Práh sluchu a sluchové pole

Z WikiSkript

Sluchové pole - Graf
Křivky hlasitosti
Práh slyšitelnosti na vysokých frekvencích stoupá s věkem

Sluchové pole[upravit | editovat zdroj]

Sluchové pole (nebo oblast slyšitelnosti) je rozsah všech zvuků, které dokáže lidské ucho vnímat. Vnímání zvuku je u člověka omezeno slyšitelnými frekvencemi (přibližně 16–20 000 Hz). U každé frekvence je odlišný rozdíl intenzit, jež slyšíme. Lidský sluchový orgán je nejcitlivější v oblasti frekvencí 1–5 kHz.

Tvar sluchového pole[upravit | editovat zdroj]

Zdola je sluchové pole vymezeno křivkou sluchového prahu, tedy nejmenší intenzitou tónu, kterou je pozorovatel schopen při dané frekvenci vnímat. Shora je omezeno křivkou prahu bolesti. Zvuky nad tímto prahem vyvolávají bolestivý vjem a mohou vést k poškození samotného sluchového orgánu. Vnímání zvuků je individuální a rozdíly můžeme najít i mezi zdravými jedinci. Tvar sluchového pole se také mění s věkem.

Intenzita zvuku I[upravit | editovat zdroj]

Intenzita zvuku je energie zvukového vlnění, která projde za dobu 1 s plochou 1 m2 orientovanou kolmo na směr šíření zvuku.

P je výkon zvukového vlnění, S je obsah plochy, kterou vlnění prochází. Jednotkou je tedy W•m−2.

Hladina intenzity zvuku L[upravit | editovat zdroj]

Rozdíl v intenzitě zvuku mezi slabým zvukem, který již můžeme slyšet a silným, který nám působí bolest, při frekvenci 1 kHz je v řádech bilionů (10–12 W•m−2 a 1 W•m−2). Zavedla se proto hladina intenzity zvuku v relativních jednotkách, v belech (B) nebo decibelech (dB). 1 B odpovídá poměru intenzit zvuku 1:10. Zvýšíme-li tedy hladinu intenzity zvuku o 1 dB, zvýší se intenzita zvuku asi o 26 %, což je nejmenší rozdíl, který je zdravé ucho schopno postřehnout.

Intenzitám zvuku I registrovaným lidským sluchovým orgánem v rozmezí 10–12 W•m−2 až 10 W•m−2 přiřazujeme hladiny intenzity zvuku L v rozmezí 0 dB až 130 dB.

Hladina intenzity v belech je určena dekadickým logaritmem poměru intenzity, jejíž hladinu určujeme, k určité intenzitě I0, kterou bereme za základ (nulovou hladinu).

Izofóny[upravit | editovat zdroj]

Izofóna je křivka stejné hlasitosti. Spojuje zvuky příslušné frekvence a intenzity, které vnímáme jako stejně silné. Nulová izofóna je práh slyšení, izofóna na hladině 120 dB je práh bolesti.

Fón (jednotka) a Hladina hlasitosti[upravit | editovat zdroj]

Fón (Ph) je jednotkou hladiny hlasitosti. Hladinou hlasitosti je nazývána subjektivní hlasitost, která je vnímána sluchem.

Hladina hlasitosti je definována tak, že hladina hlasitosti 1 fón je při kmitočtu 1 kHz stejně velká jako jednotka hladiny zvuku 1 dB. Pro zvuky ostatních kmitočtů jsou hladiny hlasitosti definovány subjektivním porovnáváním s hladinou hlasitosti referenčního tónu. [1]

Práh sluchu[upravit | editovat zdroj]

Práh sluchu je úroveň hlasitosti, pod kterou není lidské ucho schopno zaznamenat jakýkoli zvuk. [2]

Práh sluchu je závislý na stavu sluchového aparátu daného člověka. Obecně je definován jako smluvní vztažná hodnota hladiny intenzity zvuku (při frekvenci 1 kHz) akustického tlaku vůči tlaku atmosférickému (p0=2.105 Pa=200 kPa). [3] Pro dospělé má práh sluchu referenční úroveň hlasitosti velikost 0 decibelů (dB).

Závislost prahu sluchu na frekvenci zvuku[upravit | editovat zdroj]

Práh sluchu je odlišný pro různé frekvence zvuku. Standardizovaný práh sluchu pro frekvenci 1 000 Hz je 0 dB. U nižších a vyšších frekvencí než 1 000 Hz je pak viditelný posun prahu sluchu. Pro 30 Hz se pohybuje kolem 60 dB. Naopak největší citlivost lidské ucho vykazuje při frekvencích okolo 3 500–4 000 Hz, což odpovídá rezonanční frekvenci zvukovodu. Těmto frekvencím odpovídá práh sluchu −12 dB. [4]

Závislost prahu sluchu na věku[upravit | editovat zdroj]

S rostoucím věkem se rozvíjí tzv. sensorineurální (percepční) sluchová vada. Tato porucha je způsobena absencí nebo poškozením drobných vláskových buněk v hlemýždi, které pak již neposílají signály do mozku, což má za následek posunu prahu sluchu. [5] [6] (viz graf "Práh slyšitelnosti na vysokých frekvencích stoupá s věkem").

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související stránky[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. ↑ UNKNOWN,. Wikipedia [online]. [cit. 2013-12-18]. <https://cs.wikipedia.org/wiki/F%C3%B3n_(jednotka)>.
  2. ↑ GREENFACTS,. Glossary of audiology terms [online]. [cit. 2013-11-29]. <http://ec.europa.eu/health/opinions/en/hearing-loss-personal-music-player-mp3/glossary/ghi/hearing-threshold.htm>.
  3. ↑ UNKNOWN,. Wikipedia [online]. [cit. 2013-11-29]. <https://en.wikipedia.org/wiki/Absolute_threshold_of_hearing>.
  4. ↑ NAVE, R.. Threshold of Hearing [online]. [cit. 2013-11-29]. <http://hyperphysics.phy-astr.gsu.edu/hbase/Sound/earcrv.html>.
  5. ↑ AUDIONIKA,. O sluchu a sluchových vadách [online]. [cit. 2013-18 - 12]. <http://www.audionika.cz/stranka/o-sluchu-a-sluchovych-vadach>.
  6. ↑ UNKNOWN,. Age and Shift in Hearing Threshold [online]. [cit. 2013-10-10]. <https://www.engineeringtoolbox.com/age-shift-in-threshold-d_1474.html>.

Zdroje[upravit | editovat zdroj]


Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • NAVRÁTIL, Leoš a Jozef ROSINA. Medicínská biofyzika. Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 978-80-247-1152-2, str. 282.
Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Práh_sluchu_a_sluchové_pole&oldid=419781“