Zuby

Z WikiSkript

(přesměrováno z Zub)

Změněno.png

Anatomický popis zubu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zuby (dentes) jsou složeny z tvrdých tkání, tvoří dva oblouky: arcus dentalis superior et inferior.

  • Funkce: uchopování, dělení a rozmělňování potravy.
  • Chrup člověka heterodontní = různě tvarované, funkčně specializované zuby.

Části zubu (dens):

  1. corona dentis (korunka) – část vyčnívající z dásně, pokryta hladkou sklovinou (enamelum), rozlišujeme plochy – facies – podle zubu a polohy na něm:
    1. facies occlusalis – kousací plocha, u jednotlivých druhů zubů různý počet kousacích hrbolků – cuspides dentales (podle jejich počtu zuby bez hrbolů, zuby s jednoduchým hrotem, zuby s více hrbolky – dvou a vícehrbolkové),
    2. facies vestibularis – obrácená do vestibulum oris (tj. proti rtům a tvářím), patrná zvenčí,
    3. facies lingualis – přivrácená k jazyku,
    4. facies contactus – styčné plochy mezi sousedními zuby, při pořadí zubů zpředu dozadu se rozlišuje: facies mesialis (obrácená dopředu) a facies distalis (dozadu),
Anatomický popis zubu
Zuby dolního zubního oblouku
  1. collum dentis (krček) – malý úsek mezi korunkou a kořenem, pokryt měkkými tkáněmi dásně, gingivodentální uzávěr (mezi epitelem dásně a zubem),
  2. radix dentis (kořen) – část uložená v kostěném alveolu čelisti – připojen ozubicí (periodontium), jednoduchý / větvený (jedno- až tříkořenové zuby), zakončený hrotem – apex radicis dentis,
  3. cavitas (cavum) dentis (dřeňová dutina) – rozšířená v korunce (cavitas coronalis) a zužuje se krčkem do kořenového kanálku (canalis radicis dentis) – ústí na hrotu jako foramen apicis dentis, v dřeňové dutině je obsažena pojivová zubní dřeň – pulpa dentis – s cévami a nervy (po jejím obvodu odontoblasty).

Stavba zubu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Na stavbě zubu mimo dřeň se podílejí :

Dentinum (zubovina, dentin):

  • hlavní hmota zubu, tvrdší než kost,
  • vznik činností odontoblastů – naléhají na dentin z nitra dřeňové dutiny a vysílají do něj Tomesova vlákna – v kanálcích dentinu dosahují až k povrchu dentinu,
  • vstup nervových vláken z dřeňové dutiny, cévy chybí,
  • Czermakovy lakuny (korunka), zrnitá vrstva Tomesova (hranice dentinu a cementu).

Enamelum (sklovina):

  • kryje povrch korunky, nejtvrdší hmota v lid. těle,
  • složení: prismata enameli (sklovinná prizmata) – vlnovitě probíhající sloupečky, sousední do sebe zapadají,
  • povrch kryje cuticula enameli (Nasmythova membrána) – nezvápenatělý povrch sklovinné hmoty, ale po prořezání zubu rychle abraduje
  • hranice skloviny proti dentinu jemně hrbolatá.

Cementum (cement):

  • vláknitá kost spojená kolagenním vlákny s povrchem dentinu,
  • pokrývá krček a kořen zubu,
  • na krčku tenká, na kořenech tlustá vrstva,
  • Sharpeyova vlákna – spojují cement s kostí zubního alveolu.

Pulpa dentis (dřeň zubní):

  • měkká, růžová tkáň,
  • složení: řídké vazivo s nervy, krevními a mízními cévami (vstupují a vystupují hrotovým otvorem),
  • po obvodu dřeně vrstva odontoblastů,
  • dřeňová dutina se zmenšuje tvorbou sekundárního dentinu.

Upevnění zubu v alveolu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Kořen zubu je upevněn v alveolu pomocí dentoalveolárního spojení – tvořeno systémem vaziva = periodontium (ozubice) – gomphosis, základem Sharpeyova vlákna (z kosti alveolu pronikají do cementu kořene a krčku), podle směru a funkce několik systémů vláken:

  1. vlákna gingivální – ligamentum circulare – paprsčitě od krčku do vaziva dásně,
  2. vlákna transseptální – ligamentum horizontale – propojují zubní řadu,
  3. vlákna alveolární – od stěny alveolu k cementu zubu probíhají jako tři systémy:
    1. vlákna alveolárního hřebene – pokračování ligamentum circulare, paprsčitě napříč a šikmo sestupně od krčku na kost okraje alveolu,
    2. horizontální vlákna – v návaznosti na ligamentum horizontale vodorovně od okraje alveolu k začátku kořene,
    3. vlákna šikmá – ligamentum obliquum – nejvíc, ze stěny alveolu ke hrotu kořene, znemožňují vtlačování hrotu kořene do alveolu a převádějí kousací tlak na zub v tah za stěnu alveolu,
  4. vlákna apikální – od hrotu kořene ke dnu alveolu, brání kývání zubu,
  • mezi vlákny ještě propletena intersticiální spirálovitá vlákna – ligamentum tangentiale,
  • fce systémů vláken: stabilizace zubu, převedení tlaku na zub v rovnoměrný tah na celou stěnu alveolu,
  • periodontum – cévy a nervy oddělené z cév a nervů zubu, rovněž z alveolu,
  • parodont = všechny tkáně a útvary kolem krčku a kořene,
  • gingivodentální uzávěr.


Popis zubů[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Lidský chrup vzniká ve 2 generacích zubů:

  1. dentes decidui (zuby mléčné, dočasné) – 20 ks, v každé ½ horní a dolní čelisti 2 řezáky, 1 špičák, 2 stoličky,
  2. dentes permanentes (zuby stálé) – 32 ks, v každé ½ horní a dolní čelisti 2 řezáky, 1 špičák, 2 zuby třenové, 3 stoličky.

Názvy zubů:

Vzorec chrupu

  • viz dále.

Popis a rozlišení jednotlivých zubů definitivního chrupu:

  • dentes incisivi (řezáky) – dlátovitá korunka (vpředu mírně konvexní), 1 kořen, horní řezáky širší korunky a kořeny ze stran stlačené, tuberculum dentale – hrbolek při krčku 1. horního řezáku,
  • dentes canini (špičáky) – 1 kořen, korunka s 1 hrotem, horní mohutnější než dolní,
  • dentes premolares (zuby třenové) – zuby dvojhrbolkové (dentes bicuspidati) – hrbolek vestibulární a linguální, 1 kořen (u horního P1/P2 někdy rozdvojen), oba kousací hrbolky horních premolárů stejné, u dolních premolárů linguální hrbolek menší, korunka dolních nakloněna linguálně,
  • dentes molares (stoličky) – vícekořenové, horní stoličky 3 kořeny (2 vestibulárně, 1 linguálně), dolní 2 kořeny (mesiálně a distálně), hroty všech kořenů stoliček odkloněny distálně, kousací plochy horních stoliček kosočtverečné – 4 kousací plochy v úhlech kosočtverce, odděleny rýhou ve tvaru „H“, korunky dolních stoliček kousací plochu tvaru zaobleného obdélníku,
  • dentes decidui (zuby dočasné, mléčné) – menší, bílé s průsvitnou sklovinou, tvarově podobné definitivním zubům, avšak mají nižší korunky, kořeny stoliček více divergují.

Cévy a nervy zubů[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Tepny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Tepenné zásobení vytvářejí rr. dentales – vystupují z horní čelisti z arteria alveolaris superior posterior (větev arteria maxillaris) + arteriae alveolares superiores anteriores (z arteria infraorbitalis – větev arteria maxillaris), v dolní čelisti z arteria alveolaris inferior (větev arteria maxillaris).

Žíly[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Žíly zubů se sbírají podél tepen do plexus pterygoideus + venae maxillares.

Mízní cévy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Mízní cévy z pulpy zubů dolní čelisti odcházejí kořenovým kanálkem a sbírají se do nodi lymphatici submandibulares, zpředu do nodi lymphatici submentales.

Nervy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zuby horní čelisti: senzitivita je vedena cestou n. maxillaris (2. větev trigeminu), v alveolech zubů je vytvořen plexus dentalis superior, z něhož odcházejí nervy dvěma (někdy třemi) cestami – z tuber maxillae nn. alveolares superiores posteriores a vstupují do hlavního kmenu n. maxillaris do fossa pterygopalatina, nn. alveolares superiores anteriores odvádějí senzitivitu z předních zubů a jdou maxillou do n. infraorbitalis, někdy jsou i nekonstatní nn. alveolares superiores medii.

Zuby dolní čelisti: senzitivita je vedena cestou n. mandibularis (3. větev n. trigeminus), konkrétně jeho větve n. alveolaris inf.

Vzorec chrupu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Vyjadřuje pořadí zubů při pohledu do úst
  • označení zubů: písmeno dle latinského názvu a číslo dle pořadí ve skupině,
  • vzorec rozdělen vodorovnou čarou – hranice horních a dolních zubů + svislou čarou – označuje střední čáru,
  • mléčný chrup se značí malými, definitivní velkými písmeny,
  • označení jednotlivých zubů: označení zubu a vodorovná linka (hranice horních a dolních zubů, nahoře / dole) a svislá linka (směr ke středu čelisti, vpravo / vlevo) – označení pravé a levé strany se řídí pravou a levou stranou pacienta,
  • další možnost značení: pořadové číslo zubu od střední čáry a linky (dočasné zuby římskými číslicemi),
  • dnes nejčastěji klinicky používaný typ zubního vzorce:
    • zuby označujeme dvěma číslicemi, kdy první znamená číslo kvadrantu a typ chrupu a druhé číslo je pořadové číslo daného zubu v kvadrantu,
    • pro stálý chrup mám první písmena 1–4 (1 je vpravo nahoře a poté číslujeme kvadranty dokola dle směru hodinových ručiček),
    • pro mléčný chrup máme písmena 5–8, systém je stejný,
    • příklad: číslo 82 znamená druhý mléčný řezák vpravo dole, číslo 24 znamená první premolár vlevo nahoře atd.

Chrup jako celek, skus[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Druhy skusu.
Chrup
  • Zuby horní čelisti sestaveny v oblouku – arcus dentalis superior – má tvar ½ elipsy,
  • oblouk dolních zubů – arcus dentalis inferior – tvar paraboly,
  • příčný předozadní rozměr dolního oblouku menší než u horního → při skusu vestibulární hrbolky horních stoliček a premolárů přesahují zevně a přední zuby horní čelisti zpředu mírně překrývají zuby dolní,
  • ortodentní postavení – normální, vertikální postavení horních a dolních předních zubů,
  • prodentní postavení – zuby vykloněny dopředu (málo časté),
  • ortodentní / prodentní postavení zubů odpovídá ortognátnímu / prognátnímu typu čelistí.

Skus – okluze
Skus označuje vzájemný styk a postavení zubů při normálním sevření čelistí:

  • nůžkovitý skus (psalidodontie) = normální skus, horní řezáky se staví těsně před dolní,
  • klešťovitý skus (labidodontie) = méně častý styk kousacích hran řezáků,
  • artikulace = způsob styku zubů (v celé zubní řadě, horní s dolními),
  • antagonisté = zuby, s nimiž se každý zub při artikulaci stýká (horní řada posunuta poněkud distálně proti dolní – proto s výjimkou dolního I1 a horního M3 artikuluje každý zub se 2 zuby protější řady, stejnojmenný zub v tomto styku je antagonista hlavní, další zub v artikulaci je pak antagonista vedlejší),
  • čára okluse a artikulace zubů – vytváří křivku (Speeova okluzní křivka), která klesá od řezáků k M1 a pak stoupá až k M3, v pokračování by prošla čelistním kloubem, vzniká jako výslednice sil žvýkacích svalů vůči M1, což je nejzatíženější zub.

Prořezávání zubů – erupce[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zuby dočasného chrupu
  • Prořezávání zubů = průnik zubů z čelisti a dásní na povrch a růstový postup zubu až do zaujetí pracovní polohy,
  • souvisí s růstem vyvíjejících se zubů do délky,
  • těsně před prořezáváním korunka hotova, avšak kořen zůstává otevřen a roste do délky,
  • místo na dásni, kde bude zub prořezávat zduřelé → bílý hrot zubu pod epitelem → perforace epitelu → tkáně nad korunkou zanikají,
  • vytvoření kostěné stěny alveolu, periodontia a cementu se dokončuje až po prořezání zubu,
  • prořezávání dočasných zubů v časovém sledu:
  1. i1 – 8. měsíc, nejdříve dolní,
  2. i2 – 12. měsíc, nejdříve horní (po horním i1),
  3. m1 – 16. měsíc, nejdříve dolní,
  4. c – 20. měsíc, nejdříve dolní,
  5. m2 – 24. měsíc, horní a dolní současně.

Výměna zubů[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zuby stálého chrupu
  • Řezáky, špičáky a premoláry stálého chrupu se zakládají linguálně a hlouběji pod zuby dočasnými,
  • všechny tři stoličky stálého chrupu se zakládají v pokračování zubní lišty vzadu,
  • korunky stálých zubů se vytvářejí již v době prořezávání dočasných zubů, od konce 1. roku života postupuje jejich kalcifikace,
  • do konce 5. roku života kalcifikovány hroty korunek všech zubů mimo M3,
  • korunky premolárů v rozestupu kořenů dočasných stoliček,
  • rostoucí stálé zuby tlačí na zuby dočasné → zmizí kostěná přepážka mezi korunkou stálého zubu a kořenem zubu dočasného,
  • na místě přepážky zůstane vazivo s cévami – ve vazivu osteoklasty – odbourávání kořene dočasného zubu,
  • v dásni zůstane jen otevřený zbytek kořene a uvolněný dočasný zub vypadává – jeho odstranění sledováno prořezáním zubu stálého,
  • prořezávání stálých zubů v časovém sledu:
  1. M1 – 6. až 8. rok, dříve dolní,
  2. I1 – 6. až 7. rok, dříve dolní,
  3. I2 – 7. až 9. rok, dříve dolní,
  4. P1 – 9. až 11. rok,
  5. C – 9. až 14. rok,
  6. P2 – 11. až 14. rok (P2 někdy předbíhá špičák),
  7. M2 – 10. až 15. rok,
  8. M3 – 17. až 30. rok (protože M3 prořezávají zpravidla až v době dospělosti, označují se jako „zuby moudrosti – dentes sapientiae“).


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

ČIHÁK, Radomír. Anatomie 2. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, spol. s r.  o., 2002. sv. 2. s. 488. ISBN 80-247-0143-X.