Portál:Otázky z mikrobiologie (2. LF UK)

Z WikiSkript



Zkouškové otázky ze zkoušce z mikrobiologie[upravit | editovat zdroj]

Záznam o předmětu ve studijním informačním systému

Zakončení předmětu Mikrobiologie II je podmíněno úspěšně složenou praktickou a ústní zkouškou. K té lze přistoupit po udělení zápočtu za zimní semestr.

Teoretická část[upravit | editovat zdroj]

Během teoretické zkoušky dochází k výběru 3 zkouškových otázek ze tří okruhů

Okruh A: Obecná mikrobiologie + klinická mikrobiologie (celkem 39 otázek)

Okruh B: Speciální virologie a mykologie + parazitologie + vyšetřovací postupy a diagnostika (celkem 39 otázek)

Okruh C: Speciální bakteriologie (celkem 32 otázek)

Okruh A[upravit | editovat zdroj]

A1. Obecná mikrobiologie[upravit | editovat zdroj]

  1. Stavba bakteriální buňky. Bakteriální spora.
    1. Struktura bakterií
    2. Bakteriální spora
  2. Stavba virových částic. Klasifikace virů.
    1. Viry
  3. Složení buněčné stěny G+ a G- bakterií. Endotoxin.
    1. Buněčná stěna bakterií
    2. Endotoxin
  4. Bakteriální pouzdro a ostatní povrchové struktury. Biofilm.
  5. Exotoxiny a jejich rozdělení podle mechanismu a místa účinku.
  6. Patogenita bakterií.
  7. Patogeneze virových infekcí.
  8. Bakteriální genom a jeho plasticita. Mobilní genetické elementy.
  9. Rozdělení antibiotik podle mechanismu účinku.
  10. Mechanismy rezistence k antibiotikům (vč. MRSA, VRE, beta-laktamáz)
  11. Hlavní zásady racionální antibiotické terapie.
  12. Penicilinová antibiotika.
  13. Cefalosporiny a karbapenemy
  14. Glykopeptidy. Oxazolidinony (linezolid)
  15. Makrolidová a linkosamidová antibiotika. Tetracykliny včetně tigecyklinu. Chloramfenikol.
  16. Aminoglykosidy. Polypeptidová antibiotika (polymyxin).
  17. Chinolony.
  18. Kotrimoxazol. Metronidazol. Nitrofurantoin.
  19. Antituberkulotika.
  20. Virostatika.
  21. Antimykotika.
  22. Nežádoucí účinky antibiotik.

A2. Klinická mikrobiologie[upravit | editovat zdroj]

  1. Mikroflóra lidského těla.
  2. Infekce horních cest dýchacích. Mikrobiologická diagnostika a antimikrobní léčba.
  3. Infekce dolních cest dýchacích a plic. Mikrobiologická diagnostika a antimikrobní léčba.
  4. Průjmová onemocnění. Mikrobiologická diagnostika a antimikrobní léčba.
  5. Infekce močových cest. Mikrobiologická diagnostika a antimikrobní léčba.
  6. Sexuálně přenosné choroby. Mikrobiologická diagnostika a antimikrobní léčba.
  7. Nehnisavé (aseptické) neuroinfekce. Mikrobiologická diagnostika.
  8. Hnisavé meningitidy. Mikrobiologická diagnostika a antimikrobní léčba.
  9. Infekce krevního řečiště. Sepse. Mikrobiologická diagnostika.
  10. Nozokomiální infekce. Multirezistentní kmeny.
  11. Exantémová onemocnění virového původu.
  12. Infekce kůže a měkkých tkání. Mikrobiologická diagnostika a antimikrobní léčba.
  13. Infekce kostí a kloubů. Mikrobiologická diagnostika a antimikrobní léčba.
  14. Infekce způsobené anaerobními bakteriemi.
  15. Infekce plodu a novorozence.
  16. Očkování.

Okruh B[upravit | editovat zdroj]

B1. Speciální virologie[upravit | editovat zdroj]

  1. Herpesviry - HSV1, HSV2 a virus varicely.
  2. Herpesviry - EBV, cytomegalovirus a HHV-6.
  3. Viry influenzy.
  4. Virus parotitidy. Virus spalniček.
  5. Virus zarděnek a parvovirus B19.
  6. Virus vztekliny.
  7. Adenoviry.
  8. Rotaviry. Caliciviry.
  9. Polioviry a jiné enteroviry.
  10. Virus klíšťové encefalitidy a jiné flaviviry (vyjma HCV).
  11. Papilomaviry. Lidské patogenní poxviry.
  12. RSV, viry parainfluenzy, coronaviry, rhinoviry.
  13. Původci virových hepatitid.
  14. Virus HIV a jiné retroviry.

B2. Speciální mykologie[upravit | editovat zdroj]

  1. Candidy. Dermatofyta.
  2. Aspergily. Zygomycety.
  3. Cryptococcus. Pneumocystis.

B3. Speciální parazitologie[upravit | editovat zdroj]

  1. Trypanosomy a leishmanie.
  2. Giardia. Cryptosporidium. Trichomonas.
  3. Entamoeba a další améboidní prvoci.
  4. Původci malárie.
  5. Toxoplasma gondii.
  6. Schistosomy.
  7. Taeniae a ostatní původci střevních cestodóz.
  8. Echinokoky a ostatní původci tkáňových cestodóz.
  9. Enterobius a Ascaris. Ostatní původci střevních nematodóz.
  10. Trichinella a další původci tkáňových nematodóz.
  11. Ektoparazité.

B4. Vyšetřovací postupy a diagnostika[upravit | editovat zdroj]

  1. Zásady odběru a transportu vzorků k mikrobiologickému vyšetření.
  2. Mikrobiologická diagnostika bakteriálních infekcí; užití metod přímého i nepřímého průkazu.
  3. Mikrobiologická diagnostika virových infekcí; užití metod přímého i nepřímého průkazu.
  4. Mikroskopie v diagnostice infekčních onemocnění.
  5. Kultivace bakterií. Kultivační půdy, jejich výběr, podmínky kultivace.
  6. Postupy vedoucí k identifikaci bakterií.
  7. Testy citlivosti k antibiotikům. Interpretace výsledků.
  8. Serologické reakce (aglutinace, ELISA, WB, imunochromatografie). Využití v diagnostice infekčních onemocnění.
  9. Metody molekulární biologie a jejich využití v diagnostice infekčních onemocnění.
  10. Mikrobiologická diagnostika protozoárních infekcí.
  11. Mikrobiologická diagnostika helmintóz.
  12. Mikrobiologická diagnostika mykóz.

Okruh C[upravit | editovat zdroj]

C. Speciální bakteriologie[upravit | editovat zdroj]

  1. Streptococcus pyogenes.
  2. Viridující streptokoky (S. pneumoniae, ústní streptokoky).
  3. Beta hemolytické streptokoky jiné než S. pyogenes.
  4. Enterokoky.
  5. Staphylococcus aureus.
  6. Koaguláza negativní stafylokoky.
  7. Neisseria meningitidis.
  8. Neisseria gonorrhoeae.
  9. Brucely a Francisella tularensis. Legionella pneumophila.
  10. Bordetelly.
  11. Haemophilus influenzae a ostatní hemofily.
  12. Listeria monocytogenes.
  13. Corynebacterium diphteriae a ostatní korynebakterie.
  14. Escherichia coli. Shigely.
  15. Salmonely (Typhi, Enteritidis a další sérotypy).
  16. Klebsiella, Enterobacter, Serratia, Proteus.
  17. Yersinie.
  18. Vibrio cholerae a ostatní vibria.
  19. Campylobacter jejuni. Helicobacter pylori.
  20. Pseudomonas aeruginosa a další G- nefermentující tyčinky.
  21. Mycobacterium tuberculosis. M. leprae. Atypická mykobakteria.
  22. Anaerobní bakterie (jiné než klostridia).
  23. Aktinomycety a nokardie.
  24. Clostridium tetani. Clostridium botulinum.
  25. Clostridium difficile.
  26. Clostridium perfringens a ostatní histotoxická klostridia.
  27. Bacillus anthracis a ostatní bacily.
  28. Treponema pallidum.
  29. Borrelie a leptospiry.
  30. Rickettsie, coxielly, bartonely.
  31. Chlamydie.
  32. Mykoplasmata a ureaplasmata.

Praktická část[upravit | editovat zdroj]

Praktická část se skládá z jedné úlohy, úzce vázané na jeden z mikroorganismů uvedených v seznamu níže (zůstane však studentovi v otázce utajen). Tato část bude probíhat následovně:

Vytáhnete si úlohu (bez znalosti agens), která je definovaná klinickým případem a pracovní diagnózou. Vaším úkolem bude:

  1. Určit typ vhodného odběrového materiálu (nemusí být jen jeden).
  2. Popsat metody pro zpracování určeného materiálu, abyste zachytili možné mikrobiální původce u daného případu. Tyto dva body jsou u praktické části zásadní.
  3. Poté dostanete do ruky diagnostické podklady (mikroskopický preparát, živou kulturu či její fotografii nebo výsledek vyšetření).

Úkolem bude popsat co vidíte očima mikrobiologa (tvar, barvení, růst charakteristiku růst, fenomény atd.), případně navrhnout další mikrobiologické vyšetření k přesnější identifikaci agens. Nakonec se pokusíte určit původce onemocnění. U tohoto bodu budeme v hodnocení velmi shovívaví a budeme očekávat zejména adekvátní popis nálezu (např. pokud řeknete, že vidíte G− koky a budou to G+ tyčinky nebo nepoznáte bakterii podle specifického růstu na plotně, nepovede to k ukončení zkoušky).

  1. Enterococcus faecalis
  2. Enterococcus faecium (viz předchozí otázku)
  3. Staphylococcus aureus
  4. Staphylococcus hominis
  5. Streptococcus agalactiae
  6. Streptococcus pneumoniae
  7. Streptococcus pyogenes
  8. Clostridium difficile
  9. Clostridium perfringens
  10. Corynebacterium diphtheriae
  11. Listeria monocytogenes
  12. Actinomyces sp.
  13. Cutibacterieum acnes
  14. Acinetobacter baumani
  15. Burkholderia cepacia komplex
  16. Pseudomona aeruginosa
  17. Stenotrophomonas maltophilia
  18. Bordetella pertussis
  19. Campylobacter sp.
  20. Helicobacter pylori
  21. Citrobacter freundii
  22. Enterobacter cloacae
  23. Escherichia coli
  24. Haemophilus influanzae
  25. Klebsiella pneumoniae
  26. Proteus mirabilis
  27. Salmonella Enteritidis
  28. Salmonella Typhi
  29. Shigella dysentariae
  30. Yersinia enterocolitica
  31. Neisseria meningitidis
  32. Neisseria gonorrhoeae
  33. Bacteroides fragilis
  34. Fusobacterium nucleatum
  35. Prevotella sp.
  36. Mycobacterium tuberculosis
  37. Ureaplasma urealyticum
  38. Mycoplasma pneumoniae
  39. Borellia burgdorferi
  40. Candida albicans
  41. Candida krusei
  42. Cryptococcus neoformans
  43. Pneumocystis jirovecii
  44. Aspergillus fumigatus
  45. Influenza A
  46. SARS-CoV-2
  47. Rotavirus
  48. Morbilivirus
  49. Cryptosporidium parvum
  50. Entamoeba histolytica