Rekonstrukce nosu

Výsledek po rekonstrukci nosu

Nos je jednou z hlavních estetických dominant obličeje.

• ztráta nejčastěji odstraněním tumoru / úrazem
• snahou rekonstrukce: co nejmenší odlišnosti v barvě, textuře kůže a kontuře

Primární uzávěr

• u menších defektů, sutura bez napětí (podmínkou hojení jemnou jizvou + zachování kontury)

Kožní štěp

• kožní štěp v plné tloušťce z preaurikulární oblasti (případně oblast retroaurikulární či supraklavikulární)

Kompozitní chondrokutánní štěp v plné tloušťce ušního boltce

• vhodný k rekonstrukci defektu nosního křídla
• maximální velikost štěpu 2 x 1 cm

Místní laloky

• různé modifikace transpozičních laloků: např. dvojlalok, V-Y ostrůvkový lalok z nazolabiální rýhy, dorzální nazální lalok
• laloky z čela („indické“): přenos tk. potřebné k rekonstrukci na nos + odpojení laloku (s časovým odstupem několika týdnů), dárcovská oblast se uzavře primární suturou / kožním štěpem
• frontotemporální + retroaurikulární laloky: méně často, po přenesení tkáně do defektu se většina laloku vrací zpět na původní místo

Vzdálené laloky

• již jen historický význam má přenos stopkatého laloku na paži (Tagliacozzi 1597)
• volný přenos osteomyokutánního stopkatého laloku na a. dorsalis pedis

Tkáňový expandér

• jeho užití nenalezlo při rekonstrukci nosu většího uplatnění
• řešení povrchu vnitřní strany nosu: kožní štěp / reverzní ostrůvkový lalok z nazolabiální rýhy
• rekonstrukce skeletu nosu: chrupavka septa, chrupavčitý / kostní štěp ze žebra

Odkazy

Související články

• Rekonstrukce horního rtu
• Rekonstrukce dolního rtu
• Rekonstrukce tváře
• Historie plastické chirurgie
• Poranění měkkých tkání obličeje

Použitá literatura

• MĚŠŤÁK, Jan, et al. Úvod do plastické chirurgie. 1. vydání. Praha : Univerzita Karlova v Praze - Nakladatelství Karolinum, 2005. 125 s. ISBN 80-246-1150-3.