Ranné infekce

Z WikiSkript

Ranné infekce jsou nozokomiální nákazy. Zdrojem je zdravotnický personál, jiný pacient nebo pacient sám, pak se jedná o endogenní nákazy. Přenos se děje prostřednictvím kapének, prachu, kontaminovaných předmětů, vyšetřovacích nástrojů a pomůcek, které se nepoužívají jednorázově, exkrementů nebo doteku rukou. Pro vznik infekce jsou zásadní tři faktory: zdroj nákazy, přenos původce nákazy (mikroba) a vnímavý jedinec. I přes veškerou snahu operovat asepticky, je většina chirurgických ran kontaminována.

Dělení ran dle kontaminace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Rány čisté
    • předpokládá zanedbatelnou kontaminaci, výskyt infekcí bývá pod 1 %
    • např. operace kýly, strumy, prsu, varixů, atd.
  2. Rány čisté – kontaminované
    • malé znečištění, hlavně endogenní, výskyt infekcí je asi 2 %
    • např. cholecystektomie, apendektomie nezaníceného červu, resekce žaludku
  3. Rány kontaminované
    • riziko infekce 5–30 %, lze ji omezit ATB profylaxí, speciální operační technikou, atd.
    • např. operace nepřipraveného střeva, resekce žaludku při krvácení či tumoru, apendektomie při gangréně červu
  4. Rány infikované – znečištěné

Diagnóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • každá pooperační teplota vyžaduje kontrolu rány
  • typické příznaky – bolest, palpační citlivost rány, edém kůže, zarudnutí, sekrece
  • může probíhat latentně a být překryta ATB
  • odběr na kultivaci, kontrola rány za sterilních kautel
  • hlubší infekce – USG, CT

Prevence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • fyziologické operování, maximální omezení kontaminace během operace (izolace rouškami, fóliemi, atd.)
  • ATB profylaxe
  • u výrazně kontaminovaných ran – šijeme jen nejhlubší vrstvy, povrch necháme otevřený a kryjeme

Léčba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • základem je otevření rány, posléze výplach a obklady, případně excize nekróz
  • nejtěžší infekce na břiše můžeme léčit laparostomií s trvalou aplikací síťky


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • KLENER, P, et al. Vnitřní lékařství. 3. vydání. Praha : Galén, 2006. ISBN 80-7262-430-X.