Uživatel:Katkel/Pískoviště2

HISTORIE

4. st. př.n.l. – Základní lékařské postupy do 15. st. – neznalost příčin infekčních chorob, (původce miasma) 1553 – G. Fracastoro: vyslovil domněnku, že epidemické nemoci jsou způsobeny přenosnými malými částicemi nebo „sporami“, které mohou přenést infekci:

• přímým kontaktem,
• nepřímým kontaktem,
• bez přímého kontaktu na velké vzdálenosti.

Název „syphilis“ - odvozeno z Fracastorových epických básní - báseň z roku 1530 Syphilis sive morbus gallicus (Syphilis a francouzská nemoc) V básni je vysloven předpoklad použití rtuti a „guaiaco“ na léčbu onemocnění. V knize De contagione (O nákaze)… podává první popis tyfu. Obr 2x

Robert HOOKE

(1632-1723) Pravděpodobně první pozorovatel mikroorganismů. Obr. 3x

Antoni van LEEUWENHOEK

(1635-1703) Amatérský tvůrce jednoduchého mikroskopu, jako první popsal mikroorganismy (řasy v povrchové vodě a v roce 1976 i bakterie povlaku svých zubů). Z dopisu londýnské učené královské společnosti r. 1683: „A skoro vždy jsem s velkým podivem viděl, že v tom hlenu jsou neobyčejně malá zvířátka, velmi čile se pohybující.“

BAKTERIOLOGIE

Ferdinand Julius COHN

(1828 -1898)

• první kdo zařadil bakterie mezi rostliny
• popsal životní cyklus rodu Bacillus
• rozdělil bakterie do skupin

Edward JENNER

(1749 -1823) Mortalita: odlišné hodnoty v různých věkových skupinách Obr. 1796: ověřuje empiricky známý fakt: prodělání kravských neštovic chrání před neštovicemi pravými a zavedl tak očkování proti variole.

vakcína: odvozeno od slova vaccinia = označení tzv. kravských neštovic, onemocnění jehož vyvolavatelé byli použiti jako první očkovací látka; vakcinace → tvorba protilátek (imunizace) → jedinci imunní proti infekci

Ignác Fülöp SEMMELWEIS

(�Ignaz Philipp Semmelweis�,1818-1865) Nařídil porodníkům na svém oddělení mýt si ruce chlorovou vodu  pravděpodobně jako první se pokusil zamezit přenosu původce horečky omladnic

Louis PASTEUR

(1822-1895)

• příčiny a podstata kvašení
• zavedení kultivace bakterií v tekutých půdách (v bujonu)
• objevení mikrobů vytvářejících spory a mikrobů schopných žít za nepřístupu vzduchu (anaeroby)
• očkování proti vzteklině, sněti slezinné a choleře drůbeže
• vyvrátil teorii samooplození (podle které mikroby vznikají samovolně z organické hmoty např. v hnijícím materiálu)
• selektivní ničení mikrobů teplem (pasterizace).

Pitím čerstvého mléka hrozí možnost nákazy tuberkulózou, salmonelózou, brucelózou, záškrtem, E.coli, atd.

Joseph LISTER

(1827-1912) příčinou infekce otevřených ran jsou mikroby ze vzduchu kolem pacienta → operace pod sprškou kyseliny karbolové (fenolu) → antisepse - ničení mikrobů v místech, kde jsou nežádoucí (snížení závažných hnisavých komplikací)

Filippo PACINI

(1812-1883) Italský anatom, posmrtně uznaný jako první člověk, který roku 1854 izoloval původce cholery - Vibrio cholerae. Stalo se tak o 30 let dříve, než se totéž podařilo R. Kochovi.

Heinrich Hermann Robert KOCH

(1843-1910) 1892: izolace a kultivace původce tuberkulózy Mycobacterium tuberculosis (bacil Kochův – BK)

• zavedl izolaci čistých kultur na pevných půdách
• barvení bakterií anilinovými barvivy
• mikrofotografie bakterií

1876: původce anthraxu Bacillus anthraxis

ZÁKLADNÍ PODOBA KOCHOVÝCH POSTULÁTŮ (formuloval Jacob Henle)

1. Mikroorganismus musí být pozorován ve všech nemocných jedincích a v žádném zdravém.
2. Musí být izolován z nemocného jedince a vypěstován mimo něj v laboratoři v čisté kultuře.
3. Zdravý pokusný objekt musí po naočkování dostatečného počtu jedinců této čisté kultury onemocnět a vykazovat stejné příznaky onemocnění jako v bodě 1.
4. Z tohoto onemocnělého pokusného objektu musí být izolován mikroorganismus identický s tím, který byl pozorován a izolován v původním nemocném jedinci.

Alexander FLEMMING

(1881-1955)

• Chirurg,Saint Mary,s, London, spolupracovník A.Wright
• 1922: baktericidní enzym lyzozym
• 1928 objev penicilinu (PNC) – Penicillium chrysogenum (syn. P. notatum)

Howard Walter FLOREY

(1989-1968)

Ernst Boris CHAIN

(1906-1979)

• 1940: izolace PNC v čistém stavu, Oxford, technologie výroby Anglie i USA
• od r. 1941: PNC podáván pacientům, kontrola dávkování, potlačení pohlavních chorob vojáků
• u nás PNC až po 2.sv. válce

VIROLOGIE

Dimitri Iosifovich IVANOVSKIJ(1864-1920) 1892: přenos mozaikové choroby tabáku bezbakteriálním filtrátem z napadené rostliny

Martinus BEIJERINCK(1851-1931) 1898: infekční agens odlišné od bakterií

Stanislaus Josef Mathias von PROWAZEK(1875-1915) 1907: viry hmyzu 1913: spolu s Halberstaedterem původce trachomu (chlamydie) 1913: Rickettsia prowazeki původce skvrnité horečky

F.P.ROUS(1879-1970) 1911: první nádorové viry

1915, F.W.TWORT 1915, 1917 F.d,HÉRELLE

• viry bakterií

• 1930: pěstování – pokusná zvířata
• 1931: pěstování na kuřecím zárodku

1949: J.F.ENDERS, T.H.WELLER, F.Ch.ROBBINS:

• vypěstování viru dětské obrny na tkáňových kulturách z buněk jiného než nervového původu

• metody molekulárně biologické úspěšná konstrukce nových typů vakcín, nálezy mikrobů, které nelze klasickými metodami prokázat, zavedení citlivějších a rychlejších postupů v diagnostice infekcí

PARAZITOLOGIE

Karl Georg Friedrich Rudolf LEUCKART

(1822-1898)

Theodor Maximilian BILHARZ

(1825 – 1862)

Patrick MANSON

(1844-1922)

William Boog LEISHMAN

(1865-1925)

Carlos Justiniano Ribeiro CHAGAS

(1879-1934)

ČESKÁ REPUBLIKA

August Josef CORDA(1809-1849)

• pozoroval řasy a nálevníky a mikroskopické houby

Vilém Dušan LAMBL(1824-1895)

• objev Giardia lamblia

Jaroslav HLAVA(1855-1924)

• zakladatel české bakteriologie (studium: streptokokové infekce, aktinomykózy, mor, cholera)
• objevil původce amoebové dyzenterie Entamoeba histolytica

(přepis titulu práce v zahraniční literatuře „O úplavici“: Dr.O.Uplavici)

František KRÁL(1846-1911)

• zakladatel jedné z prvních světových sbírek mikroorganismů

Ivan HONL(1866-1936)

• zavedl v sérologickou diagnostiku v ČR

František PATOČKA(1904-1985)

• jako první u nás izoloval virus chřipky

Otto JÍROVEC(1907-1972)

• zakladatel čs. parazitologie (Pneumocystis carinii nyní P. jirovecii)

ZÁKLADNÍ DISCIPLÍNY LÉKAŘSKÉ MIKROBIOLOGIE

MIKROBIOLOGIE = SOUBOR VĚD O MIKROBECH

1. VIRY – satelitní nukleové kyseliny ( tzv.viroidy), priony (proteinové infekční částice), zkoumá VIROLOGIE
2. BAKTERIE, zkoumá BAKTERIOLOGIE
3. MIKROMYCETY (mikroskopické houby a kvasinky), zkoumá MYKOLOGIE
4. PARAZITI – prvoci, helminti, členovci, zkoumá PARAZITOLOGIE, protozoologie, helmintologie, lékařská entomologie

Patogen

Soubor:Patogeny - rozdělení.jpg Soubor:Uvod do Mikr. 26.jpg Eukaryota Jádro obklopené dvojitou membránou; DNA-dlouhé lineární molekuly v chromozomech; syntéza RNA v jádře; organely strukturované a organizované; mitochondrií mnoho( ale mohou i chybět) bičík a řasinky z tubulinu; organizace: jednobuněčně až tvorba tkání se specializovanými buňkami; dělení mitóza a meióza (někde pučení). Prokaryota Bez pravého jádra (pouze nukleární region); DNA obvykle cirkulární, syntéza RNA v cytoplasmě; málo vnitřních struktur; bez mitochondrií v pravém slova smyslu; bičík z flagelinu, obyvkle samostatně organizovány; prosté dělení.

LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE: PŘEDMĚTY STUDIA

• ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI MIKROBŮ stavba, metabolické procesy, růst, faktory ovlivňující množení, genetika
• VZTAH MIKROBŮ K HOSTITELI faktory patogenity a virulence – přenosnost (kontagiosita), invazivita, schopnost šířit se organismem, schopnost překonávat obranné mechanismy hostitele, toxicita
• VROZENÁ ODOLNOST PROTI INFEKCI obrana proti agens, nespecifické nástroje odolnosti ornasimus
• ZÍSKANÁ ODOLNOST PROTI INFEKCI specifické nástroje organismu proti infekci

• MIKROBY A PROSTŘEDÍ
• STERILIZACE A DEZINFEKCE, ANTIMIKROBIÁLNÍ LÁTKY
• IMUNIZACE PROTI INFEKČNÍM CHOROBÁM
• VYŠETŘOVACÍ POSTUPY, ODBĚR A ZASÍLÁNÍ VZORKŮ

mikroorganismy ve volné přírodě

• ROZKLAD mineralizace organických látek-recyklace živin v ekostémech (reducenti, destruenti, dekompozitátoři)
• SYMBIÓZA hlízkové bakterie, zažívací trakt býložravců
• FIXACE VZDUŠNÉHO DUSÍKU Rhizobium, Anabaema - symbióza s vodními kapradinami, volně v půdě Azotobacter

→ BIOTECHNOLOGIE

• Bacillus subtilis - antibiotika, Escherischia coli-vitamin K, transformace
• Agrobacterium - vnášení genů do rostlin
• Spirolina - výroba proteinů do potravin, laktobacily – mléčné výrobky
• metanogenní archebakterie – produkce metanu=palivo

→využití mikroorganismů

• POTRAVINÁŘSKÁ MIKROBIOLOGIE
• FARMACEUTICKÝ PRŮMYSL
• PRŮMYSLOVÁ MIKROBIOLOGIE

mikroorganismy jako zdroj onemocnění člověka, zvířat a rostlin

1. LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE
2. VETERINÁRNÍ MIKROBIOLOGIE
3. FYTOPATOLOGIE

Zdroj nákazy:

• hostitel téhož druhu
• hostitel jiného druhu
• vnější prostředí

Nákazy:

• autochtonní
• importované
• spojené se sníženou obranyschopností

LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE předmět: patogenní mikrob, vyvolávající onemocnění lidí nebo zvířat, mikrob nalézající se u lidí a zvířat • Obecná mikrobiologie – obecné vlastnosti mikrobů • Speciální mikrobiologie – popisy mikrobů

NÁROKY MIKROORGANIZMŮ

VÝŽIVA

• AUTOTROFNÍ – anorganické látky (zpravidla CO₂) → organické látky
• HETEROTROFNÍ – ve své výživě odvislí na existenci autotrofních organismů; neschopní vytvářet si organické látky z anorganických

ENERGIE – ZDROJ

• FOTOTROFNÍ - sluneční záření
• CHEMOTROFNÍ

1. chemolitotrofní - anorganické látky, hlavně CO2
2. chemoorganotrofní - organické látky

TEPLOTA – VÝVOJ A MNOŽENÍ

• PSYCHROFILNÍ 0 - 20 OC
• MEZOFILNÍ 5 - 45 OC
• TERMOFILNÍ 45 - 65 OC

KYSLÍK

• AEROBNÍ - aktivní pouze v prostředí s dostatečnou koncentrací O2 (Pseudomonas, Vibrio, Neisseria, Bordetella, Mycobacterium, kvasinky, plísně)
• ANAEROBNÍ

1. OBLIGÁTNÍ, STRIKTNÍ - rostou pouze v nepřítomnosti kyslíku (Clostridium difficile, Bacteroides fragilis, Treponema pallidum)
2. AEROTOLERANTNÍ - snášejí přítomnost O2, ten však není při získá-vání energie konečným příjemcem elektronů (Clostridium perfringens)

• FAKULTATIVNĚ ANAEROBNÍ - v přítomnosti O2 rostou lépe, mo- hou však růst za jeho nepřítomnosti (enterobakterie, hemofily, stafylokoky, streptokoky)
• MIKROAEROFILNÍ - možný život v prostředí s nízkou koncentrací O2, která je nižší než atmosférická koncentrace (Campylobacter, Lactobacillus)
• KAPNOFILNÍ - vyžadují zvýšenou tenzi CO2 (gonokoky, meningokoky)

PATOGENITA, VIRULENCE

PATOGENITA – schopnost poškozovat a vyvolat onemocnění (= chorobný stav vyznačující se odchylkami od normálu)

• vlastnost druhová (vztah určitého druhu mikroba k určitému organismu)

VIRULENCE – míra patogenity

• vlastnost individuální (odlišnost různých kmenů v míře patogenity)

Ukazatel virulence např. schopnost usmrtit nebo alespoň vyvolat onemocnění:

• kmen vysoce viruletní
• kmen středně viruletní
• kmen málo viruletní
• kmen avirulentní

PRAKTICKÉ VYUŽITÍ: příprava živých očkovacích látek z kmenů o snížené virulenci

VIRULENCE

LD50 (50% letální dávka) – takové množství mikroorganismu, které usmrtí 50% infikovaných experimentálních zvířat ID50 (50% infekční dávka) – dávka schopná vyvolat nákazu u 50% naočkovaných osob ATENUACE – umělé snižování virulence ZESÍLENÍ VIRULENCE – opakované pasážování na stejném druhu hostitele

SLOŽKY PATOGENITY (VIRULENCE)

• KONTAGIOZITA (přenosnost) – schopnost mikroba přenášet se mezi jednotlivými hostiteli
• INVAZIVITA

1. schopnost vstoupit do hostitele (adherence, pomnožení, penetrace)
2. schopnost množit se ve vnitřním prostředí hostitele
3. schopnost šířit se ve vnitřním prostředí hostitele

• TOXICITA

PŘIROZENÁ PATOGENITA

její součástí je přenosnost, která je nutná k šíření přirozeného onemocnění v populaci

• PRIMÁRNÍ (OBLIGÁTNÍ) PATOGEN vyvolá onemocnění u zdravého jedince
• OPORTUNNÍ (FAKULTATIVNÍ) PATOGEN vyvolá onemocnění jen za určitých podmínek
• EXPERIMENTÁLNÍ PATOGENITA schopnost vyvolat onemocnění u pokusných zvířat

PRIMÁRNÍ (OBLIGÁTNÍ) PATOGEN

Původci „klasických“ nákaz – Corynebacterium diphtheriae (záškrt), Salmonella Typhi (břišní tyfus), Neisseria gonorrhoeae (kapavka), atd. Míra patogenity – různá u obligátních patogenů (Yersinia pestis je více patogenní než Streptococcus pyogenes) Specializace na jeden hostitelský druh (např. pouze člověk: shigely, gonokoky) Infekce různých druhů hostitelů (např. stafylokoky, francisely, klostridia, virus vztekliny)

FAKULTATIVNÍ PATOGEN

NUTNÉ PODMÍNKY PRO VZNIK INFEKCE

• ZMĚNA MÍSTA PŘIROZENÉHO VÝSKYTU (Escherichia coli – střevo x močové ústrojí, krevní řečiště…)
• SNÍŽENÍ ODOLNOSTI HOSTITELE (cukrovka, kortikoidy, antibiotika, tumory, přítomnost cizích těles)

MIKROBIOLOGIE = SOUBOR VĚD O MIKROBECH

VIRY

• velikost 20-200 nm
• genom tvoří jedno nebo dvouvláknová DNA nebo RNA, obalen kapsidou
• nemají vlastní metabolismus
• nedají se pěstovat na neživých půdách

PRIONY

(proteinové infekční částice)

MIKROMYCETY

(mikroskopické houby a kvasinky)

• mají pravé jádro
• netvoří plodnice, množení pučením; mohou se množit i sexuálně tvorbou vřecek
• netvoří mycelia (pouze pseudomycelia - obdobné koloniím jednobuněčných organismů)

PARAZITI

• velikost 2 μm až metry
• mají pravé jádro (eukaryota)
• vlastní metabolismus

PRVOCI (Giardia,Plasmodium), HELMINTI (Měchovci), ČLENOVCI – parazité, vektoři, trapiči člověka (Anopheles gambiae)

PŮVODCI CHOROB ČLOVĚKA

VIRY

BAKTERIE

• velikost 0,2-2 μl
• nemají pravé jádro (prokaryota)
• vlastní metabolismus

TVAR BAKTERIÍ

Mycobacterium leprae – LEPRA (MALOMOCENSTVÍ, HANSENOVA NEMOC),

• LEPROSÁRIA – Spinaloga, Kréta – jedno z posledních evropských leprosárií, které bylo uzavřeno v roce 1957.

MIKROMYCETY

Příklady patogenních agens

PARASITÉ

Plasmodium vivax – původce třídenní malárie (malaria tertiana) Leishmania sp. – KOŽNÍ LEISHMANIÓZA Schistosoma sp. – CERKÁRIOVÁ DERMATITIS → SCHISTOSOMÓZA

LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE, MIKROBIOLOGICKÉ VYŠETŘENÍ

MIKROBIOLOGICKÉ VYŠETŘENÍ

• PRŮKAZ MIKROBŮ U NEMOCNÉHO
  • IDENTIFIKACE ETIOLOGICKÉHO ČINITELE
  • OVĚŘENÍ JEHO CITLIVOSTI K ANTIMIKROBIÁLNÍM LÉČIVŮM

→ SPRÁVNÁ TERAPIE NEMOCNÉHO (Správná terapie je terapie cílená.)

• PRŮKAZ PŮVODCŮ LIDSKÝCH ONEMOCNĚNÍ V PROSTŘEDÍ (včetně zvířat) A POTRAVINÁCH

LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE

DEFINICE (dle koncepce oboru z roku 2005) – „lékařský obor, který se zabývá etiologií, patogenezí a imunogenezí onemocnění vyvolaných mikroorganismy a který poskytuje ostatním oborům diagnostické, interpretační, terapeutické a epidemiologické podklady → KLINICKÝ OBOR zabývá se vztahem zachycených a identifikovaných mikroorganismů či imunitní odpovědí vůči nim probíhajícímu či proběhnuvšímu poškození organismu

LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE – úloha ve zdravotnictví

LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE POSKYTUJE ODPOVĚDI NAPŘ. NA OTÁZKY:

• Jsou zdravotní obtíže pacienta infekčního původu?
  • Bylo infekční agens prokázáno?
  • Jak byla přítomnost agens prokázána?
  • Jaké nebezpečí hrozí infikovanému jedinci?
• Je přímá souvislost mezi výsledky z laboratorního vyšetření a určitými obtížemi pacienta?
• Pokud je agens jednoznačně prokázáno a je zdrojem klinických obtíží pacienta, jaká bude terapie?
• Jaký je epidemiologický význam získaných údajů:
  • Hrozí nebezpečí šíření infekcí?
  • Jaká jsou rizika infekce? (např. kontakt s infikovanou osobou?, kontakt se zvířetem?, konzumace nevhodně skladovaných potravin?, kontaminace vody?, cestování do rizikových oblastí?, imunosuprese?, apod.),
  • Které skupiny osob jsou nejvíce ohroženy?
  • Jak zabránit šíření infekce? Je možná vakcinace?

Atd. ………..

KOLÁŘOVÁ, Libuše. Obsah předmětu lékařská mikrobiologie : Historie, základní disciplíny, úloha ve zdravotnictví [online]. [cit. 2012-03-11]. <https://el.lf1.cuni.cz/p58485817/>.