Pseudomonas aeruginosa

Z WikiSkript
Pseudomonas aeruginosa
Pseudomonadaceae
Pseudomonas
Pseudomonas aeruginosa – gramovo barvení
Pseudomonas aeruginosa – gramovo barvení
Morfologie G− tyčinka
Vztah ke kyslíku aerobní
Kultivace běžné kultivační půdy
Faktory virulence exogenní polysacharid (alginát), fimbrie, neuraminidáza, proteázy, cytotoxiny,... [1]
Výskyt odpadní vody, rostliny, půda, nemocniční prostředí, kolonizace sliznic dýchacího a močového ústrojí
Inkubační doba 24–72 hodin (u exogenních infekcí) [1]
Onemocnění infekty popálenin, sepse novorozenců, osteomyelitidy, infekty oka, střevního traktu, močových cest
Diagnostika kultivace (identifikace podle pigmentů), biochemie, aglutinace se specifickými séry
Terapie kombinace dvou látek: piperacilin, cefalosporiny III. generace, aminoglykosidy, karbapenemy, monobaktamy, fluorochinolony
Očkování polyvalentní vakcíny vyrobené ze somatických antigenů
MeSH ID D011550


Pseudomonas aeruginosa patří mezi gram negativní, aerobní, pohyblivé, nefermentující bakterie. P. aeruginosa je klinicky nejvýznamnější z celého rodu. Bývá někdy obalena slizovou vrstvou, která je podobná bakteriálnímu pouzdru.

Výskyt[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nejčastěji se vyskytuje v odpadních vodách, na rostlinách a v půdě. „U zdravých jedinců může v prostředí silně kontaminovaném pseudomonádami dojít k jejich kolonizaci; takto se ale mohou stát důležitým vektorem šíření nosokomiálních nákaz.[2] Kolonizuje hlavně sliznice dýchacího a močového ústrojí. Často se vyskytuje v nemocničním prostředí a kontaminuje právě katétry, dýchací přístroje apod.

Kultivace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Podmínky kultivace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Fagocytóza Ps. aeruginosa neutrofilem u pacienta s infekcí v krevním řečišti
Produkce pyocyaninu na měkkém agaru. Pravá zkumavka neočkována, sloužící jako kontrola.

Pseudomonas aeruginosa je velmi nenáročná bakterie, roste dobře na základních půdách při 30–37 °C, ale roste i při pokojové teplotě.

Vzhled[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Kolonie se vyznačují typickým vzhledem:

  1. modrozelený pigment – pyocyanin (pyo – hnis, kyaneos – modrý);
  2. žlutozelený pigment – fluorescein.
  • Zápach:
  1. mladší kolonie – vůně jasmínového a lipového květu nebo fialky;
  2. starší kolonie – amoniak.
  • Perleťový až kovový lesk.

Antigenní struktura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Podle somatických antigenů rozlišujeme 17 sérotypů, dále pseudomonas vlastní antigeny vázané na bičík a fimbrie.

Patogeneze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Patogenita je dána strukturami vázanými na bakteriální buňku i tvorbou různých exolátek.[2]

Buněčné struktury[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Extracelulární polysacharid – alginát:
    • ve velkém množství mukózních kolonií (především u cystické fibrózy) – ochrana před obranou hostitele.
  • Slizová vrstva.
  • Lipopolysacharidový komplex.

Extracelulární produkty[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Proteolytické enzymy:
  1. Štěpí:
    1. fibrin,
    2. elastin,
    3. kasein,
    4. kolagen.
  2. Účinek na organismus:
    1. poškození kapilár,
    2. vznik hemoragií a nekróz,
    3. inhibice fagocytózy,
    4. zástava opsonizace (narušení funkce komplementu).
  • Hemolyziny.
  • Toxiny:
    • cytotoxin – porušuje membrány.

Patogenita[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Může způsobit infekci jakéhokoli orgánu nebo systému těla. Mezi prognosticky nejhorší patří: infekty popálenin (smrtnost 60 %), sepse novorozenců, osteomyelitidy, infekty oka (proteolytické enzymy). Způsobuje infekce především u osob:

  • S porušenou imunitou,
  • S těžkým základním onemocněním:
  1. hemoblastózy,
  2. tumory,
  3. diabetes,
  4. autoimunitní choroby,
  5. cystická fibróza plic aj.
  • S popáleninami,
  • S imunosupresí – po transplantaci,
  • Používajících širokospektrá ATB,
  • S dlouhodobě zavedenými cévkami, kanylami, močovými katétry apod.

Prevence a léčba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Prevence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Využití polyvalentních vakcín vyrobených ze somatických antigenů.

Léčba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Je nutné používat kombinaci dvou látek:


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 250-252. ISBN 978-80-7262-644-1.
  2. a b VOTAVA, Miroslav. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. s. 35. ISBN 80-902896-6-5.

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • BEDNÁŘ, Marek, et al. Lékařská mikrobiologie : bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.
  • VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. ISBN 80-902896-6-5.
  • HYNIE, Sixtus. Farmakologie v kostce. 2. vydání. Praha : Triton, 2001. 520 s. s. 392. ISBN 80-7254-181-1.