Osifikace

Desmogenní osifikace ploché kosti

Osifikace dlouhé kosti

Osifikace apofýzy

Osifikace krátké kosti

Často se sdružily chondrogenní (hlubší) s desmogenními (povrchové, krycí) a vznikly větší kombinované celky

V embryonálním vývoji člověka zůstal zachován obojí způsob tvorby kostí:

osifikace desmogenní = endesmální (ve vazivu)
osifikace chondrogenní − dělení na dvě skupiny podle místa vzniku v chrupavce:
- perichondrální − povrchová osifikace z perichondria
- enchondrální − osifikace uvnitř chrupavky

Osifikační proces[upravit | editovat zdroj]

osteoblasty − buňky z mezenchymu, produkují nezvápenatělé prekurzory základní hmoty → polymerací se mění v osteoid
- osteoblasty v této hmotě uváznou
- kostní trámečky − struktury, které jsou vytvářeny osteoblasty, dále přibývají aposicí
osteocyty − typické kostní buňky, vznikají z nepohyblivých osteoblastů (které uvázly v osteoidu)
osteoklasty − odbourávají kost
- odbouraná kost je nahrazena kostí novou → přestavba kosti
- Odbourávání kosti se děje dvojím způsobem. Na základě genetického programu je kosti dáván požadovaný tvar a na základě jejího zatěžování je ve spongiose utvořena vnitřní architektonika.

nahrazuje původní chrupavčitou předlohu kosti, která je touto tvorbou kosti ničena.

osifikace perichondrální (uprostřed délky kosti)
- v perichondriu se diferencují osteoblasty, které vyprodukují kostěný plášť (obklápí tělo budoucí kosti)
osifikace enchondrální − uvnitř chrupavky (předtím proběhnou v chrupavce změny)
- do chrupavky pronikají z periostu pupeny mesenchymu s cévami → diferenciace buněk primitivní kostní dřeně a osteoblastů (enchondrálně tvoří kostní tkáň a zbytky chrupavky jsou odbourávány)
- takto uvnitř chrupavky vzniká osifikační jádro (uprostřed délky kosti) → střední část dlouhé kosti = diaphysis, diafýza
  - z diafýzy se osifikace šíří k oběma koncům kosti

konce dlouhých kostí osifikují ze samostatných osifikačních jader − vytvářejí se pouze enchondrálně
- v chrupavce stejné změny jako při osifikaci diafýzy, tvorba osifikačního jádra → epiphysis, epifýza − na jednom nebo na dvou koncích dlouhé kosti
růstové (epifýzové) ploténky − mezi epifýzami a diafýzou, udržují se po celou dobu růstu kosti (mizí okolo 18. roku)
- jen v nich přirůstá kost do délky − chrupavka vytváří novou hmotu
- jedna z nich (proximální nebo distální) se na růstu kosti podílí víc, než druhá (např. v humeru a kostech bérce je aktivnější proximální, v předloktí a femuru distální)
současně se v diafýze odbourávají kostní trámce → vzniká cavitas medullaris, dřeňová dutina
růst do tloušťky − aposicí z periostu a částečně i z endostu
- aposice musí být doplněna resorpcí kosti (přestavba)

enchondrálně − uprostřed chrupavčitého základu
šíření osifikace k povrchu kosti (probíhá po celé růstové období)
vznik perichondrální plášťové lamely (na konci růstového období) → vytvoření povrchové kompaktní kosti

do některých lebečních kostí se po narození vchlipuje sliznice nosní dutiny
do části spánkové kosti se vchlipuje sliznice středoušní dutiny
před sliznicí ustoupí spongiosa kosti, dutina se zvětšuje
s původní dutinou (nosní, středoušní), ze které se sliznice vychlípila, zůstane dutina v pneumatické kosti spojená pouze úzkým průchodem