Uživatel:Daniels/Pískoviště/Preparáty - patologie

Z WikiSkript

Uroteliální papilokarcinom je exofyticky rostoucí epitelový nádor nacházející se ve vývodních cestách močových (ledvinná pánvička, ureter, močový měchýř a vzácně uretra). Podle stupně diferenciace je posuzována malignita (G0-G3). Benigně vyhlížející papilom se nově označuje jako papilokarcinom G0, vzhledem k jeho potenciálu recidivovat a postupně se dediferencovat.

Histologie[upravit | editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Močový měchýř (preparát).

Příčina[upravit | editovat zdroj]

Etiologicky významný vliv má především kouření, expozice anilinovým barvivům, určitá léčiva (např. cyklofosfamid) a schistosomiáza.

Makroskopie[upravit | editovat zdroj]

Papilárně uspořádaný, exofyticky rostoucí nádor nejčastěji lokalizovaný v močovém měchýři. Papily jsou tenké a "plavou" ve vodním proudu.

Mikroskopie[upravit | editovat zdroj]

Dobře diferencovaný papilokarcinom vzniká zpravidla jako carcinoma in situ (bez prorůstání skrze bazální membránu) stupně G1-G2. Centra papil jsou tvořena tenkou fibrovaskulární stromální stopkou nenádorového původu. Nádorový epitel velmi blízce napodobuje normální urotel (přechodnobuněčný víceřadý epitel), ale ve stádiu G1 nacházíme více než 6 vrstev buněk. Během postupné dediferenciace stoupá výskyt jaderné polymorfie, hyperchromazie a mitóz.

Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]

U nízce diferencovaných uroteliálních karcinomů připadá v úvahu i primární hluboce infiltrující nádory ze sousedních orgánů (prostata, cervix uteri, rektum).

Prognóza a komplikace[upravit | editovat zdroj]

Jemné papily se mohou na konci "odlamovat" a z otevřených kapilár dochází k mikroskopickému krvácení (důležité v diagnostice). Zároveň lze využít i cytologii moči. Lokalizace nádoru rozhoduje o symptomech - v ureteru může i malý tumor způsobit obstrukci lumen a následnou hydronefrózu, naopak i velký tumor v močovém měchýři může být velmi dlouho asymptomatický. Průběh je většinou indolentní, po odstranění se může objevit recidiva (i opakovaná), vedoucí k postupné dediferenciaci tumoru a s tím spojeným nebezpečím agresivního chování, infiltrace okolních struktur, metastáz apod.

Výskyt[upravit | editovat zdroj]

Muži jsou postiženi až 3x častěji. Nejvyšší incidence je ve 3. dekádě života.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

  • (odkaz na konkrétní preparát ve virtuální databázi) Databáze

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.
  • BRYCHTOVÁ, Svetlana a Alice HLOBILKOVÁ. Histopatologický atlas. 1. vydání. Praha : Grada, 2008. 112 s. ISBN 978-80-247-1650-3.