Uživatel:Slepi/Praktické lékařství

Z WikiSkript

Praktické lékařství chápu jako obor medicíny zaměřený na primární péči o pacienty, prevenci, diagnostiku a léčbu akutních i chronických onemocnění v prvním kontaktu s pacientem. Kromě toho je součástí práce praktického lékaře i posuzování zdravotní způsobilosti, koordinování ošetřovatelské, následné, komunitní, respitní či paliativní péče.

V tomto dokumentu bych rád měl jen stručné poznámky k různým tématům, která se týkají právě praktického lékařství. Postupně bych rád na základě těchto poznámek aktualizoval články ve WikiSkriptech. Tak uvidíme. :-)

Preventivní prohlídky[upravit | editovat zdroj]

Praktický lékař provádí preventivní prohlídky u dospělých každé dva roky. Vykódování preventivní prohlídky (kód 01022) je možné nejdříve 23 měsíců po poslední preventivní prohlídce.

Obsah preventivní prohlídky popisuje vyhláška o preventivních prohlídkách č. 70/2012 Sb.

Lékař by měl během preventivní prohlídky:

  • projít a doplnit celou anamnézu, zjistit rizikové faktory a profesní rizika, v rodinné anamnéze se zeptat na výskyt kardiovaskulárních onemocnění, hypertenze, diabetu mellitu, poruch metabolismu tuků, nádorových onemocnění a závislostí,
  • zkontrolovat platnost očkování,
  • pacienta kompletně fyzikálně vyšetřit, změřit krevní tlak, zjistit BMI, orientačně vyšetřit zrak a sluch,
  • v rámci onkologické prevence by měl lékař při pozitivní rodinné anamnéze nebo přítomnosti rizikových faktorů vyšetřit kůži, provést vyšetření per rectum, u mužů vyšetřit varlata a poučit je o samovyšetřování, u žen od 25 let věku vyšetřit prsa rovněž s poučením o samovyšetřování,
  • vyšetřit moč diagnostickým papírkem,
  • v 18, 30, 40, 50 a 60 letech věku nechat provést laboratorní vyšetření koncentrace celkového cholesterolu, HDL-cholesterolu, LDL-cholesterolu a triacylglycerolů,
  • v 18, 30 a 40 letech a dále ve dvouletých intervalech zkontrolovat hladinu glykémie,
  • ve 40 letech a dále ve čtyřletých intervalech natočit EKG,
  • provádět test okultního krvácení ve stolici od 50 let věku, od 55 let věku je toto vyšetření možné nahradit provedením screeningové koloskopie jednou za deset let (kód ICD-10 je Z12.1); u žen může tyto testy vyžádat i gynekolog, proto je nutné se zeptat na případné výsledky,
  • ověřit u žen od 45 let věku, zda se podrobily screeningovému mamografickému vyšetření, případně toto vyšetření zařídit (někdy jej zajišťuje gynekolog, kód ICD-10 je Z12.3)
  • zkontrolovat hladinu sérového kreatininu a odhad glomerulární filtrace u pacientů trpících diabetem, hypertenzí nebo kardiovaskulárními komplikacemi od 50 let věku ve čtyřletých intervalech.

Měření krevního tlaku[upravit | editovat zdroj]

Měření krevního tlaku by mělo probíhat podle doporučeného praktického postupu České společnosti pro hypertenzi:

  • V místnosti je příjemná teplota.
  • Nemocný sedí s opřenými zády.
  • Obě nohy spočívají na podlaze.
  • Předloktí spočívá na podložce, paže je ve výšce srdce.
  • Manžeta je přiměřené velikosti (při obvodu paže > 32 cm použijeme širokou manžetu) a správně přiložena (střed vaku nad pažní tepnou).
  • Měření začínáme po chvíli klidu (5–10 minut).
  • Při měření auskultační metodou:
    • Manžetu nafukujeme na tlak o 30 mm Hg nad vymizení radiálního pulzu.
    • Rychlost snižování tlaku v manžetě je 2–3 mm Hg/s.
    • TK odečítáme s přesností na 2 mm Hg.
  • Po skončení vytlačíme všechen vzduch z manžety.
  • TK měříme 3× a řídíme se průměrem druhého a třetího měření.
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Arteriální hypertenze.

BMI[upravit | editovat zdroj]

Index tělesné hmotnosti se vypočítá jako podíl hmotnosti v kg a druhé mocniny výšky v cm. Hodnotíme:

  • podváha < 18,5
  • normální hmotnost 18,5-25,0
  • nadváha 25,1-30,0
  • obezita 30,1-40,0
  • morbidní obezita > 40
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce BMI.

V rámci prevence je vhodné také měřit obvod pasu.

Riziko poškození zdraví ve vztahu k rozložení tělesného tuku (převzato od SVL)
Obvod pasu (cm) Norma Zvýšené riziko Vysoké riziko
Muži < 94 94–102 > 102
Ženy < 80 80–88 > 88

Vyšetření zraku[upravit | editovat zdroj]

Zrak se v ambulanci praktického lékaře vyšetřuje pomocí Snellenových optotypů. Závěrem vyšetření je Snellenův zlomek. Čitatel udává velikost řádku, který pacient přečetl a jmenovatel udává vzdálenost, z jaké by řádek přečetl člověk s průměrným zrakem. Norma je 6/6.

Vyšetření sluchu[upravit | editovat zdroj]

Sluch se v ambulanci praktického lékaře vyšetřuje pomocí řeči. Vyšetření se provádí plným hlasem (vox magna, V) a šepotem (vox sibilans, vs).

Rozlišujeme:

  • normální sluch – alespoň 10 m pro hlasitou řeč, alespoň 6 m pro šepot,
  • zhoršení vysokých slov („i“, „e“, sykavky) – percepční nedoslýchavost (v záznamu značíme „i“),
  • zhoršení u středních („a“, „o“) a hlubokých („u“) hlásek – převodní nedoslýchavost, označuje se „a“ resp. „u“.
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Vyšetření sluchu.

Očkování[upravit | editovat zdroj]

Očkování znamená cílené vystavení jedince antigenu vpravením méně nebezpečného mikroorganismu nebo jeho části do těla očkovaného.

Očkovací látky jsou například:

  • živé (oslabené, atenuované) – spalničky, zarděnky, příušnice, dětská obrna, BCG vakcína,
  • usmrcené – pertusse, chřipka, vzteklina, hepatitida A,
  • toxoidy (anatoxiny) – tetanus, difterie, pertusse,
  • konjugované vakcíny – pneumokok, meningokok, Haemophilus influenzae typu b,
  • rekombinantní vakcíny – hepatitida B, pertusse.
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Aktivní imunizace.

Očkování v ČR upravuje vyhláška o očkování proti infekčním nemocem č. 537/2006 Sb. Podle ní se očkování proti infekčním nemocem člení na:

  • pravidelné očkování proti tuberkulóze, proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, Haemophilus influenzae typu b, přenosné dětské obrně a virové hepatitidě B, proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, proti pneumokokovým nákazám a proti virové hepatitidě B,
  • zvláštní očkování proti virové hepatitidě A a virové hepatitidě B, proti vzteklině, proti spalničkám,
  • mimořádné očkování, což je očkování lidí kvůli prevenci infekcí v mimořádných situacích,
  • očkování při úrazech, poraněních, nehojících se ranách a před některými léčebnými výkony a
  • očkování na žádost.

Pravidelná očkování v ČR[upravit | editovat zdroj]

Zvláštní očkování[upravit | editovat zdroj]

Zvláštním očkováním procházejí lidé, kteří jsou při své práci vystaveni vyššímu riziku nákazy.

Týká se to například hepatitidy B u mnoha zdravotníků, vztekliny u zaměstnanců laboratoří, hepatitid A+B u zaměstnanců integrovaného záchranného systému a aktuálně i spalniček u pracovníků na infekčních a dermatovenerologických odděleních.

Očkování po úrazech[upravit | editovat zdroj]

Po úrazech a poraněních se očkuje zejména proti tetanu a vzteklině. Podrobnosti uvádí například Krajská hygienická stanice v Ostravě: níže je výtah informací z jejího aktuálního dokumentu o plánu očkování pro rok 2019.

Tetanus se přeočkovává:

  • u řádně očkovaných pacientů dle posledního přeočkování:
    • do 5 let před úrazem: není nutné očkování,
    • 5 -10 let před úrazem: 0,5 ml vakcíny,
    • 10 a více let před úrazem: 0,5 ml vakcíny současně s 250 IU imunoglobulinu proti tetanu,
  • u neúplně očkovaných pacientů:
    • očkovaných jednou dávkou v době 3-6 týdnů před poraněním nebo dvěma dávkami v době 3 týdnů až 10 měsíců před poraněním se podá jedna dávka (0,5 ml) vakcíny proti tetanu,
    • u neočkovaných pacientů se podá jedna dávka vakcíny proti tetanu (0,5 ml) a jedna dávka (250 IU) lidského imunoglobulinu proti tetanu a dále se pokračuje v očkování druhé a třetí dávky v intervalech základního očkování,
  • u pacientů starších 60 let:
    • očkovaných v posledních 10 letech se podá jedna dávka vakcíny (0,5 ml),
    • neočkovaných v posledních 10 letech se podá jedna dávka vakcíny (0,5 ml) a jedná dávka lidského imunoglobulinu (250 IU) proti tetanu a dále se pokračuje podáním druhé a třetí dávky v intervalech základního očkování,
  • u jedinců s poruchou imunity nebo léčených imunosupresivy se po úrazu doporučuje podat současně vakcínu a lidský imunoglobulin proti tetanu.

Očkování proti vzteklině se aplikuje po pokousání nebo poranění zvířetem podezřelým z nákazy vzteklinou.

Očkování hrazená ze zdravotního pojištění[upravit | editovat zdroj]

Mezi hrazená očkování patří:

  • pravidelná očkování,
  • očkování proti vzteklině,
  • očkování proti tetanu při poraněních a nehojících se ranách,
  • očkování proti tuberkulóze u indikovaných případů,
  • očkování proti chřipce u osob nad 65 let věku, pacientů po splenektomii nebo po transplantaci krvetvorných buněk, pacientů se závažným chronickým onemocněním srdce a cév, dýchacích cest či ledvin nebo u pacientů s diabetem a u klientů dlouhodobé lůžkové péče nebo v domovech pro seniory, osoby se zdravotním postižením nebo v domovech se zvláštním režimem,
  • očkování proti pneumokokům u dětí do sedmého měsíce,
  • očkování proti lidskému papilomaviru, je-li očkování zahájeno mezi 13.-14. rokem věku,
  • očkování proti meningokokům, pneumokokům, Haemophilus influenzae typu b a proti chřipce u pacientů s poruchou funkce sleziny, po transplantaci kmenových hemopoetických buněk, u osob se závažnými imunodeficity, u pacientů po již prodělané invazivní meningokokové nebo pneumokokové infekci,
  • očkování proti pneumokokům u osob nad 65 let věku.

Zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel[upravit | editovat zdroj]

Posouzení zdravotního stavu upravuje vyhláška o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel č. 277/2004 Sb. Níže je stručný výtah z její přílohy č. 3 (Nemoci, vady, nebo stavy, které vylučují nebo podmiňují zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel).

Vyhláška řadí posouzení do dvou skupin:

  • AM, A1, A2, A, B1, B a B+E (motocykly a osobní auta s přívěsem) pro osobní použití,
  • profesní řidiči a řidiči skupin C1, C1+E, C, C+E, D1, D1+E, D, D+E a T (větší dodávky, nákladní auta, kamiony, autobusy, traktory apod.).

Pro každou skupinu se pak určuje, zda je řízení motorových vozidel úplně vyloučeno, nebo zda je řízení možné pouze s pozitivním hodnocením odborného lékaře.

Oční choroby mají přesný popis týkající se zrakové ostrosti, rozsahu zorného pole a podobně. Posouzení je na odborném očním lékaři.

Choroby sluchu zahrnují:

  • u první skupiny nemoci středního ucha a processus mastoideus, které omezují schopnost řídit vozidlo
  • u druhé skupiny se navíc hodnotí ztráta sluchu vyšší než 30 % (dle Fowlera), pak lze vydat souhlas jen tehdy, pokud pacient porozumí hovorové řeči na vzdálenost 5 metrů (klidně se sluchadlem)

Choroby svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně se posuzují u obou skupin stejně a hlavním vodítkem je, zda je možno poruchu kompenzovat zdravotnickým prostředkem nebo technickou úpravou vozidla.

Choroby oběhové soustavy popíšu detailněji:

  • stavy vylučující zdravotní způsobilost:
    • první skupina – neúčinně léčené srdeční arytmie, klidové stenokardie, srdeční selhání NYHA IV, další neúčinně léčené choroby s rizikem ztráty vědomí kardiomyopatie, aneurysmata, chlopenní vady apod.) a stavy vyžadující mechanickou podporu srdeční činnosti,
    • druhá skupina – kromě výše uvedených ještě onemocnění srdce a cév NYHA III-IV, těžká forma aterosklerózy, obtížně korigovatelná arteriální hypertenze, stavy po implantaci ICD
  • stavy s podmíněnou zdravotní způsobilostí:
    • první skupina – stav po infarktu myokardu a závažné formy ICHS, stavy po implantaci ICD či trvalého kardiostimulátoru, těžko korigovatelná hypertenze, onemocnění srdce a cév NYHA III
    • druhá skupina – …

Antibiotika v ambulantní péči[upravit | editovat zdroj]

Antibiotické terapii v ambulanci praktického lékaře se věnuje Doporučený postup Společnosti všeobecného lékařství.

Text se v úvodu zmiňuje o problému narůstající rezistence kmenů. Z epodemiologického hlediska dělí antibiotika na:

Respirační infekce[upravit | editovat zdroj]

Většina pacientů přichází do ordinace praktického lékaře s virovou respirační infekcí. U těch se antibiotická terapie prakticky nepodává (resp. jen ve výslovně indikovaných případech), neboť ani preventivní podávání ATB nesníží riziko bakteriální superinfekce.

Pokud se již jedná o bakteriální zánět, pak se nejčastěji uplatňují streptokoky, pneumokoky, hemofily, či atypická agens (chlamydie a mykoplazmata).

K léčbě infekcí typickými bakteriemi se doporučují betalaktamová antibiotika (peniciliny, aminopeniciliny apod.). Infekce atypickými agens léčíme nejlépe tetracykliny či makrolidy. U mladých lidí, u kterých nedokážeme spolehlivě vyloučit infekční mononukleózu, by se neměly podávat aminopeniciliny (amoxicilin), neboť mohou způsobit nepříjemný výsev svědivého exantému (imunopatologická reakce III. typu).

Po streptokokové infekci by se s odstupem 2-3 týdnů mělo provést vyšetření moči (chemicky, sediment) a sedimentace (FW), neboť hrozí riziko poststreptokokové glomerulonefritidy, karditidy či artritidy.

V případě podezření na pneumonii je vhodné přemýšlet o hospitalizaci u pacientů s alespoň jedním pozitivním kritériem podle CRB-65 (kromě věku samotného).

kritérium hodnota
C confusion zmatenost
R respiratory rate dechová frekvence nad 30/min
B blood pressure krevní tlak méně než 90/60 mm Hg
65 věk nad 65 let

Infekce močových cest[upravit | editovat zdroj]

Někteří pacienti mají tzv. asymptomatickou bakteriurii, která se ATB nikdy neléčí. Je pro ni typické:

  • chybění klinické symptomatologie,
  • nález leukocyturie různého stupně,
  • nález signifikantní bakteriurie, tj. 105 a více bakterií stejného kmene v 1 ml v kultivačním močovém nálezu (ve dvou vzorcích moči s časovým odstupem minimálně 24 hodin).

U cystitidy je lékem volby nitrofurantoin, příp. fosfomycin, trimethoprim či amoxicilin. Nevhodné jsou fluorochinolony a cotrimoxazol pro vysokou rezistenci.

Akutní negonokokovou uretritidu můžeme léčit doxycyklinem, makrolidy (klarithromycinem či azitromycinem). Fluorochinolony by měly zůstat jako záložní možnost (ofloxacin u chlamydií).

U kapavky je první volbou jednorázová aplikace ceftriaxonu 500–1000 mg i. m. a 2 g azitromycinu.

Akutní pyelonefritida se zprvu obvykle léčí empiricky amoxicilin/klavulanátem případně v kombinaci s aminoglykosidy. Alternativně lze podat cefalosporiny II. generace (cefuroxim), k doléčení lze použít samotný amoxicilin či cotrimoxazol.

Kožní infekce[upravit | editovat zdroj]

Impetigo se v první volbě léčí penicilinovými antibiotiky (zejména u streptokokové infekce). V případě stafylokokové infekce je vhodné podávání amoxicilin/klavulanátu, případně makrolidu (klarithromycinu, azitromycinu). Alternativně lze léčit klindamycinem či cefalosporiny I.–II. generace.

Při folikulitidě, furunklech a karbunklech lze podávat amoxicilin/klavulanát, klindamycin či cefalosporiny I. generace.

U erysipelu pomáhají penicilinová antibiotika, příp. klindamycin, klarithromycin, azitromycin nebo cefuroxim.

Lymeská borrelióza se léčí v první volbě doxycyklinem.

ATB v těhotenství[upravit | editovat zdroj]

Antibiotika v těhotenství. Zdroj: https://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2001/12/02.pdf
Kategorie Popis Seznam antiinfektiv
A Studie na ženách neprokázaly rizika pro plod. Možnost poškození plodu se jeví nepravděpodobná. prázdná kategorie
B Studie na zvířatech neprokázaly rizika pro plod a studie na těhotných ženách nebyly provedeny, příp. studie na zvířatech nicméně tyto nebyly ve studiích na ženách potvrzeny. peniciliny, inhibitory betalaktamáz, cefalosporiny, aztreonam, meropenem, erytromycin, azitromycin, clindamycin, fosfomycin, rifampicin, metronidazol, nitrofurantoin, amphotericin B, acyclovir, famcyclovir, valacyclovir, praziquantel
C Studie na zvířatech odhalily nežádoucí účinky na plod (teratogenní nebo embryocidní), neexistují studie u lidí. Tyto léky je možno podávat pouze v indikovaných případech, jestliže potenciální prospěch převyšuje možná rizika hrozící plodu. imipenem, cilastatin, klaritromycin, vankomycin, teicoplanin, všechny fluorochinolony, trimetoprim, sulfonamidy, co-trimoxazol, antituberkulotika, dapson, ostatní antivirotika, zidovudin pouze u HIV pozitivních, azolová antimykotika (ketoconazol, itraconazol, fluconazol), flucytosin, antiparazitika
D Existují pozitivní důkazy o hrozících rizicích pro lidský plod, léky lze podávat pouze v ohrožení života nebo v případě závažné choroby, u které bezpečnější léky neúčinkují. aminoglykosidy (streptomycin, gentamicin, netilmicin, amikacin, isepamicin, tobramycin), chloramphenikol, tetracykliny
X Studie na zvířatech nebo lidech prokázaly abnormality plodu nebo jsou důkazy o rizicích hrozících plodu na základě zkušeností u lidí, riziko vždy převažuje zcela nad jakýmkoliv možným prospěchem, lék je kontraindikován u žen, které jsou nebo mohou být těhotné. ribavirin, chinin

Diabetes mellitus v ambulanci praktického lékaře[upravit | editovat zdroj]

Prediabetes[upravit | editovat zdroj]

Prediabetes předchází vzniku diabetu mellitu 2. typu. Zabývá se jím Doporučený postup u prediabetu Společnosti všeobecného lékařství.

Náhodná glykémie by neměla přesáhnout hodnotu 7,0 mmol/l v kapilární krvi nebo 7,8 mmol/l v žilní plazmě. Při nálezu patologických hodnot je vhodné doplnit vyšetření lačné glykémie laboratorně, případně i oGTT.

HbA1c se u prediabetu pohybuje mezi 39-47 mmol/mol, lačná glykémie 5,6-6,9 mmol/l, oGTT po dvou hodinách 7,8-11,0 mmol/l.

Terapie diabetu mellitu[upravit | editovat zdroj]

Dle Doporučeného postupu Společnosti všeobecného lékařství:

Algoritmus terapie diabetu mellitu (podle SVL)
Terapie Postup
Úprava životního stylu zdravá strava, kontrola váhy, fyzická aktivita, edukace
Iniciální monoterapie metformin
Účinnost na HbA1c vysoká
Hypoglykémie nízké riziko
Tělesná hmotnost neutrální / úbytek
Vedlejší účinky gastrointestinální, laktátová acidóza
Náklady nízké
Dvojkombinace metformin
+ sulfonylurea
metformin
+ thiazolidindion
metformin
+ inhibitor DPP-4
metformin
+ inhibitor sglt-2
metformin
+ agonista receptoru GLP-1
metformin
+ inzulin
Účinnost na HbA1c vysoká vysoká střední střední vysoká nejvyšší
Hypoglykémie střední riziko nízké riziko nízké riziko nízké riziko nízké riziko nízké riziko
Tělesná hmotnost přírůstek přírůstek neutrální pokles pokles přírůstek
Vedlejší účinky hypoglykémie otoky, srdeční selhání vzácné GU, dehydratace GI hypoglykémie
Náklady nízké nízké střední vysoké vysoké různé
Trojkombinace metformin
+ sulfonylurea
+ thiazolidindion
nebo inhibitor DPP-4
nebo inhibitor SGLT-2
nebo agonista GLP-1
nebo inzulin
metformin
+ thiazolidindion
+ sulfonylurea
nebo inhibitor DPP-4
nebo inhibitor SGLT-2
nebo agonista GLP-1
nebo inzulin
metformin
+ inhibitor DPP-4
+ sulfonylurea
nebo thiazolidindion
nebo inhibitor SGLT-2
nebo inzulin
metformin
+ inhibitor SGLT-2
+ sulfonylurea
nebo thiazolidindion
nebo inhibitor DPP-4
nebo inzulin
metformin
+ agonista GLP-1
+ sulfonylurea
nebo thiazolidindion
nebo inzulin
metformin
+ inzulin
+ thiazolidindion
nebo inhibitor DPP-4
nebo inhibitor SGLT-2
nebo agonista GLP-1
Komplexní inzulinové režimy metformin
+ bazální inzulin
+ krátkodobý inzulin nebo agonista GLP-1

Nefrologie[upravit | editovat zdroj]

Nefrologií se zabývá Doporučený postup Společnosti všeobecného lékařství.

Akutní poškození ledvin[upravit | editovat zdroj]

Podle KDIGO 2012 je akutní poškození ledvin (acute kindey injury, AKI) definováno jako:

  • vzestup sérového kreatininu o ≥ 26,5 µmol/l za 48 hodin; nebo
  • vzestup sérového kreatininu na ≥ 1,5násobek za posledních 7 dní; nebo
  • množství moče < 0,5 ml/kg/h za posledních 6 hodin.
Stádia akutního poškození ledvin dle KDIGO 2012
Stádium Sérový kreatinin Množství moče
1 1,5–1,9× zvýšení nebo zvýšení o ≥ 26,5 µmol/l < 0,5 ml/kg/h za 6–12 hodin
2 2,0–2,9× zvýšení < 0,5 ml/kg/h za ≥ 12 hodin
3

3,0× zvýšení

NEBO zvýšení na ≥ 353,6 µmol/l

NEBO zahájení mimotělní eliminační terapie (renal replacement therapy, RRT)

NEBO u pacientů pod 18 let snížení eGFR pod 35 ml/min/1,73m2

< 0,3 ml/kg/h za ≥ 24 hodin

NEBO anurie ≥ 12 hodin

Chronické onemocnění ledvin[upravit | editovat zdroj]

Podle KDIGO 2012 je chronické onemocnění ledvin definováno jako abnormality struktury či funkce ledvin přetrvávající více než 3 měsíce s důsledky pro zdravotní stav.

Může jít o:

  • známky poškození ledvin:
    • albuminurie (albumin excretion rate AER ≥ 30 mg/24 hodin; albumin to creatinine ratio ACR ≥ 3 mg/mmol),
    • abnormality v močovém sedimentu,
    • elektrolytové a další abnormality kvůli poškození tubulů,
    • histologické abnormality,
    • strukturální abnormality zjištěné zobrazovacími metodami,
    • transplantace ledvin v anamnéze,
  • snížená glomerulární filtrace pod 60 ml/min/1,73 m2
Stádia CKD dle KDIGO 2012
Prognóza CKD na základě GFR a albuminurie Albuminurie
A1 A2 A3
normální nebo lehce zvýšená středně zvýšená velmi zvýšená
< 3 mg/mmol 3-30 mg/mmol > 30 mg/mmol
GFR (ml/min/1,73 m2) G1 vysoká nebo normální ≥ 90 nízké riziko střední riziko vysoké riziko
G2 mírně snížená 60-89 nízké riziko střední riziko vysoké riziko
G3a mírně až středně snížená 45-59 střední riziko vysoké riziko velmi vysoké riziko
G3b středně až velmi snížená 30-44 vysoké riziko velmi vysoké riziko velmi vysoké riziko
G4 velmi snížená 15-29 velmi vysoké riziko velmi vysoké riziko velmi vysoké riziko
G5 selhání ledvin < 15 velmi vysoké riziko velmi vysoké riziko velmi vysoké riziko

Neurologie[upravit | editovat zdroj]

Kořenové syndromy[upravit | editovat zdroj]

Dermatomy
  • krční
    • C2 – jednostranná bolest v oblasti processus mastoideus nebo retrobulbárně
    • C3 a C4 – laterální strana šíje, m. trapezius, acromioklavikulární skloubení, horní hrudník
    • C5 – šíje, laterální strana paže, oslabení abdukce paže, oslabení m. deltoideus
    • C6 – radiální strana paže až k I. a II. prstu, oslabení flexe v lokti a extenze v zápěstí
    • C7 – dorsální strana paže až k III. prstu, oslabení tricepsu
    • C8 – zadní strana ramene, ulnární strana paže až k IV. a V. prstu, oslabená flexe prstů
  • bederní a sakrální
    • L1-L3 – bolesti po přední straně stehna, oslabený kvadriceps
    • L4 – bolesti po přední straně stehna, vnitřní straně bérce a vnitřní straně planty, oslabená dorsální flexe nohy a extenze kolena, podlamování kolene, jednostranná chůze do schodů (přisouvá postiženou končetinu k zdravé)
    • L5 – bolest po vnější straně stehna a lýtka až na dorsum nohy po II. až IV. prst, oslabení dorsální flexe prstů a hlezna, pacient nedokáže stát na patě
    • S1 – bolest po zadní straně stehna a bérce k V. prstu, oslabení plantární flexe nohy a pronace, pacient se nedokáže postavit na špičky

Bolestí pohybového aparátu se zabývá Doporučený postup Společnosti všeobecného lékařství.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Kořenové syndromy.

Revmatologie[upravit | editovat zdroj]

Základy revmatologie se zabývá Doporučený postup Společnosti všeobecného lékařství.

Revmatoidní artritida[upravit | editovat zdroj]

Diagnostika revmatoidní artritidy je založena na anamnéze, fyzikálním vyšetření a výsledcích pomocných vyšetření. Spočítá se součet bodů z tabulky ACR/EULAR klasifikačních kritérií a pro diagnózu svědčí výsledek 6 a vyšší.

Klasifikační kritéria pro revmatoidní artritidu
oblast míra poškození počet bodů
Klouby 1 velký kloub 0 bodů
2-10 velkých kloubů 1 bod
1-3 malé klouby s nebo bez postižení velkých 2 body
4-10 malých kloubů s nebo bez postižení velkých 3 body
> 10 kloubů s alespoň jedním malým 5 bodů
Trvání příznaků < 6 týdnů 0 bodů
≥ 6 týdnů 1 bod
RF a antiCCP normální hodnoty 0 bodů
nízce pozitivní 2 body
vysoce pozitivní 3 body
CRP a FW normální hodnoty 0 bodů
zvýšené hodnoty 1 bod
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Revmatoidní artritida.