Uživatel:Elizade/Pískoviště

Deprese

Depresivní porucha je součástí velké skupiny afektivních poruch (poruchy nálady), v jejichž klinickém obraze dominuje chorobná nálada doprovázená vegetativními a psychomotorickými projevy.

Deprese jsou stavy charakterizované smutkem, beznadějí, pocity viny, vlastní špatností, insuficience, hypochondrickým zaměřením, somatickými a vegetativními obtížemi, sebevražednými myšlenkami, popřípadě pokusy, poruchami spánku, sexuálními dysfunkcemi, úzkostí, pesimizmem, nezájmem, nesoustředěností, bolestmi, pocity tíže, nechutenstvím či přejídáním, zpomalením psychomotorického tempa či naopak agitovaností a někdy i obsedantními, paranoidními a derealizačními příznaky apod.

Deprese může být součást neurózy, jiných psychiatrických poruch, dále rozlišujeme depresi jako endogenní poruchu, larvovanou depresi, symptomatickou depresi, při organickém postižení mozku, farmakogenní depresi. Je to jedno z nejrozšířenějších onemocnění s celoživotním výskytem u žen 10-15%, u mužů 5-10%.

Podle Mezinárodní klasifikace nemocí 10.revize MKN 10 sem patří:

• Depresivní epizoda (fáze)
• Rekurentní depresivní porucha

V tomto článku se budeme hlavně věnovat Depresivní fázi.

Diagnóza depresivní fáze

U všech 3 forem (viz níže) trpí jedinec skleslou náladou, snížením energie a aktivity. Objevuje se anhedonie, nezájem, abulie, zhoršená koncentrace. Jiné obvyklé příznaky jsou:

• depresivní nálada většinu dne a téměř každý den min. 14 dní
• ztráta zájmu nebo potěšení při aktivitách, které jsou běžně příjemné
• snížené sebevědomí a sebedůvěra
• pocity viny a bezcennosti
• myšlenky na sebepoškození a sebevraždu
• poruchy spánku
• změna chuti k jídlu (zvýšení či snížení) s odpovídajícími změnami váhy
• změna psychomotorické aktivity s agitovaností nebo zpomalením

Pro první ataku používáme pojem mírná, středně těžká a těžká depresivní epizoda. Další depresivní ataqky by se měly klasifikovat pod pojmem Rekurentní depresivní porucha.

Mírná depresivní fáze

Pro jasnou diagnózu by měly být přítomny alespoň 2 ze 3 znaků: depresivní nálada, ztráta zájmu a radosti a zvášená únavnost) plus alespoň 2 z ostatních příznaků uvedených výše. Žádný ze symptomů by neměl být intenzivní. Epizoda musí trvat alespoň 14 dní. U této formy se mohou a nemusí objevit somatické příznaky.

Středně těžká depresivní fáze

Měly by být přítomny alespoň 2 ze 3 nejtypičtějších příznaků uvedených pro mírnou fázi plus alespoň 3 ostatní. Epizoda mustí trvat alespoň 14 dní. Pacient je schopen vykonávat společenské, pracovní a domácí aktivity jen se značnými obtížemi. Opět zde může být forma s nebo bez somatických příznaků.

Těžká depresivní fáze

Je charakterizována závažnou stísněností, agitovaností, hlubokými pocity viny, myšlenkami na sebevraždu. Jedinec prakticky nefunguje. Může být s nebo bez psychotických příznaků. Somatické příznaky pro diagnózu musí být přítomny.

Somatické příznaky:

• terminální insomnie
• ranní pesima
• psychomotorické zpomalení nebo agitovanost
• výrazná ztráta chuti k jídlu nebo přejídání se
• změny na váze
• ztráta libida

psychotické příznaky

• bludy katastrofické - myšlenky, že nemocný vše zavinil jen tím, že vůbec je, že bude trpět
• halucinace sluchové (obviňující) nebo čichové

Rekurentní depresivní porucha

také nazývána Velká depresivní porucha je depresivní fáze, kde se neobjevují fáze manie. Epizody deprese trvají 3-12 měsící (průměrně 6 měsíců). U většiny lidí je toto onemocnění dlouhodobé a vyskytuje se nejčastěji jednou za 5 let.

Etiologie deprese

Na vině je zatím několik faktorů. Patří sem zvýšená stresová zátěž v dětství, která byla opakovaně u takto nemocných pozorována, dále genetické faktory a narušení vnitřních rytmů, pro které svědčí sezónnost deprese a narušení fyziologických dějů spánek-bdění. K tomu se přidává narušení biochemických procesů v CNS.

V 21.století vznikla nová hypotéza, která má následující patofyziologický podklad:

1. porucha osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny a hipokampu
2. porucha neurotrofických mechanismů
3. porucha činnosti systému odměny

Důležitým faktem je to, že hipokampus se podílí na regulaci činnosti hypotalamu a tedy stresové osy. Její zvýšená stimulace vede k vyšší produkci stresových hormonů, především kortizolu, který poškozuje zpětně hipokampus.

Léčba deprese

Farmakologická 

• Tricyklická a tetracyklická (1.generace) - př. amitriptylin, clomipramin, nortriptylin,imipramin dosulepin,maprotilin
• Heterocyklická antidepresiva (2. generace) - př. bupropion
• SSRI inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (3.generace) - citalopram, escitalopram, fluoxetin, fluvoxamin, sertralin, paroxetin,
• SNRI inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (4.generace) - venlafaxin, milnacipram
• antidepresiva blokující Alfa2 adrenoreceptory - mirtazapin, mianserin
• IMAO inhibitory monoaminooxidáz - moklobemid, selegilin

Jiné biologické terapie

• Elektrokonvulzivní terapie
• Repetitivní transkraniální magnetická stimulace rTMS
• Stimulace nervus vagus
• Fototerapie
• Spánková deprivace

Psychoterapie

• Kognitivně-behaviorální
• Interpersonální