Plasty v protetice

Z WikiSkript

Plasty jsou hlavní protetické materiály sloužící pro fixní i snímatelnou protetiku. Plastické hmoty používané v protetice jsou složeny z množství makromolekul. Makromolekulové látky vznikají třemi základními reakcemi:

  • polyadicí,
  • polykondenzací
  • polymerací

Plasty mohou být po zpracování:

  • rigidní
  • dočasně pružné
  • trvale pružné

Zástupci[upravit | editovat zdroj]

  1. Metakrylát – obvykle dodáván ve formě tekutiny a prášku, základem je perličkový polymer, tekutiny obsahují monomerní metakrylát, dalšími důležitými komponentami jsou iniciátory a stabilizátory reakce a pigmenty. Polymerační reakce je exotermická, lze jí zahájit zahřátím, pomocí chemických iniciátorů, ozářením světlem nebo pomocí mikrovln.
  2. Polyamidy – vhodné použití mají např. pro zhotovení bazí celkových náhrad u pacientů s alergií na metakrylát.
  3. Silikony – používají se především na podkládání deskových náhrad.
  4. Epiminové pryskyřice – zhotovování ochraných korunek a můstků razidlouvou metodou.

Nejdéle jsou používané metakryláty. Nejčastěji pak methylmetakryláty (MMA), které dělíme na korunkové a bazální.

MMA se vyznačuje snadným laboratorním zpracováním, vyhovujícími mechanickými vlastnostmi a stálostí v prostředí dutiny ústní.

Podle způsobu formování je dělíme na lisovací, volně modelovatelné a licí.

Dle typu polymerace rozlišujeme:

  • světlem tuhnoucí
  • chemicky
  • teplem
  • mikrovlnná polymerace
  • Teplem tuhnoucí plasty
  • speciální vodní nebo parní lázeň
  • korunkové a bazální plasty
  • Chemicky tuhnoucí plasty (=samopolymerující plasty)
  • radikálová polymerace
  • opravy - prasklá snímatelná protéza, odpadlá faseta
  • Světlem tuhnoucí plasty
  • korunkové plasty
  • pomocné plasty (individuální otiskovací lžíce)

Nevýhody[upravit | editovat zdroj]

  • Jejich polymerace je provázena polymeračním smrštěním a výsledný polymer má značný koeficient tepelné roztažnosti.
  • Alkohol a některá desinfekcia mohou narušit povrch tohoto materiálu.
  • Po vyloučení monomeru při nedokonalé polymeraci může docházet k porozitě materiálu.
  • Pro zajištění odolnosti náhrady je nutné dodržet předepsaný poměr prášku a tekutiny, pomalé ochlazování hotové náhrady a přechovávání náhrady ve vodě.