Smithův-Lemliův-Opitzův syndrom

Z WikiSkript










Smithův-Lemliův-Opitzův syndrom
Klinický obraz rozštěp patra, syndaktylie, mikrocefalie, orgánové malformace, postižení intelektu, odchylky chování
Příčina mutace DHCR7 genu na 11. chromozomu
Diagnostika snížená hladina cholesterol, zvýšené množství prekurzorů sterolu
Incidence ve světě 1:20 000 - 40 000
Klasifikace a odkazy

Úvod[upravit | editovat zdroj]

Smithův-Lemliův-Opitzův syndrom (SLOS) patří mezi autozomálně recesivně dědičné onemocnění, jehož projev je dán poruchou metabolizmu cholesterolu. Tento syndrom byl poprvé popsán roku 1964 americkým pediatrem Davidem Smithem, belgickým pediatrem Lucem Lemlim a německo – americkým genetikem Johnem Opitzem. Nicméně tento syndrom byl řádně objasněn v 80. letech 20. století, kdy byla u pacientů s tímto syndromem zjištěna snížená hladina cholesterolu.

Dědičnost[upravit | editovat zdroj]

Tato choroba, jak již bylo řečeno se řadí mezi autozomálně recesivně dědičné onemocnění, to znamená, že choroba (znak) je způsobena přítomností recesivní alely v autozomech. Je-li jedinec dominantní homozygot tak je zdravý a heterozygoté jsou zdravými přenašeči. Z hlediska mendelovského křížení, lze pravděpodobnost rizika vyjádřit následovně:

P: Aa x Aa

g: A,a x A,a

F: AA, Aa, Aa, aa→25 % riziko manifestace choroby

Tato choroba je způsobena mutací DHCR7 genu, jež je lokalizován na 11. chromosomu.

Molekulární příčina[upravit | editovat zdroj]

Příčinou tohoto onemocnění je mutace genu pro 7 – dehydrocholesterolreduktázu, která má své uplatnění v posledním kroku syntézy cholesterolu, tím že katalyzuje redukci C7-C8 dvojné vazby 7 – dehydrocholesterolu a vzniká cholesterol. Deficitem 7-dehydrocholesterolreduktázy dochází k hromadění prekurzorů sterolu (7- dehydrocholesterolu a 8 – dehydrocholesterolu), které jsou pro embryo toxické. Významnou roli má cholesterol v embryogenezi, jelikož je hlavní složkou buněčných membrán, prekurzorem steroidních hormonů a také zodpovídá za distribuci hedgehog proteinů.

Klinické projevy[upravit | editovat zdroj]

Klinické projevy SLOS mají různý stupeň závažnosti od stěží postřehnutelných odchylek až k úmrtím nebo potracení plodu. Ke klinickým příznakům patří rozštěp patra, syndaktylie druhého a třetího prstce, dysmorfismus obličeje, mikrocefalie, malformace srdce, plic, jater, ledvin, nadledvin, pankreatu a mozku. Běžná je také prenatální a postnatální růstová retardace, postižení intelektu a u mužů abnormality genitálu od mírné hypospadie až po obojetný genitál. U postižených se také objevuje široké spektrum odchylek v chování (autismus, agresivita, hyperaktivita, časté změny nálady, výbuchy vzteku, ničivosti i sebepoškozování, mentální retardace, opoždění vývoje řeči). Dalšími projevy jsou nedostatečná tvorba steroidních hormonů, žlučových kyselin s následnou malou absorpcí tuků a v tuku rozpustných vitaminů.

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Léčba SLOS vychází ze suplementace cholesterolu a snížení patologických metabolitů sterolů. Je prokázané, že léčba cholesterolem s využitím ursodeoxycholové kyseliny zlepšuje stav a motorické funkce u některých pacientů. Zajímavá je léčba inhibitory 3 –hydroxy –3 –methylglutaryl- CoA reduktázy, které blokují biosyntézu cholesterolu, což u dětí se SLOS vede k překvapivému zvýšení hladin cholesterolu a zlepšení klinických projevů. Podávání cholesterolu rostoucímu mozku, snížení patologických metabolitů a náprava škod, způsobených v embryonálním životě, zůstávají složitým problémem k řešení.

Výskyt[upravit | editovat zdroj]

SLOS je ve většině zemí po cystické fibróze a fenylketonurii třetí nejčastější dědičnou metabolickou poruchou. Vyskytuje se s četností 1:20 000 až 1:40 000 a je častější u evropské populace než u asijské či africké. V České republice je uváděna četnost na 1:10 000.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • HOFFMANN, G. F, et al. Dědičné metabolické poruchy. 1. vydání. Praha : Grada, 2006. 416 s. s. 304-305. ISBN 80-247-0831-0.