Vztah lékař – pacient prošel během historie jistými změnami (od paternalistického) a v současné době se označuje jako vztah „partnerský“.[1] To neznamená nutně vztah vyrovnaný, jelikož lékař má výhodu toho, že není v rámci tohoto vztahu znevýhodněn nemocí a také že (v ideálním případě) ví o pacientově nemoci více než pacient. Ten je tedy slabší stranou, která je v kontextu nového občanského zákoníku[2] od 1. ledna 2014 hodna větší právní ochrany. Lékař při svém konání musí respektovat základní právní principy: respekt k autonomii člověka a jeho osobnosti, právo na duševní a tělesnou integritu a ochranu dobré víry. Tyto principy jsou nadřazené ochraně zdraví a života nemocného.
Autonomie člověka je zakotvena v Úmluvě o lidských právech a biomedicíně (čl. 2) a i v (novém) Občanském zákoníku (§ 3, § 81), který z Úmluvy vychází:
| „
|
Zájmy a blaho lidské bytosti jsou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy.
|
“
|
| — Článek 2, Úmluva o lidských právech a biomedicíně[3]
|
|
Tato věta je někdy vykládána také jako „
Non salus, sed voluntas aegroti suprema lex“, tj. „
Nikoliv prospěch, ale vůle nemocného je (pro lékaře) nejvyšším příkazem.“
[1]
| „
|
Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.
|
“
|
| — Nový občanský zákoník § 3[2]
|
|
| „
|
Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.
|
“
|
| — Nový občanský zákoník § 81[2]
|
|
| „
|
Nelze zasáhnout do integrity jiného bez jeho souhlasu.
|
“
|
| — Nový občanský zákoník §93[2]
|
|
| „
|
Lidské tělo nesmí být zdrojem majetkového prospěchu.
|
“
|
| — Nový občanský zákoník §112[2]
|
|
| „
|
Tělo člověka je pod právní ochranou i po jeho smrti.
|
“
|
| — Nový občanský zákoník §113[2]
|
|
Lékař musí předpokládat poctivé jednání pacienta, není-li prokázán opak. (A stejně tak by měl pacient předpokládat poctivost lékaře, není-li prokázán opak.) Tato presumpce poctivosti[1] je zakotvena v (novém) Občanském zákoníku:
| „
|
Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.
|
“
|
| — Nový občanský zákoník §7[2]
|
|
Výjimky z těchto obecně platných principů jsou případy, při nichž je lékař povinen nerespektovat vůli pacienta, protože ta by porušovala autonomii ostatních. Jedná se např. o přípravy povinné izolace nemocného s vysoce nakažlivou infekční chorobou[1].
| „
|
Žádná omezení nelze uplatnit na výkon práv a ochranných ustanovení obsažených v této Úmluvě kromě těch, která stanoví zákon a která jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu bezpečnosti veřejnosti, předcházení trestné činnosti, ochrany veřejného zdraví nebo ochrany práv a svobod jiných.
|
“
|
| — Článek 26, Úmluva o lidských právech a biomedicíně[3]
|
|
| „
|
Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.
|
“
|
| — Nový občanský zákoník § 3[2]
|
|
- ↑ a b c d TĚŠINOVÁ, Jolana. Základní principy a terminologie v medicínském právu [přednáška k předmětu Veřejné zdravotnictví a medicínské právo, obor Všeobecné lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova v Praze]. Praha. 3.3.2014.
- ↑ a b c d e f g h Česká republika. Občanský zákoník. 2012. 89/2012 Sb. Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89>.
- ↑ a b Česká republika. Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny. In Sbírka mezinárodních smluv. 2001. částka 44/2001, smlouva 96/2001. Dostupné také z URL <https://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=3563>.
