Sedativa

Z WikiSkript

Sedativa (dříve nazývány jako trankvilizéry) jsou látky s tlumícím účinkem na CNS. Často také vykazují účinek hypnotický a v řadě případů (benzodiazepiny a barbituráty) i anxiolytický. V závislosti na dávce mají obvykle účinek sedativní, hypnotickýcelkově anestetický.

Zástupci[upravit | editovat zdroj]

3D model molekuly barbituátu

Řada z níže uvedených je již obsoletní či zakázaná, ale s jejich užíváním, respektive s pacienty trpícími následky jejich užívání se lze stále setkat. Sedativa mohou být přírodního původu, či syntetická. Doležel et al. (2013) a Lüllmann (c2002) rozlišují z farmako-chemického hlediska následující skupiny sedativ:

  • agonisté melatoninových receptorů (melatonin),
  • alkoholy a jejich funkční deriváty (chloralhydrát, chlorbutanol),
  • alifatické amidy a ureidy – barbituráty,
Poznámka: Barbituráty jsou dnes spíše obsoletní, význam mají při invazivních výkonech v celkové anestezii. V ambulantní praxi se nepoužívají pro svou malou terapeutickou šíři. V případě předávkování není k dispozici antidotum. Užívání provází vysoké riziko vzniku závislosti. Lullman et al. sice označuje riziko vzniku závislosti jako nepatrné, což je však v rozporu se zkušenostmi většiny ostatních autorů - Kalina et al, Papežová, Nešpor, apod.
  • benzodiazepiny,
    • 7-nitrobenzodiazepiny (nitrazepam, flunitrazepam),
    • imidazo- a triazolobenzodiazepiny (midazolam),
    • N1-alkylbenzodiazepiny (cinolazepam),
  • deriváty difenylmethanu (hydroxyzin),
  • deriváty propandiolu (guaifenesin),
  • hypnotika jiných struktur (oxybát sodný, klomethiazol),
  • látky přírodního původu (chmel, meduňka, kozlík, třezalka),
  • nebenzodiazepinová hypnotika, přezdívaná "Z" hypnotika uvedena níže jsou analogy benzodiazepinů, ale vážou se na rozdíl od benzodiazepinů specificky na gabaergní ω-receptor,
    • imidazopyridiny (zolpidem),
    • pyrazolopyrimidiny (zaleplon),
    • cyklopyrrolony (zopiklon, eszopiklon),

Sedativně samozřejmě mohou působit i jiná léčiva. Typicky některá antidepresiva (trazodon, mirtazapin, agomelatin), typická i atypická antipsychotika (haloperidol, quetiapin), antihistaminika (difenhydramin, doxylamin) nebo některá antikonvulziva.

Farmakodynamika a farmakokinetika[upravit | editovat zdroj]

Model molekuly klomethiazolu

Místem účinku většiny sedativ je GABA-receptorový komplex.
Mechanismus účinku u barbiturátu a alkoholů spočívá v prodloužení otevření iontového kanálu, případně (ve vyšších dávkách) podporují přímo jeho otevření.

Benzodiazepiny se alostericky vážou rovněž na GABAergní, konkrétně GABAA receptory, kde potencují účinek GABA. Mechanismem je zvýšení frekvence otevíráním iontových kanálů, nikoliv prodloužením intervalu jejich otevření.

Heminevrin (účinná látka klomethiazolStátní úřad pro kontrolu léčiv: klomethiazol) má výrazné sedativní, hypnotické i antikonvulzivní účinky způsobené mechanismem zvýšení přenosu GABA coby inhibičního mediátoru v CNS. To má za následek snížení vzniku elektrických stimulů v CNS (používá se zejména u terapie deliria tremens a gerontologických pacientů se sklerózou mozkových cév.

HydroxyzinStátní úřad pro kontrolu léčiv: Hydroxyzin působí na více typech receptorů, mj. antagonisticky na H1-receptory, používá se také jako relativně bezpečné (co se potenciálu návyku týče) anxiolytikum, což je pravděpodobně způsobeno antiserotoninovými účinky.

Použití[upravit | editovat zdroj]

Sedativa jsou vzhledem k již zmíněným anxiolytickým a hypnotickým (event. antikonvulzivním) účinkům používány v pestré škále indikací. Jsou jimi např: premedikace před chirurgickým výkonem → pro anxiolytický účinek při vyšetření, kdy je pacient při vědomí a pro celkově narkotický účinek při rozsáhlejších invazivních výkonech; insomnie; úzkostné poruchy; neklid, agitovanost, excitace, zvýšené psychomotorické tempo; intoxikace psychostimulačními látkami (CAVE: pacient může být paradoxně excitovaný i při intoxikací látkami tlumící činnost CNS - hrozí riziko vzájemné potenciace a útlumu dechových funkcí nebo činnosti KVS).

CAVE!!! Většina sedativ s rychlým nástupem účinku vykazuje poměrně rychlý nárůst tolerance a vznik závislosti, je tedy třeba jejich používání omezit na co nejkratší dobu. Případně (při dlouhodobém podávání) je vysazovat velmi zvolna, aby se předešlo rebound fenoménu.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Zdroje[upravit | editovat zdroj]

  • KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti : mezioborový přístup. - vydání. Úřad vlády České republiky, 2003. 319 s. ISBN 9788086734057.
  • PAPEŽOVÁ, Hana. Naléhavé stavy v psychiatrii. - vydání. Maxdorf, 2014. 495 s. ISBN 9788073454258.
  • NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost : současné poznatky a perspektivy léčby. - vydání. Portál, 2011. 173 s. ISBN 9788073679088.
  • DOLEŽAL, Martin, 2013. Farmaceutická chemie léčiv působících na centrální nervový systém. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-2382-5.
  • LÜLLMANN, Heinz, Klaus MOHR a Martin WEHLING, c2002. Farmakologie a toxikologie. Vyd. 1. české. Praha: Grada. ISBN 80-716-9976-4.