Pseudomonas aeruginosa
| Pseudomonas aeruginosa | |
| Pseudomonadaceae | |
| Pseudomonas | |
 Pseudomonas aeruginosa – gramovo barvení | |
| Morfologie | G− tyčinka |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | aerobní |
| Kultivace | běžné kultivační půdy |
| Faktory virulence | exogenní polysacharid (alginát), fimbrie, neuraminidáza, proteázy, cytotoxiny,... [1] |
| Výskyt | odpadní vody, rostliny, půda, nemocniční prostředí, kolonizace sliznic dýchacího a močového ústrojí |
| Inkubační doba | 24–72 hodin (u exogenních infekcí) [1] |
| Onemocnění | infekty popálenin, sepse novorozenců, osteomyelitidy, infekty oka, střevního traktu, močových cest |
| Diagnostika | kultivace (identifikace podle pigmentů), biochemie, aglutinace se specifickými séry |
| Terapie | kombinace dvou látek: piperacilin, cefalosporiny III. generace, aminoglykosidy, karbapenemy, monobaktamy, fluorochinolony |
| Očkování | polyvalentní vakcíny vyrobené ze somatických antigenů |
| MeSH ID | D011550 |
Pseudomonas aeruginosa patří mezi gram negativní, aerobní, pohyblivé, nefermentující bakterie. P. aeruginosa je klinicky nejvýznamnější z celého rodu. Bývá někdy obalena slizovou vrstvou, která je podobná bakteriálnímu pouzdru.
Výskyt[upravit | editovat zdroj]
Nejčastěji se vyskytuje v odpadních vodách, na rostlinách a v půdě. „U zdravých jedinců může v prostředí silně kontaminovaném pseudomonádami dojít k jejich kolonizaci; takto se ale mohou stát důležitým vektorem šíření nosokomiálních nákaz.“[2] Kolonizuje hlavně sliznice dýchacího a močového ústrojí. Často se vyskytuje v nemocničním prostředí a kontaminuje právě katétry, dýchací přístroje apod.
Kultivace[upravit | editovat zdroj]
Podmínky kultivace[upravit | editovat zdroj]
Pseudomonas aeruginosa je velmi nenáročná bakterie, roste dobře na základních půdách při 30–37 °C (30 °C se doporučuje pro potlačení růstu doprovodné flóry), ale roste i při pokojové teplotě.
Vzhled[upravit | editovat zdroj]
Kolonie se vyznačují typickým vzhledem:
- Beta-hemolýza.
- Pigmentace:
- modrozelený pigment – pyocyanin (pyo – hnis, kyaneos – modrý);
- žlutozelený pigment – fluorescein.
- Zápach:
- mladší kolonie – vůně jasmínového a lipového květu nebo fialky;
- starší kolonie – amoniak.
- Perleťový až kovový lesk.
Antigenní struktura[upravit | editovat zdroj]
Podle somatických antigenů rozlišujeme 17 sérotypů, dále pseudomonas vlastní antigeny vázané na bičík a fimbrie.
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
„Patogenita je dána strukturami vázanými na bakteriální buňku i tvorbou různých exolátek.“[2]
Buněčné struktury[upravit | editovat zdroj]
- Extracelulární polysacharid – alginát:
- ve velkém množství mukózních kolonií (především u cystické fibrózy) – ochrana před obranou hostitele.
- Slizová vrstva.
- Lipopolysacharidový komplex.
Extracelulární produkty[upravit | editovat zdroj]
- Proteolytické enzymy:
- Účinek na organismus:
- poškození kapilár;
- vznik hemoragií a nekróz;
- inhibice fagocytózy;
- zástava opsonizace (narušení funkce komplementu).
- Hemolyziny.
- Toxiny:
- cytotoxin – porušuje membrány.
Patogenita[upravit | editovat zdroj]
Může způsobit infekci jakéhokoli orgánu nebo systému těla. Mezi prognosticky nejhorší patří: infekty popálenin (smrtnost 60 %), sepse novorozenců, osteomyelitidy, infekty oka (proteolytické enzymy).
Způsobuje infekce především u osob:
- s porušenou imunitou;
- s těžkým základním onemocněním:
- hemoblastózy;
- tumory;
- diabetes;
- autoimunitní choroby;
- cystická fibróza plic aj.;
- s popáleninami;
- s imunosupresí – po transplantaci;
- užívajících širokospektrá ATB;
- s dlouhodobě zavedenými cévkami, kanylami, močovými katétry apod.
Prevence a léčba[upravit | editovat zdroj]
Prevence[upravit | editovat zdroj]
Využití polyvalentních vakcín vyrobených ze somatických antigenů.
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Je nutné používat kombinaci dvou látek:
- Piperacilin;
- Cefalosporiny III.;
- Aminoglykosidy;
- Karbapenemy;
- Monobaktamy;
- Fluorochinolony.
Souhrnné video[upravit | editovat zdroj]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 250-252. ISBN 978-80-7262-644-1.
- ↑ a b VOTAVA, Miroslav. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. s. 35. ISBN 80-902896-6-5.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- BEDNÁŘ, Marek, et al. Lékařská mikrobiologie : bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.
- VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. ISBN 80-902896-6-5.
- HYNIE, Sixtus. Farmakologie v kostce. 2. vydání. Praha : Triton, 2001. 520 s. s. 392. ISBN 80-7254-181-1.
