Rectum

Z WikiSkript

Syntopie rekta (s naplněnou ampulou a močovým měchýřem)
Podélný řez rektem

Jedná se o poslední úsek tlustého střeva. Nachází se v malé pánvi. Je dlouhé 12–16 cm a šíroké asi 4 cm. Naplněné rectum je trojitě bočně zakřivené (při pohledu předozadním), a dvojitě esovitě zakřivené předozadně (při pohledu ze strany). Boční zakřivení je dáno ostřejší vkleslinou na pravém boku rekta. Uprostřed jeho délky, v místě Kohlrauschovy řasy, při jejíž bazi je zesílená cirkulární svalovina, proti této vkleslině se rectum vyklenuje doleva, nad ní a pod ní doprava.

Předozadní dvojí zakřivení:

  1. flexura sacralis – v kraniálních třech čtvrtinách délky rekta rovnoběžně se zakřivením kosti křížové a kostře (konvexitou dozadu);
  2. flexura perinealis – na začátku poslední pětina až čtvrtina délky, ohýbá rectum při a pod hrotem kostrče dozadu k análnímu otvoru (rectum vyklenuto konvexitou dopředu);

Rectum má dvě hlavní části:

  1. ampulla recti (rectum v užším slova smyslu) – kraniální část, délka 10–12 cm, v rozsahu flexura sacralis, perineální flexurou přechází do:
  2. canalis analis – délka 2,5–3,8 cm, užší, liší se podélnou orientací slizničních řas.


Sliznice rekta[upravit | editovat zdroj]

Má stejnou barvu a vzhled jako colon. Nacházíme na ní typické slizniční řasy a další útvary.

V ampulla recti nalezneme:

  • plicae transversales recti – uprostřed délky ampuly, obvykle tři:
  1. horní a dolní řasa – vyvstává od levé stěny;
  2. Kohlrauschova řasa – prostřední, začíná od pravé stěny;
  • linea anorectalis – hranice ampulární části rekta a análního kanálu, jde napříč rektem při hrotu kostrče.

V canalis analis nalezneme:

  • columnae anales – podélné řasy, 6–10 ks po obvodu kanálu;
  • sinus anales – vklesliny mezi dolními konci columnae anales;
  • valvulae anales – slizniční řasy ve tvaru příčných obloučků, kaudálně zakončují sinus anales;
  • zona haemorrhoidalis – pás sliznice ve výši columnae et sinus anales, podložený plexus venosus rectalis a m. sphincter ani internus;
  • epitel sliznice rekta v ampule jednovrstevný cylindrický, schopnost vstřebávat (čípky);
  • četné Lieberkühnovy krypty – množství pohárkových buněk;
  • glandulae anales – slizniční žlázy v místě sinus anales, každá šest tubulů, ústí do análních krypt, secernují hlen;
  • slizniční vazivo – obsahuje folliculi lymphatici solitarii;
  • lamina muscularis mucosae – silná;
  • změna epitelu v průběhu canalis analis – epitel jednovrstevný cylindrickývícevrstevný dlaždicovitý nerohovějící;
  • pecten analis – světlejší pás sliznice navazující na valvulae anales, vícevrstevný dlaždicovitý epitel nerohovějící, podslizniční vazivo hustší a pevnější.


Podslizniční vazivo rekta[upravit | editovat zdroj]

Podslizniční vazivo je vysoké a řídké. Sliznice se může svou vahou a s pohybem obsahu posouvat kaudálně až vyhřezne z řitního otvoru - prolaps sliznice.


Svalovina rekta[upravit | editovat zdroj]

Zevní podélná vrstva je souvislá a tvoří tzv. plášť rekta. Do pláště se rozšířily a zesílily všechny tři taenie. Cirkulární vrstva hladké svaloviny je zesílena v horních třech čtvrtinách análního kanálu, v rozsahu zona haemorrhoidalis, valvulae anales, pecten analis. Tvoří zde musculus sphincter ani internus, který končí těsně nad linea anocutanea. Ke svalovině rekta se od hráze přikládá musculus sphincter ani externus, který je tvořen příčně pruhovanou svalovinou.


Povrchová vrstva rekta[upravit | editovat zdroj]

Peritoneum obaluje rektum na přechodu z esovité kličky. Někdy tvoří i krátké mesorectum. Dále se rektum zanořuje pod peritoneum malé pánve. Spojení peritonea se stěnou rekta sahá nejkaudálněji na přední straně rekta – u ženy do výše Kohlrauschovy řasy, u muže o něco výše. Odtud peritoneum přechází u muže na vesica urinaria, u ženy na uterus.

Vznikají tak hlubší prohbí peritonea:

  • excavatio rectovesivalis – u muže;
  • excavatio rectouterina– u ženy (hlubší);
  • recessus pararectales – mírné vklesliny nástěnného peritonea po stranách rekta.

Od zanoření pod peritoneum je povrch rekta pokryt vazivovou adventicií (fascia recti).

Syntopie rekta[upravit | editovat zdroj]

Nad úrovní diaphragma pelvis se rektum stýká:

  • vzadu: s obratli S3–S5 + kostrčí prostřednictvím řídkého vaziva – je s nimi spojeno pomocí hladkého svalu musculus rectococcygeus a ligamentum anococcygeum;
  • vpředu u ♂: se zadní stěnou močového měchýře a s vesiculae seminales prostřednictvím septum rectovesicale;
  • vpředu u ♀: se zadní stěnou vaginy prostřednictvím septum rectovaginale – zesiluje perineální klín;
  • boční plochy rekta – obráceny proti musculus levator ani.

Pod a v úrovni diaphargma pelvis se rektum stýká:

  • vzadu – s vazivem před kostrčí a pod hrotem kostrče, v místě ligamentum anococcygeum;
  • vpředu – se svaly hráze, před rektem – mezi ním a vaginou – u ženy perineální klín;
  • po stranách musculus sphincter ani externus – tukem vyplněné jámy – fossa ischiorectalis dextra et sinistra.

Anus – řitní otvor[upravit | editovat zdroj]

Jedná se o zevní ukončení canalis analis. Anus je lemován kůží. Kůže je více pigmentovaná, stažená a složená v radiární řasy činností svěračů. Crena ani je vkleslina v místě řitního otvoru. Je zakrytá okraji hýždí, v těsném okolí anu jsou silnější chlupy. Glandulae circumanales je apokrinní potní žlázy tvořící prstenec kolem řitního otvoru. Tuhá vazivová destička, která spojuje v mediánní rovině stěnu análního kanálu s kostrčí se nazýváligamentum anococcygeum. Mechanismus análního uzávěru je způsoben svěrači a svalovinou pánevního dna.

M. sphincter ani internus – zesílená hladká cirkulární svalovina análního kanálu, prstenec od linea anocutanea kraniálně ke columnae anales.

M. sphincter ani externus – svěrač z příčně pruhované svaloviny, zvenčí obemyká musculus sphincter ani internus, zdola přiložený k musculus levator ani, má tři části:


1. pars profunda Hluboká složka svalu,která je uložená nejkraniálněji. Leží těsně pod průchodem rekta skrze diaphragma pelvis. Vzadu a laterálně je ve styku s musculus puborectalis. Ten je součástí dna pánevního (musculus levator ani). Mediální svalová vlákna jsou cirkulární, laterální svalová vlákna tvoří dopředu otevřenou vidlici. Jsou fixována k hiatus urogenitalis. Spolu s musculus puborectalis tvoří nejdůležitější složku uzávěrového mechanismu konečníku – funkční označení musculus compressor recti.

2. Pars superficialis; Tvořený převážně cirkulárně uspořádanými vlákny zakotvenými vpředu na centrum tendineum perinei a vzadu na ligamentum anococcygeum. Smrštěním zužuje anální kanál.

3. Pars subcutanea; Má podkožní prstenec svalových vláken. Je fixovaný pruhy vaziva a hladké svaloviny ke kůži okolo análního otvoru, kterou svým smrštěním vtahuje a zřasuje. Jeho funkční složkou je m. corrugator ani.

M. puborectalis – součást svalstva dna pánevního, odstupuje po obou str. symfýzy, jde podél hiatus urogenitalis zevně od musculus levator prostatae (m. puboprostaticus) muže nebo musculus pubovaginalis ženy, zezadu obemyká anální kanál v úrovni pars profunda m. sphincter ani externus, vytváří musculus compressor recti.

Inervace svaloviny: nervus pudendus, složky z musculus levator ani – přímo z plexus sacralis (S3–S4).

Defekace[upravit | editovat zdroj]

Faeces přechází z colon sigmoideum do rekta → roztažení ampuly → reflex uvolnění musculus sphincter ani internus. Reflexní stažení musculus sphincter ani externus a musculus puborectalis a činnost břišního lisu → vypuzení obsahu Gastrokolický reflex – rovněž roztažení žaludku potravou může vyvolat kontrakci colon sigmoideum.

Hmatné útvary při vyšetření per rectum[upravit | editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Vyšetření per rectum.
  • kontrahovaný musculus sphincter ani externus;
  • musculus sphincter ani internus;
  • pružné zúžení v místě průchodu rekta skrze diaphragma pelvis;
  • rozšíření do ampulla recti;
  • kostrč (směrem dozadu);
  • spinae ischiadicae (laterálně).

Kromě toho navíc:


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. upr. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, 2002. 470 s. sv. 2. ISBN 80-247-0143-X.