Poruchy čichu
Z WikiSkript
Poruchy čichu jsou poruchami funkce n. olfactorius a čichové dráhy.
Kvantitativní poruchy čichu[upravit | editovat zdroj]
- Při snížení čichu (hyposmii) nebo ztrátě čichu (anosmii) vyloučit onemocnění dutiny nosní (chronické záněty sliznice);
- porucha čichu po traumatu – kontuze bulbus olfactorius, zlomenina baze lební v úrovni lamina cribriformis – týdny až měsíce po úrazu, příčinou nejspíše jizevnaté změny mening;
- jednostranná porucha čichu – při afekcích spodiny frontálních laloků – např. meningeom sulci olfactorii, aneuryzma a. cerebri anterior [1];
- hyperosmie – zvýšené vnímání.
Kvalitativní poruchy čichu[upravit | editovat zdroj]
- Kvalitativní poruchy čichu (parosmie, dysosmie) – při zánětech horních cest dýchacích, při cukrovce a Pagetově chorobě;
- sliznice nosu bohatě inervována z n. V (vjemy dráždivé), jako volná nervová zakončení (zprostředkování bolesti) – za hyposmii bývá odpovědná afekce nosní sliznice inervované n. V, vjemy aromatické (mýdlo, káva) od dráždivých (ocet, čpavek) rozliší čichová zkouška – jsou-li postiženy obojí, svědčí to o postižení nosní sliznice inervované n. V;
- čichové halucinace – psychózy;
- unciformní krize – jedna z forem epileptické aury, záchvat s halucinacemi, vyvoláno z oblasti uncus gyri hippocampi drážděním[1].
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b SEIDL, Zdeněk a Jiří OBENBERGER. Neurologie pro studium i praxi. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0623-7.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- AMBLER, Zdeněk. NEUROLOGIE pro studenty lékařské fakulty. 2. vydání. Praha. 2001. 399 s. ISBN 80-246-0080-3.
