Uživatel:Martinkral90/Pískoviště

To do

Mízní systém hlavy a krku

Srdeční glykosidy představují skupinu látek rostlinného původu, které hrají nezastupitelnou roli v léčbě srdečního selhání. Používají se v případech, kdy je potřeba posílit kontraktilitu selhávajícího srdce, aby bylo dosaženo dostatečného srdečního výdeje.

Chemické struktura

Stavba molekuly srdečních glykosidů

Molekula srdečních glykosidů sestává ze sterolového jádra, nenasyceného laktonového kruhu a z cukerné složky.

Mechanismus působení

Srdeční glykosidy mají pozitivně inotropní účinky na srdeční svalstvo, dokážou zvyšovat kontraktilitu myokardu. Působení farmaka začíná na buněčné membráně srdeční buňky, kde má léčivo inhibiční účinky na sodno-draselnou pumpu (Na⁺/K⁺-ATPáza), která je zodpovědná za normální rozložení iontů mezi buňkou a extracelulárním prostředím. Následkem poklesu aktivity sodíkové pumpy dochází k hromadění sodných kationtů uvnitř buňky a v závislosti na tom dochází i k vzestupu intracelulárního vápníku díky práci Na⁺/Ca²⁺ výměnné pumpy, která se snaží odstranit sodné kationty pryč z buňky výměnou za kationty vápenné. Inotropie je dána koncentrací nitrobuněčného vápníku, a proto se jeho intracelulární vzestup projeví zvýšenou stažlivostí myokardu.

Srdeční glykosidy též působí nepřímo na zpomalení srdeční frekvence tím, že zvyšují aktivitu vagového nervu.

Účinky

• díky vagovému dráždění dochází ke zpomalení srdeční frekvence
• zpomalení vedení A-V uzlem

Odkazy

Použitá literatura

• Nekompletní citace publikace. WIDIMSKÝ, Jiří. Srdeční selhání. Praha : Triton, 2003. ISBN 8072543857.

• VÍTOVEC, Jiří a Jindřich ŠPINAR. Farmakoterapie kardiovaskulárních onemocnění. 1. vydání. Praha : Grada, 2000. ISBN 8071695521.