Průvodce:Anatomie (2. LF UK)

Z WikiSkript

Anatomie[upravit | editovat zdroj]

Anatomie je mezi uchazeči o studium na LF bezpochyby největším strašákem. Její význam je tradičně trochu přeceňován, nicméně se vzhledem k objemu učiva jedná pravděpodobně o nejnáročnější předmět prvního ročníku a jeden z nejtěžších v prvních třech letech studia.

Anatomický ústav[upravit | editovat zdroj]

Od zimního semestru 2019/20 má Anatomický ústav 2. LF vlastní budovu v areálu na Plzeňské. Do té doby sídlil společně s Anatomickým ústavem 1. LF v ulici U Nemocnice. Vedoucím ústavu je od roku 2015 prof. MUDr. David Kachlík, Ph.D.

Forma výuky[upravit | editovat zdroj]

Výuka sestává z nepovinných přednášek, povinných seminářů a pitevních cvičení.

Přednášky[upravit | editovat zdroj]

Přesto, že jsou přednášky nepovinné, doporučuje se na ně chodit, protože vám zde látku vysvětlí lidé, kteří vás později mohou zkoušet a seznámíte se zde s přibližným rozsahem požadovaného učiva. Cenné jsou také obrázky a schémátka, která vám přednášející budou kreslit. Často vám bude přednášet sám pan profesor, který výklad obvykle oživí nějakou zajímavou či vtipnou příhodou. Je dobré si téma přednášky nejdříve přečíst v učebnici, ale v praxi obvykle poněkud hůře realizovatelné. Před praktickým cvičením by mělo být samozřejmostí seznámit se s probíraným tématem hlouběji, jinak vám to opravdu nic nedá.

Semináře[upravit | editovat zdroj]

Na seminářích obvykle vyučují lektoři - studenti vyšších ročníků, nebo čerství absolventi. Má to tu výhodu, že mají obvykle svoji zkoušku z anatomie ještě v živé paměti, ale také se mohou podělit o zajímavosti z klinické praxe. Avšak jejich pedagogické schopnosti i odborné znalosti se mohou lišit. Je proto dobré vyzkoušet si, čí styl výuky vám nejvíce vyhovuje a k tomu se pak zařadit do skupinky. Výuka na seminářích je maximálně názorná a praktická, nejdůležitější je zde osahat si a prohlédnout si vše na modelech či preparátech, k naučení teorie slouží přednášky a učebnice. Pokud se domníváte, že vám praktická výuka nestačila, máte možnost vypůjčit si některé preparáty do studovny ústavu.

Každý tématický okruh (obvykle jedna orgánová soustava) je zakončen písemným testem či ústním zkoušením (kosti HK a DK,lebka, srdce). Test obvykle obsahuje obrázky na kterých pojmenováváte označené struktury, nějaké zaškrtávací a nějaké rozepisovací otázky, případně máte za úkol sami nakreslit obrázek. Ústní zkoušení do značné míry závisí na tom, kdo vás zkouší, ale obecně se není čeho bát. Testy i zkoušení jsou hodnoceny A, B, C, D. Pro získání zápočtu musíte mít všechny testy a zkoušení hodnoceny A, B nebo C. Všechny testy nebo zkoušení hodnoceny D si musíte opravit ve zkouškouvém období. Na každý test máte pro udělení zápočtu 3 pokusy.

Pitvy[upravit | editovat zdroj]

Poprvé máte šanci si sami říznout (do mrtvoly či vlastního prstu - dle zručnosti). Jedná se o jeden týden v zimním a jeden v letním semestru. Pitvá se každý den celé odpoledne a je to dost únavné, protože musíte nejen zvládnout vypitvat a obnažit všechny žádané struktury, ale také se ještě učit na popitevní pohovor. Obvykle vás budou učit vaši lektoři a pomáhat jim budou tzv. demonstrátoři (jsou to studenti–dobrovolníci z vyšších ročníků), kteří odvedou asi nejvíc práce při pitvání, budou vám říkat, jak máte pitvat a taky vás budou průběžně zkoušet. Občas se porůznu bude vyskytovat i pan profesor, obvykle ve chvíli, kdy se vám to nejméně hodí. Celý veselý a pestrý týden je zakončen popitevákem – tj. zkoušením nějakým pracovníkem ústavu (asistent/docent/profesor). Zkouší se stylem: popište mi tuhle oblast, co je to za strukturu (zatahání pinzetou), najděte... Náročnost popiteváku závisí na otázce a zkoušejícím, nicméně rozhodně je třeba se na něj učit. Bez splněného popiteváku nemůžete ke zkoušce.

Zkouška[upravit | editovat zdroj]

Zlatý hřeb anatomie a prváku vůbec. Má dvě části, praktickou na pitevně a ústní zkoušení. Praktická část se podobá popiteváku - tedy probíhá ve stylu: co je to (zatahání pinzetou), najděte... Zde obvykle nebývá problém, jen je třeba nepodcenit řezy mozkem. Pak následuje ústní zkoušení. Nezanedbejte studium jak teoretických, tak klinických souvislostí. Vytáhnete si číslo, pod kterým se skrývá kombinace čtyř otázek viz. zde a máte cca hodinu na přípravu. Pište, kreslete, dělejte co je ve vašich silách, protože dobře udělaná příprava může u některých zkoušejících být téměř zárukou úspěchu. Když už na vás přijde řada, je potřeba hlavně nepanikařit, v klidu vyložit zkoušejícímu vše co o tématu víte a na pokládané otázky odpovídat jasně, zřetelně, přiměřeně hlasitě a klidně. Je to do značné míry psychologický souboj a vy nesmíte zkoušejícího ani vyprovokovat k útoku, protože byste prohráli, ale ani se hned vzdát. V současnosti zkouší při ústní části tři různí zkoušející, všichni jsou celkem féroví a spravedliví a mají rozsáhlé zkušenosti, takže po pár slovech poznají, zda látku umíte nebo ne.

Literatura[upravit | editovat zdroj]

  • Čihák, Radomír: Anatomie 1. (2. vydání upravili a doplnili R. Čihák a M. Grim) Praha, Grada, 2001; Anatomie 2. (2. vydání upravili a doplnili R. Čihák a M. Grim) Praha, Grada, 2002; Anatomie 3. Praha, Grada, 2004 (2. vydaní upravili a doplnili R. Čihák, R. Druga a M. Grim)
  • Hudák, R., Kachlík, D. a kol.: Memorix anatomie, 3. vydání, Praha: Triton, 2015
  • Grim, Miloš; Druga, Rastislav et al: Základy anatomie 1.Obecná anatomie a pohybový systém. Praha, Karolinum, Galen, 2. vyd. 2007
  • Grim, Miloš; Druga, Rastislav et al: 5. Anatomie krajin těla. Praha, Karolinum, Galen, 2002
  • Grim, Miloš; Druga, Rastislav et al: 3. Trávicí, dýchací, močopohlavní a endokrinní systém, Praha, Karolinum, Galen, 2005
  • Petrovický, Pavel a spol.: Anatomie s topografií a klinickými aplikacemi 1.- 3. Martin, Osveta 2001, 2002.

Ad 1-3: Tenké levné knížky typu moderních skript. Dobrá je hlavně trojka a pětka. Jednička je příliš stručná. Ad 4: Klasika, podrobné, spousta nádherných obrázků ale bohužel drahé a těžké. Ad 5: Podobně jako Čihák velmi podrobné, obrázky jsou jednodušší, černobílé, knihy lehčí a levnější než Čihák.

Je dobré nejprve si látku přečíst v Čihákovi a poté ji rozšiřovat informacemi z Memorixu. Dále je dobré pořídit si anatomický atlas buď Netter nebo Sobotta a knihu na CNS - Druga R., Grim M., Dubový P.: Anatomie Centrálního Nervového Systému, Galén Karolinum, 2011 Kompletní seznam doporučené literatury najdete na stránkách Anatomického ústavu- tady.

Dalšími cennými zdroji informací jsou různé poznámky, výpisky, texty, atd. od starších spolužáků či lektorů a stránky anatomických ústavů ostatních fakult. Také stránky Lenjulenky, Langenbecka a spolku Motolák

Odkazy[upravit | editovat zdroj]