Tři cesty klonování

Z WikiSkript

Klonování dělením embryí[upravit | editovat zdroj]

  • nejvíce se podobá klonování v přírodě (jednovaječná dvojčata)
  • pomocí mikroskopu a mikromanipulátoru lze rozdělit časné embryo na dvě části, ta se nechají vyvíjet v náhradních matkách a narodí se identická dvojčata
  • použita u makaka a u lidských zárodků, které byly kvůli vývojovým defektům odsouzeny k abortům v časném stádiu gravidity

Přenos jader (transplantace jader)[upravit | editovat zdroj]

Ovečka Dolly
  • jádro dlouhodobě kultivované somatické buňky se vnese do enukleovaného oocytu
  • přenášené jádro musí být ve fázi G0, b. neriskuje rychlý vstup do S fáze
  • cytoplast je ve fázi M a po přijetí jádra přechází do fáze S
  • fúze jádra a oocytu byla provedena elektrickými pulsy, ty destabilizují buněčnou membránu a dovolí buňkám spolu splynout a aktivují oocyt, který se začne vyvíjet -> roslinská technika
  • takto vznikla ovečka Dolly, měla tři matky (dárkyni jádra somatické buňky z mléčné žlázy, dárkyni oocytu pro přípravu cytoplastu, náhradní matku)
  • přenos „nahého“ jádra vyloupnutého z donorové b. pomocí velmi jemné skleněné kapiláry a mikromanipulačního zařízení -> honolulská technika
  • výhody: do cytoplastu se nedostává příměs cytoplasmy a mikroinjekce nespustí okamžitý vývoj embrya (možnost prodloužené klidové fáze, kdy se dokončí reprogramování)
  • vývoj zárodku později nastartován ionty strontia a zárodek se vyvíjí lépe než při roslinské technice

Tvorba chimer (sendvičová metoda)[upravit | editovat zdroj]

  • má dobré perspektivy, je negací metody dělení embryí
  • vznikají dokonalé kopie klonovaných jedinců v téměř neomezeném množství
  • podstatou je agregace několika časných embryí v jediný zárodek, který je schopen dokončit svůj vývoj
  • těla chimer jsou složena z buněk různého původu – 2 typy:
    1. ESC (embryonální kmenové buňky) – z nich vzniká plod
    2. Tetraploidní kmenové buňky (neprůbojné) – plodové obaly a placenta
  • poměr jednotlivých buněk embryí je náhodný
  • spojení embryí je možné díky nejednoznačně vymezené identitě embryonálních buněk
  • úspěšná pouze u myší


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • NOVOTNÁ, Božena a Jaroslav MAREŠ. Vývojová biologie pro mediky. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2005. 99 s. ISBN 80-246-1023-X.