Děloha

Z WikiSkript

(přesměrováno z Uterus)

Děloha (uterus, metra, hystera) je dutý svalový orgán se silnou stěnou uložený v malé pánvi ženy. Má hruškovitý tvar a je lehce předozadně oploštělá. Rozměry dělohy se různí podle stádia života ženy (u ženy, která dosud nerodila = nulipara, jsou rozměny 8 x 5 x 2–3 cm (délka x šířka x hloubka), u ženy, která již rodila = multipara, jsou rozměry o něco větší).

Anatomie dělohy

Části dělohy:

  • corpus uteri = tělo děložní;
  • cervix uteri = hrdlo děložní;
  • isthmus uteri = krátký usek spojující corpus a cervix.

Anatomie dělohy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Děloha je uložena v malé pánvi mezi močovým měchýřem a konečníkem. Je předozadně oploštělá (v dospělosti) a zaujímá typické postavení:

  • anteflexio uteri – podélná osa děložní svírá s osou hrdla tupý úhel (160–170°), tento úhel je otevřený dopředu;
  • anteversio uteri – úhel svírající děloha s pochvou (70–100°).

Stavba děložní stěny (histologická stavba dělohy)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Děložní stěna je asi 15 mm silná a je tvořena třemi základními vrstvami:

  • endometrium;
  • myometrium;
  • perimetrium (serosa nebo adventicie).
Endometrium a myometrium v proliferační fázi menstruačního cyklu
Detail – Endometrium a myometrium v proliferační fázi menstruačního cyklu

Endometrium[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Povrch endometria je kryt jednovrstevným cylindrickým epitelem. Pod epitelovou vrstvou se nachází lamina propria, která je tvořena jednoduchými tubulózními žlázkami (glandulae uterinae). Stroma je vysoce buněčné – bohaté na fibroblasty. Z funkčního hlediska je endometrium rozděleno na 2 základní vrstvy:

  • zona (stratum) basalis – tato vrstva zůstává stále stejná, v průběhu menstruačního cyklu se nemění;
  • zona (stratum) functionalis – v průběhu menstruačního cyklu dochází vlivem hormonů ke změnám ve stavbě této vrstvy a k jejímu odloučení.

Endometrium je zásobováno krví z arteriae arcuatae, které se dělí na 2 soubory artérií, v závislosti na tom, jakou část endometria zásobují:

  • arterie přímé – zásobují zonu basalis;
  • arterie vinuté – zásobují zonu functionalis.

Myometrium[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Myometrium je silná vrstva hladké svaloviny rozdělená do 4 (některé zdroje udávají do 3) neostře ohraničených vrstev:

  • stratum submucosum s převahou longitudinálních snopců;
  • stratum vasculare s převahou longitudinálních snopců a bohatou vaskularizací;
  • stratum supravasculare s převahou cirkulárně orientovaných snopců;
  • stratum subserosum s převahou opět longitudinálně orientovaných snopců.

Kromě svalových vláken myometrium obsahuje příměs vaziva, dále cévní a lymfatické zásobení a autonomní nervy.

V průběhu těhotenství tato vrstva prochází velkými změnami – dochází jednak k hypertrofii, ale také hyperplazii svalových buněk.

Perimetrium a parametrium[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Horní část dělohy je kryta serózou a dolní úsek adventicií.

Změny dělohy v průběhu menstruačního cyklu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Menstruační cyklus.

V průběhu menstruačního cyklu v závislosti na hladině pohlavních hormonů se odehrávají změny v děložním endometriu. Tyto změny se týkají zejména zona functionalis, která v průběhu menstruačního cyklu proliferuje, jednoduché tubulózní žlázky se větví, rostou a díky stimulaci progesteronu (z corpus luteum v ováriu) dochází k produkci sekretu. Tímto se děložní sliznice připravuje na přijetí oplodněného vajíčka. Pokud však k oplodnění nedošlo, corpus luteum zaniká, ustává produkce progesteronu a přichází začátek nového menstruačního cyklu – menstruace a s ní ztráta zona functionalis. Zona basalis je tenčí, obsahuje bazální části děložních žlázek a změnám v průběhu menstruačního cyklu nepodléhá.

Změny dělohy v průběhu života ženy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

V průběhu života se mění tvar dělohy, její velikost a proporce. Toto vše je závislé na hladině estrogenů.

Změny dělohy v závislosti na životním období:

  • typus uteri infantilis = klidové období – u dětí, děložní tělo je menší než děložní hrdlo (poměr 1:2);
  • typus uteri pubertalis – v průběhu puberty prudce narůstá hladina estrogenů a na tuto skutečnost reaguje děložní tělo svým vzrůstem (poměr 1:1);
  • typus uteri adultae – dochází k postupnému nárůstu děložního těla až poměr mezi ním a děložním hrdlem vzroste na 2:1. Postupně dojde k úpravě jejího postavení do anteflexe a anteverze;
  • typus uteri senilis – v důsledku nedostatečné estrogenové stimulace dojde k opětovnému zmenšení děložního těla a děloha se podobá typus uteri pubertalis.

Změny dělohy v průběhu těhotenství:

  • děloha roste v závislosti na růstu plodu;
  • nabývá kulovitého tvaru;

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ČIHÁK, Radomír. Anatomie II. 2. vydání. Praha : Grada, 2001. 488 s. ISBN 80-247-0143-X.
  • JUNQUEIRA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O. KELLEY. Základy histologie. 7. vydání. Jinočany : H & H, 1997. 502 s. a LANGE medical book; ISBN 80-85787-37-7.
  • ROB, Lukáš, Alois MARTAN a Karel CITTERBART. Gynekologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2008. 390 s. ISBN 978-80-7262-501-7.
  • ČECH, Evžen, Zdeněk HÁJEK a Karel MARŠÁL, et al. Porodnictví. 2. vydání. Praha : Grada, 2006. 544 s. ISBN 80-247-1303-9.