První horní stolička
Největší ze všech tří molárů (šířka korunky 10,5 mm, délka kořene 12,5 mm, délka zubu 20,5 mm). Patří mezi pilíř I. třídy podle Voldřicha.
Bukální ploška zubní korunky je ve tvaru lichoběžníku, v oblasti krčku zubu užší. Je mírně klenutá, rozdělena fisurou, která dělí celou plošku na dvě stejně velké části části – meziální a distální.
Palatinální ploška je mírně klenutá, má také tvar lichoběžníku. Fisura, která rozděluje oba palatinální hrboly žvýkací plochy, přechází na palatinální plošku, kterou dělí na menší distální a větší meziální.
Aproximální plošky mají čtvercový tvar. Končí ve sklovinném valu okluzní plošky. Ploška meziální je vyšší, plochá, u krčku zubu mírně konkávní. Ploška aproximální distální je nižší a kratší.
Okluzní ploška má tvar kosočtverce se čtyřmi hrbolky, které jsou od sebe odděleny třemi fisurami. Hrbolek mezibukální je spolu s meziopalatinálním nějvětší, dále následuje distobukální a nejmenší distopalatinální. Zhruba v 17 % případů se může vytvořit meziopalatinálně hrbolek pátý tzv. tuberculum anomale Carabelli.
Kořeny První horní stolička má tři kořeny, dva jsou uloženy bukálně, jeden palatinálně. Palatinální kořen je největší, rovný, kuželovitého tvaru. Na transverzálním průřezu má tvar kruhu. Bukální kořeny jsou na průřezu oválné. Kořeny horní stoličky často zasahují až do spodiny čelistní dutiny.
Dřeňová dutina je prostorná, zužující se v krajině krčku a pokračuje do kořenů jako kořenové kanálky. Kanálek palatinální je rovný a nejširší. Bukální jsou užší. U meziobukálního kanálku může nastat rozdvojení.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- JANSOVÁ, Katarína a M EBER. Preklinická stomatologie : I. část - morfologická. 2., dopl vydání. Olomouc : Univerzita Palackého, 1996. 72 s. ISBN 80-7067-596-9.
- ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. upr. a dopl vydání. Praha : Grada, 2002. 488 s. sv. 2. ISBN 80-247-0143-X.
