Yersinia enterocolitica

Z WikiSkript

Yersinia enterocolitica
Enterobacteriaceae
Yersinie
Yersinia enterocolitica na krevním agaru
Yersinia enterocolitica na krevním agaru
Morfologie G−tyčinka
Vztah ke kyslíku fakultativně anaerobní
Kultivace nenáročná na růst
Faktory virulence toxíny
Zdroj člověk, zvíře
Přenos alimentárni cesta
Výskyt kosmopolitně
Onemocnění yersiniózy
Diagnostika vyšetření stolice
Terapie tetracyklin, ampicillin, cefalothin
MeSH ID D015008

Yersinia enterocolitica je G− nesporulující, fakultativně anaerobní rovná tyčinka. Pro člověka je patogenní, je původcem lidské yersiniózy. Nemoc se přenáší alimentárně přes nakazené syrové vepřové (bravčové) maso. Je rozšířená kosmopolitně. Prevencí je vyhnout se konzumaci špatně dopečeného vepřového masa, popřípadě po kontaktu s masem dodržovat hygienu. Nemoc je možné léčit antibiotiky.

Morfologie[upravit | editovat zdroj]

Yersinia enterocolitica je gramnegativní rovná tyčinka, která je však pohyblivá jen při nižších teplotách. Její velikost je 0,3–1,0  μm a 1,0–6,0  μm. Je možné ji vypěstovat na bežných kultivačních půdách, protože je nenáročná na růst. Nemá problém vyrůst v prostředí s nízkým obsahem glukózy při teplotě 28 °C. Pro kultivaci bakterií ze stolice je doporučené použít selektivní půdy. Ideální pH pro růst je v širokém rozmezí 4,6–9 s optimálním pH 7–8.

Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]

Yersinia enterocolitica byla objevená Schleifsteinom a Colemanom v roce 1939 v USA. V posledních čtyřech desetiletích jde o velmi známý patogen. Vyskytuje se hlavně v jídle, především v syrovém vepřovém mase, ale nemá problém přežít na ovoci a zelenině v lednici při nižších teplotách. Nejvíc izolátů Y. enterocolitica regenerovalo ze vzorků z přírody, zahrnující domy, kde se porážejí zvířata či v masnách. V zemi a ve vodě byli nepatogenní v přírodě. Bio sérotypy 4/O:3 jsou najčastější příčinou lidské yersiniózy, otravy z potravin, kterou způsobila Y. enterocolitica, jsou známé kosmopolitně.

Patogenita a virulence[upravit | editovat zdroj]

Virulence je vázaná na chromozomu a v plazmidu. Je daná invazivitou a průnikem mikroba do buňky. Potravou se může dostat do terminálního ilea a apendixu, kudy proniká do buněk a do lymfatickání tkání, ke kterým má obzvlášť velkou afinitu. Virulentní kmeny se množí v makrofázích a vyvolávají tvorbu granulómu. Nevirulentní kmeny jsou vyloučené bez toho, aniž by pronikly do buněk.

Yersinia enterocolitica pod mikroskopom

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Klinické příznaky pozorujeme od mírného průjmu až k vážnym komplikacím jako jsou jaterní abscesy a postinfekční extraintestinální následky. Hlavním rezervoárem jsou prasata, která jsou asymptomatickými nosiči.

Onemocnění[upravit | editovat zdroj]

Projevy onemocnění u človeka jsou odlišné u dětí a u dospělých. U dětí se objevuje horečka a průjem, kde se může objevit krev. Typické jsou i bolesti břicha a to v pravé jámě bederní. U dospělých pozorujeme infekce zažívacího traktu a průjmy. Při dlouhodobém onemocnění může dojít k sekundárním komplikacím a to jsou záněty kloubů. Byl pozorovaný i neobvyklý případ infekce projevující se jako perianální vředy a vředy tlustého střeva. Jedinec se může nakazit z infikovaného vepřového masa. Toxické bakterie produkují termostabilní toxin při teplotě 25 °C v mléku. Avšak při teplotě 4 °C tento toxin produkovat ve významném množství nebudou.

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Při bakterémií je nutná léčba antibiotiky. Používa se tetracyklin. Testy ukázaly, že vysoký stupeň rezistence má bakterie na ampicilin a cefalothin. V diagnostické laboratoři sa provádí vyšetření stolice, uzlin, apendixu. Imunochromatický test na kvantitativní stanovení sérotypů O3 a O9 ve vzorku stolice s výsledkem do 1 hodiny. Test je vysoce citlivý a specifický.

Prevence[upravit | editovat zdroj]

Prevence proti bakterii Yersinia enterocolitica a Yersinia pseudotuberculosis je vyhnout se konzumaci nedovařeného vepřového masa či nepasterizovaného mléka. Po kontaktu se syrovým vepřovým masem je doporučeno umýt si důkladně ruce mýdlem.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1999. 558 s. ISBN 8023802976.
  • JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1270-4.