Použití elektřiny v diagnostice

Z WikiSkript

Elektrodiagnostika je odvětví medicíny, které využívá elektrických signálů těla ke snímání, hodnocení a diagnostice stavu nervového a svalového systému. Jinak řešeno vyšetřujeme nervosvalovou dráždivost. Lidské tělo lze měřit dvěma druhy - pasivním a aktivním měřením. V praxi se však běžně používá aktivní měření, tedy snímání jevu, kdy se některé tkáně chovají jako zdroj elektrického napětí. Záznamu z měření se říká elektrogram.

Přehled elektrodiagnostických metod[upravit | editovat zdroj]

  • Metody využívající aktivních elektrických vlastností
    • Elektrokardiografie (EKG) – registrace potenciálů vznikajících v důsledku činnosti myokardu
    • Elektroencefalografie (EEG) – registruje potenciály vznikající v mozku, snímá se z kůže na hlavě
    • Elektrokortikografie (ECoG) – signály se snímají přímo z povrchu obnažené mozkové kůry při mozkových operacích
    • Elektromyografie (EMG) – potenciály kosterního svalstva; buď z elektrod zavedených do svalu nebo z povrchu kůže nad příslušným svalem
    • Elektroretinografie (ERG) – snímání akčních potenciálů oční sítnice pomocí elektrod přiložených na rohovku a spánek pacienta
    • měření elektrické aktivity GIT
    • měření elektrické aktivity sfinkterů
  • Metody využívajících pasivních elektrických vlastností
    • měření kožního odporu v polygrafu ("detektor lži")
    • bioimpedanční měření množství tělesného tuku
    • bioimpedanční měření hydratace
    • bioimpedanční tomografie


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]


Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

BENEŠ, Jiří; JIRÁK, Daniel; VÍTEK, František. Základy lékařské fyziky. 4. vydání. Karolinum. 2019. ISBN-978-80-246-2645-1