Stomatologické vosky

Vosky řadíme k modelovacím materiálům, slouží k vytvoření modelu budoucí náhrady a pomocným úkonům v zubní laboratoři i ordinaci.

Základní složky stomatologických vosků

Používají se výhradně směsi jednotlivých vosků. Kromě vlastních vosků obsahuje směs druhy olejů, mastných kyselin, syntetických i přírodních pryskyřic a barviv. Podle původu můžeme vosky rozdělit na přírodní a syntetické.

Přírodní vosky

•  Živočišné: lanolin, šelakový vosk, včelí vosk.
•  Rostlinné: candelila, karnaubský vosk.
•  Minerální: cerezin, montánní vosk, ozokerit, parafín.

Parafín: tvoří základní složku většiny stomatologických vosků, taje v rozmezí 40–70° C, po ztuhnutí se vyznačuje velkou kontrakcí mezi 10–15 %, z toho důvodu se ke zlepšení vlastností přidávají další druhy vosků

Ozokerit, cerezín: zvyšují teplotu tání

Candelila, karnaubský vosk, montánní vosk: zvyšují ve směsi teplotu tání a tvrdost

Včelí vosk: změkčuje směsi a zvyšuje jejich lepivost

Syntetické vosky

Úprava voskového modelu celkové zubní náhrady

Používáme hlavně z důvodu znalosti přesného složení a díky tomu neměnných vlastností:

•  Parafíny
•  Polyetyleny
•  Polyglykoly

Pryskyřice

•  Přírodní: zvyšují tvrdost vosků.
•  Syntetické: zvyšují tuhost vosků.

Oleje

• Snižují ve směsi bod tání.

Stomatologické druhy vosků

Modelovací vosk

• Typ I. Nejměkčí konzistence, používá se k funkčním úpravám individuálních otiskovacích lžic.
• Typ II. Střední konzistence, tzv. zimní vosk – vhodný při práci v chladnějším prostředí.
• Typ III. Tužší konzistence, tzv. letní vosk – vhodný pro práci v teplejším prostředí.

Použití: Modelace bazí snímatelných náhrad, pomocné práce v laboratoři – nákusné valy, skusové otisky, rámování otisků. Zástupce: Ceradent – růžové ploténky vosku vysoké 1,5 mm, lichoběžníkové tyčinky vysoké 1,5 cm.

Licí vosk

Vosky je nutné co nejdříve zatmelit.

•  Typ I. Inlayový vosk, pro přímou techniku použití – zhotovování kořenových inlayí přímo v dutině ústní. Měl by být snadno ochladitelný a vyjímatelný z dutiny ústní při 37 °C. Zástupce: Cerin – tyčinky, lancetky.
•  Typ II. Pro nepřímou techniku – tedy výhradně v laboratoři. Vyráběny ve formách tenkých folií o tloušťce 0,15–0,50 mm, tyčinek, bločků, lancetek, plněných nádobek. Obvykle v tmavých barvách.

1.  Foliové licí vosky: hladké nebo rastrované folie.
2.  Cervikální vosky: velmi tvrdé vosky, používané k modelaci krčkových částí fixních náhrad.
3.  Korunkové vosky: k modelaci korunek zubů.
4.  Ponořovací vosky: určeny k vytvoření základní vrstvy modelu – tzv. kapničky. Do plastického stavu se dostávají v elektrických nahřívačích vosku.
5.  Vosky pro vytyčovací techniku: vyráběny ve formě třmenů a kuželíků, k domodelování náhrad se používá spojovací vosk od stejného výrobce.

Voskové prefabrikáty

Určené pro snímatelnou protetiku i fixní protetiku.

•  Snímatelná protetika – ve tvaru tyčinek, destiček, pásků nebo přímo konstrukčních prvků náhrad, jsou mírně lepivé pro lepší adaptaci na licí model.
•  Fixní protetika – tužší, méně lepivé. Mívají tvar žvýkací plošky, celoplášťové korunky, rámečku, mezičlenu pro fixní můstky. K domodelování se používá licí vosk stejného složení.

Lepící vosk

Ke slepování zlomených pryskyřičných částí náhrad, před sletováním kovových dílců náhrad. Velmi lepivý díky svému složení: 1 díl včelího vosku či parafínu a 3 díly kalafuny. Po ztuhnutí se mění ve velmi tvrdou hmotu. Zástupce: Tenit – tyčinky tmavé barvy.

Další typy vosků

1.  Krycí vosky: k vykrývání podsekřivin pracovních modelů, následně se upravují v paralelometru.
2.  Otiskovací vosky: k otiskům celkových náhrad, k úpravě individuálních otiskovacích lžic. Ve třech konzistencích, používají se jako klasické silikonové hmoty – I. a II. typ pro mukostatické otisky, III. typ pro myodynamické otisky.
3.  Vosky k laboratornímu rámování otisků.
4.  Voskové licí čepy.

Odkazy

Související články

• Modelovací hmoty

Použitá literatura

• DOSTÁLOVÁ, Tatjana. Fixní a snímatelná protetika. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2004. 220 s. s. 78. ISBN 80-247-0655-5.

• BITTNER, Jiří. Protetická technologie pro střední zdravotnické školy obor zubní technik. 1. vydání. Praha : Scientia Medica, 2001. 96 s. s. 61-69. ISBN 80-85526-77-8.

• BITTNER, Jiří. Technologie pro zubní laboranty. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1979. 276 s. s. 100-113. ISBN 08-012-79.