Vitamin D

Z WikiSkript
Zkontrolováno old.png
Vzorec vitaminu D2
Vzorec vitaminu D3

Vitamin D zahrnuje několik kalciferolů. D2 – ergokalciferol je rostlinného a D3 – cholekalciferol živočišného původu. V lidské kůži vzniká D3 působením UV záření B (vlnová délka 290–315 nm) z dehydrocholesterolu. D2 i D3 jsou biologicky neaktivní a aktivizují se ve dvou krocích: v játrech se mění (enzymem 25-hydroxylázou) na 25-hydroxycholekalciferol (25OHD, kalcidiol, kalcifediol), který se dále mění v ledvinách (enzymem 1-hydroxylázou) na 1,25-dihydroxycholekalciferol (kalcitriol). 25OHD je hlavní forma, ve které vitamin D cirkuluje vázán na plasmatický vitamin D binding protein (DBP), který také transportuje vitamin D a kalcitriol.

Vitamin D se významně podílí na udržování homeostázy vápníku a fosforu:

  • zvýšení resorpce vápníku ve střevě → tím stoupá Ca2+ v plasmě → ukládání do kosti;
  • zvýšení reabsorpce fosfátu (proti funkci parathormonu) v ledvinách.

V posledních letech je věnována značná pozornost možným dalším úlohám vitaminu D v lidském organizmu. Receptory pro vitamín D (VDR) jsou totiž přítomny v těle prakticky všude, i v tkáních, které nemají vztah k homeostáze vápníku a fosforu a genetické studie ukazují, že kalcitriol ovlivňuje transkripci několika stovek genů – 5 % lidského genomu. Na tomto základě někteří odborníci hypotetizují o potenciální preventivní a terapeutické úloze vitaminu D v souvislosti s celou řadou onemocnění (nádorová a autoimunitní onemocnění včetně diabetu 1. typu, diabetu 2. typu, kardiovaskulární onemocněními, hypertenze, infekční onemocnění, neuropsychiatrické poruchy a preeklampsie).

Americký Institute of Medicine (IOM)[1] v roce 2011 po vyčerpávající analýze však konstatoval, že dosavadní důkazy o extraskeletální úloze vitaminu D jsou nekonzistentní a neprůkazné.

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Hlavním zdrojem vitaminu D je sluneční záření. Pouze několik živočišných potravin obsahuje významné množství vitaminu D (tučné ryby, rybí olej, játra, žloutek, fortifikované oleje a rostlinné tuky), proto je příjem z potravy většinou nízký. Vytvořené množství závisí na množství UVB a 7-dehydrocholesterolu, který je k dispozici. Množství UVB závisí na zeměpisné šířce, ročním období, pigmentaci kůže, použití krémů s ochranným faktorem, ploše kůže vystavené slunci. Syntéza vitamin D klesá se zvyšujícím se věkem, protože klesá množství 7-dehydrocholesterolu, mění se morfologie kůže a bývá i nižší expozice slunečnímu záření.

Denní doporučená dávka: Podle DACH 2000[2] je od 1 do 65 let 5 µg, nad 65 let 10 µg. Nová revize amerických doporučených dávek (IOM 2011) předpokládá minimální expozici slunečnímu záření (doporučená prevence kožních malignit ochranou proti slunečnímu záření) doporučuje od 1 do 70 let 15 µg, nad 70 let 20 µg[1].

Konverze jednotek vitaminu D3 ve zdrojích: 1 µg = 40 IU.

Deficit[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Při nedostatku vitaminu D je porušeno ukládání vápníku do novotvořené kosti a kosti se deformují. Klinickými projevy deficitu vitaminu D jsou rachitis u dětí (deformity dlouhých kostí dolních končetin, kraniotabes, caput quadratum, Harrisonova rýha) a osteomalácie u dospělých (hlavně deformity dlouhých kostí dolních končetin a pánevních kostí). Nedostatek vitaminu D v pozdějším věku také přispívá ke vzniku osteoporózy. Na rozdíl od osteomalacie se u osteoporózy redukuje normálně mineralizovaná kostní hmota, kosti jsou křehké a snadno se lámou, ale nedeformují se. Lze odlišit na rtg.

Laboratorní hodnocení: Za nejlepší indikátor je považována hladina 25OHD v plasmě, klinické příznaky se objevují při hladině < 10 nmol/l, ale v současnosti není shoda o tom, jaká hladina je adekvátní.

V posledních letech jsou v odborných publikacích uváděny jako nedostatečné hodnoty v širokém rozmezí od < 50 nmol/l až po > 125 nmol/l. IOM[1] považuje za riziko deficitu hladinu < 30 nmol/l a u některých osob (nedostatečný příjem vápníku) i hladinu 30–50 nmol/l, a za adekvátní hladinu ≥ 50 nmol/l.

Konverze jednotek 25OHD v plasmě: 2,5 nmol/l = 1 ng/ml

Normální plasmatické hodnoty Ca, P, alkalické fosfatázy (ALP) a parathormonu také svědčí o adekvátním přívodu vitaminu D. Při nedostatku vitaminu D se vstřebává málo vápníku, je vylučován PTH → aktivují se osteoklasty → stoupá ALP v séru. Zvýšené hodnoty parathormonu (sekundární parathyroidismus) se objevují při koncentraci 25OH D 10–25 nmol/l, při nedostatečném přívodu vápníku i do 50 nmol/l[2].

Klinické projevy deficitu vitaminu D se vyskytují na všech kontinentech, rizikovou skupinou jsou zejména děti do 30 měsíců, nejvíce kojenci – v mateřském mléce je málo vitaminu D, nejsou příliš vystavováni slunečnímu svitu a jejich růst je velmi intenzivní (velká potřeba).

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Rachitis.


V posledních letech je popisován subklinický nedostatek (nízká hladina 25OHD) u značného procenta obyvatel jak v Severní Americe, tak v Evropě, IOM[1] však poukazuje na neexistenci obecného konsensu o adekvátní hladině plasmatického 25OHD a tak existuje možnost nadhodnocení prevalence deficitu v populaci.

Prevence: V ČR je doporučeno podávání vitaminu D od 2 týdnů v průběhu celého prvního roku a v zimních měsících druhého roku života.

Nadbytek[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Hypervitaminóza se vyskytuje při předávkování potravinovými doplňky. Vede k hyperkalcémii a posléze ke kalcifikaci měkkých tkání – poškození srdce a ledvin.

Nejčastěji dochází k hypervitaminóze u kojenců při nesprávné prevenci rachitis. Symptomy se objeví po 1–3 měsících podávání nadměrného množství vitaminu D: hypotonie, anorexie, iritabilita, polyurie, polydipsie → dehydratace, zácpa, hmatné skybaly v břiše, žízeň, bledost, zvracení.

Horní hranici denního dlouhodobého tolerovatelného příjmu vitaminu D pro dospělé je 50 μg podle DACH 2000[2] a 100 μg podle IOM[1].

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b c d e ROSS, AC, et al. Dietary Reference Intakes for Calcium and Vitamin D. 1. vydání. Washington D.C : Institute of Medicine (IOM); National Academy of Sciences, 2011. 1132 s. ISBN 978-0-309-16394-1.
  2. a b c Deutsche Gesellschaft für Ernährung, Österreichische Gesellschaft für Ernährung, Sweizerische Gesellschaft für Ernährungforschung, Sweizerische Vereinigung für Ernährung. . Referenzwerte für die Nährstoffzufuhr (DACH). 1. vydání. Frankfurt am Main : Umschau/Braus, 2000. 216 s. ISBN 3-8295-7114-3.