Staphylococcus

Z WikiSkript

Definice rodu

Staphylococcus aureus
Staphylococcaceae
Staphylococcus
Staphylococcus aureus na krevním agaru
Staphylococcus aureus na krevním agaru
Morfologie G+ kok
Vztah ke kyslíku fakultativně anaerobní
Kultivace krevní agar
Antigeny polysacharid A, peptidoglykan, protein A a kyselina teichoová
Faktory virulence plazmakoaguláza, polysacharidové adheziny, hemolyziny, fosfatáza, nukleáza, elastáza, enterotoxiny, toxin syndromu toxického šoku, exfoliatiny, betalaktamáza,
Zdroj součást fyziologické flóry, jídlo (enterotoxikózy)
Onemocnění pyodermie, hnisání ran, bronchopneumonie, sepse, osteomyelitidy, urogenitální infekce, syndrom toxického šoku, enterotoxikózy, epidermolýza
Diagnostika kultivace, katalázový test, plazmakoagulázový test
Terapie ATB dle vyšetření citlivosti, chirurgické ošetření
MeSH ID D013211


Doposud rozeznáno 40 druhů.[1]

Morfologie
G+ koky ve shlucích, nesporulující, nepohyblivé, většinou neopouzdřené.
Metabolizmus
Pozitivní katalázový test, jsou fakultativně anaerobní a aerobní.
Výskyt
Na kůži a sliznicích člověka i zvířat jako součást normální mikroflóry.
Kultivace
Poměrně nenáročné na kultivační podmínky, rostou na KA, játrovém bujónu.
Odběr materiálu
Pro diagnózu se odebírá klinický materiál z hnisavých infekcí, moči, likvoru, krve, stolice a sputa.

Stafylokoky se dělí podle schopnosti koagulovat plazmu pomocí plazmakoagulázového testu na:

  • Koaguláza pozitivníStaphylococcus aureus, Staphylococcus intermedius
  • Koaguláza negativníStaphylococcus epidermidis, S. saprophyticus, S. haemolyticus

Staphylococcus aureus

Patří mezi biochemicky nejaktivnější druhy bakterií, produkuje celou řadu exoenzymů a toxinů. Patří mezi nejčastější původce pyogenních infekcí a intoxikací člověka a zvířat.

Staphylococcus aureus – Gramovo barvení

Diagnostický postup

  • Materiál: moč, likvor, sputum, krev
  • Identifikace:
    • mikroskopie: G+ koky
    • kultivace: KA (okrové kolonie s beta-hemolýzou)
    • testy: pozitivní plazmakoagulázový test
  • Serologické metody: průkaz TSST-1 a enterotoxinu

Onemocnění

Při infekci vytváří častěji abscesy než flegmony. Způsobuje záněty, abscesy, folikulitidy, sinusitidy, bronchopneumonie, sepse. Lidský organizmus je proti stafylokokovým infekcím značně odolný. Při chirurgických zákrocích, úrazech nebo imunologické nedostatečnosti může ale dojít k onemocnění. Díky značné virulenci mají stafylokokové infekce sklon k recidivám nebo k chronickému průběhu. Pokud se bakterie dostanou z léze do krve, může dojít k vzniku sekundární pneumonie, osteomyelitidy nebo endokarditidy.

Jak již bylo zmíněno, stafylokoky patří k nejčastějším původcům poúrazových a pooperačních infekcí. Po 1 až 2 dnech inkubace se objevuje serózní exsudace v poraněné tkáni okolí. Zánětlivý proces se rychle mění v pyogenní reakci s následnou rozsáhlou nekrózou a dehiscencí rány. Častou komplikací je zde sepse a vznik pyogenních metastáz.[1]

Další onemocnění způsobují toxiny – syndrom toxického šoku, stafylokoková enterotoxikóza.

  • produkce toxinů a enzymů:
    1. TSST-1 (toxin syndromu toxického šoku)
    2. exfoliatin (způsobuje syndrom opařené kůže, SSSS, Ritterův syndrom)
    3. enterotoxiny
    4. cytotoxiny a leukotoxiny
    5. hyaluronidáza

Terapie

Povrchové infekce se hojí spontánně, hluboké již vyžadují chirurgický zákrok a použití antibiotik např. oxacilinu. V současné době je 80 % kmenů rezistentní k penicilinu. Tento problém řeší semisyntetické beta-laktamázové rezistentní peniciliny.[1]

Při léčbě MRSA infekcí se používají záložní ATB, jako vankomycin a teikoplanin

MRSA

Pencil.png upravit


MRSA, z angl. methicillin-resistant Staphylococcus aureus, je označení pro kmeny bakterie Staphylococcus aureus, které získaly rezistenci vůči antibiotiku meticilinu. Za rezistenci je zodpovědný gen mecA lokalizovaný na stafylokokové chromozomové kazetě mec (SCCmec), který kóduje enzym PBP2a (zkr. angl. penicillin-binding protein). Tento enzym funguje jako transpeptidáza (tzn. podílí se na syntéze peptidoglykanu buněčné stěny bakterie), není však inhibován meticilinem a dalšími penicilinovými antibiotiky. Meticilin se ve světě používá pro léčbu S. aureus, obdoba v Česku používaného oxacilinu. Tyto kmeny se rozšířily zejména v nemocnicích kvůli používání širokospektrálních antibiotik, která vyvíjejí selekční tlak na bakterie. MRSA se staly obvykle rezistentní i na řadu dalších antibiotik a k léčbě je nutné používat intravenózně podávaný vankomycin.

V r. 2002 se ale objevily kmeny VRSA (z angl. vancomycin-resistant S. aureus) rezistentní i vůči vankomycinu. Dva nahlášené kmeny v USA se ukázaly jako náchylné k quinupristin-dalfopristinu, linezolidu a TMP-SMX (Trimethoprim-sulfamethoxazol = cotrimoxazol), byly ale rezistentní k tetracyklinu.

Pacienta s MRSA je nutné izolovat na speciálně určený pokoj a dodržovat velmi přísné zásady hygieny, aby se zabránilo dalšímu šíření nebezpečného kmene.

Tato část je převzata z článku MRSA, kde také naleznete použitou literaturu.

Staphylococcus intermedius

  • původce infekcí u zvířat – pyodermie a otitidy u psů
  • možný přenos na člověka
  • pozitivní plazmakoagulázový test

Staphylococcus epidermidis

  • Fyziologicky osidluje kůži a sliznice člověka. Nejčastěji se vyskytuje na obličeji, v axilách, inguinální krajině a končetinách.

Diagnostický postup

  • Materiál: moč, likvor, sputum, krev
  • Identifikace:
    • mikroskopie: G+ koky
    • kultivace: KA (porcelánově bílé kolonie bez hemolýzy)
    • testy: negativní plazmakoagulázový test, novobiocin citlivý, ureáza pozitivní
  • Serologické metody: netvoří toxiny

Onemocnění

Je oportunním patogenem, napadá tedy oslabené, imunokompromitované pacienty (popáleniny, chirurgické zákroky). Stafylokokové buňky velmi dobře adherují na umělé hmoty – katetry, kloubní náhrady, umělé chlopně. Způsobuje tedy často infekce umělých materiálů, používaných v ortopedii a chirurgii. Onemocnění způsobená S. epidermidis jsou často nemocničního původu, mají nozokomiální charakter.

Terapie

Pro zvládnutí infekce je vedle antibioterapie často nezbytné i odstranění infikované umělé hmoty z organismus pacienta.[1]

Další druhy rodu Staphylococcus

Staphylococcus saprophyticus

  • příležitostně na kůži lidí a zvířat
  • způsobuje cystitidy, uretritidy, septikémie, infekce ran
  • u mladých žen je příčinou až 20 % všech infekcí močových cest[1]
  • používané testy: novobiocin rezistentní, plazmakoaguláza negativní

Staphylococcus haemolyticus

  • způsobuje endokarditidy, cystitidy, peritonitidy, infekce ran a kostí, septikémie
  • testy: novobiocin citlivý, ureáza negativní

Staphylococcus hominis ssp. hominis

  • septikémie, cystitidy
  • testy: novobiocin citlivý, ureáza pozitivní

Staphylococcus hominis ssp. novobiosepticus

  • septikémie, sepse, meningitidy
  • test: novobiocin rezistentní

Fotogalerie

Odkazy

Související články

Reference

  1. a b c d e BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.

Použitá literatura

  • BEDNÁŘ, M, V FRAŇKOVÁ a J SCHINDLER, et al. Lékařská mikrobiologie – bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 80-238-0297-6.