Terapeutické využití imunoglobulinů

Z WikiSkript


Imunoglobuliny patří mezi základní složky specifické imunitní reakce.

Rozdělení používaných imunoglobulinů[upravit | editovat zdroj]

  • homologní imunoglobuliny - získávají se z plazmy zdravých dárců. Dělíme je na:
    • polyklonální protilátky,
    • monoklonální protilátky.
      • příklady: Zevalin (non-Hodgkin. lymfom), Rituximab (lymfomy), Infliximab (Crohnova choroba, revmatoidní artritida).
  • heterologní imunoglobuliny - získávají se z plazmy imunizovaných zvířat.

Využití imunoglobulinů v medicíně[upravit | editovat zdroj]

Substituční terapie[upravit | editovat zdroj]

Při nedostatku či nefunkčnosti imunoglobulinů je potřeba je substituovat a podpořit tak imunitu organismu. Onemocnění, při kterých substituci imunoglobulinů využíváme:

  • sekundární imunodeficience - snížená imunitní odpověď organismu vlivem jiných příčin (onemocnění, imunosupresiva... ). Ze sekundárních imunodeficitů se substituční terapie nejčastěji využívá při:

Podstatné je léčit a řešit primární příčinu. U sekundárních imunodeficitů se imunoglobuliny substituují jen určitou dobu, dokud nedosáhneme požadované hladiny. Mezi další onemocnění, kdy Ig substituci využíváme, patří například:

Imunomodulační léčba[upravit | editovat zdroj]

Imunomodulační léčba se uplatňuje zejména v terapii autoimunitních neuromuskulárních chorob, při kterých dochází vlivem autoimunitních procesům k postupnému poškozování periférních nervů, nervosvalové ploténky nebo příčně pruhovaných svalů. Uplatnění:

Další použití[upravit | editovat zdroj]

Imunoglobuliny se v současné době používají čím dál více. Jejich další využití je například při septických stavech či transplantacích.

Cesty aplikace[upravit | editovat zdroj]

Subkutánně[upravit | editovat zdroj]

Výhodou subkutánního podání je možnost podávání v domácím prostředí. Rychlost aplikace by měla být maximálně 30 ml/hod, podáváme maximálně 90 min. Je potřeba, aby vzdálenost mezi dvěma aplikačními místy byla minimálně 5 cm.

Intramuskulárně[upravit | editovat zdroj]

Nevýhodou je pomalé vstřebávání, bolestivost a nemožnost podávat vysoké koncentrace. Při množství více než 5 ml je potřeba rozdělit aplikaci dávky do více míst.

Intravenózně[upravit | editovat zdroj]

Při intravenózním podání je nutná návštěva zdravotnického zařízení. Výhodou je možnost podávat vyšší dávky. Využívá se zejména u starých lidí a u pacientů, u kterých jsou časté aplikace nevyhovující.

Rozdíl mezi SCIG nebo i.m. podávanými IG a IVIG je přítomnost imunokomplexů a limitní koncentrace IgA. Při i.v. podání hrozí vznik šoku.

Nežádoucí účinky[upravit | editovat zdroj]

Imunoglobuliny, jako každé léky, mohou vyvolat nežádoucí účinky až život ohrožující stav. Nežádoucími účinky mohou být:

  • okamžité – připomínají symptomy chřipky (bolest hlavy, svalů, nauzea, malátnost...),
  • pozdní – účinky vzácné (renální selhání, tromboembolie, neutropenie... ),
  • anafylaktická reakce – podáváme adrenalin v kombinaci s hydrokortizonem.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • HOŘEJŠÍ, Václav a Jiřina BARTŮŇKOVÁ. Základy imunologie. 3. vydání. Praha : Triton, 2005. ISBN 80-7254-686-4.