,
• stopy po zubech a zaťatých drápech.

Hlodavci

• Defekty zvláště na odkrytých částech těla,
• celkově jsou jemnější, charakteristické drobnými stopami po zoubcích a drápcích.

Drůbež, dravci

• Menší tržné či tržně-zhmožděné rány,
• stopy po drápech.

Mravenci

• Velmi členité, větvící se povrchní i hluboké defekty,
• vzezření ran je ovlivněno působením kyseliny mravenčí.

Odkazy

Použitá literatura

• KOLEKTIV AUTORŮ,. Soudní lékařství. 1. vydání. Praha : Grada, 1999. ISBN 80-7169-728-1.