Hlavový parasympatikus

Z WikiSkript

Sympatikus (červeně) a parasympatikus (zeleně)

Hlavový parasympatikus je součást autonomního nervového systému parasympatiku. Systém obsahuje visceromotorická a viscerosensitivní vlákna, zajišťuje vnímání útrobní bolesti a je důležitou aferentní drahou některých reflexů (kašlací, vyprazdňovací atd.). Mediátorem je acetylcholin.

Jádra a funkce[upravit | editovat zdroj]

Parasympatikus v oblasti hlavy vychází z několika jader v mozkovém kmeni, mezencefale a rombencefale:

Nucleus oculomotorius accessorius[upravit | editovat zdroj]

  • (Edinger-Westphalovo) – parasympatické jádro n. oculomotorii
  • uložené v mezencefalu
  • pregangliová vlákna ramus ad ganglion ciliare do ganglion ciliare (Schacheri) přes r. inferior nervi oculomotorii
  • postgangliová vlákna vedou jako nn. ciliares breves do očního bulbu, kde inervují m. sphincter pupillae spolu s m. ciliaris
  • Funkce: parasympatická vlákna způsobují miózu (zúžení) a akomodaci čočky na blízko, (sympatiková způsobují mydriázu (rozšírení))
  • ggl. ciliare dostáva také senzitivní vlákna z oční koule, která inervují rohovku

Nucleus salivatorius superior[upravit | editovat zdroj]

  • dorsální jádro n. facialis uložené v rhombencefalu v středu fossa rhomboidea
  • pregangliová parasympatická vlákna jdou cestou:
  1. n. petrosus major, který se dostává do ganglion pterygopalatinum (Meckeli), zde se přepojí a pokračuje postgangliově skrze n. zygomaticus a spojkou do n. lacrimalis. Inervuje slzní žlázy, sliznice nosní dutiny a slizniční žlázy a cévy tvrdého a měkkého patra.
  2. n. petrosus profundus – sympatikové vlákna z plexus caroticus internus spojením vznikne n. canalis pterygoidei, který skrz canalis pterygoidei směřuje do ggl. pterygopalatinum přicházejí do něj také viscerosenzitivní chuťová vlákna z isthmus faucium, ale gangliem jen projdou a jdou do n. facialis a přes něj do ncl. tractus solitarii
  1. chorda tympani, spolu s parasympatikem vedou i senzorická vlákna chuti, vstupují do n. lingualis (větev n. V) a do ganglion submandibulare, postgangliová inervace zahrnuje sublinguální a submandibulární slinné žlázy


  • ganglion submandibulare – 2–3mm, při horním okraji gl. submandibulare pod n. lingualis, z n. lingualis se oddělí rami ganglionares ad ganglion submandibulare

Nucleus salivatorius inferior[upravit | editovat zdroj]

  • jádro n. glossopharyngeus v mozkovém kmeni pod spodinou 4. mozkové komory na rozhraní medulla oblogata a pons
  • pregangliová vlákna jdou v n. tympanicus procházející středoušní dutinou, přibírá sympatická vlákna nn. caroticotympanici, pokračuje jako n. petrosus minor až do ganglion oticum (Arnoldi) u n. mandibularis
  • Postgangliově do n. auriculotemporalis pro glandula parotis a do n. buccalis pro tvářové žlázky sliznice


  • ganglion oticum - pod basis cranii externa při foramen ovale, mediálně od n. mandibularis z n. trigeminus
  • funkce: stimulace sekrece slin ve žlázách

Nucleus posterior nervi vagi[upravit | editovat zdroj]

  • jádro vagu v dolní části fossa rhomboidea
  • pregangliová vlákna probíhají s n. vagus až k cílovým orgánům, v jejichž stěně se přepojují na postgangliová vlákna
  • zahrnuje tak rr. pharyngei, rr.cardiaci, rr. oesophagei, rr. tracheales, rr. bronchiales, rr. pulmonales, rr. gastrici, rr. coeliaci, rr. hepatici a rr. renales
  • směřují k dýchacím cestám a do plic – n. laryngeus superior a reccurrens
  • rr. coeliaci jdou spolu se sympatikem ve smíšené pleteně kolem cév (plexus aorticus abdominalis apod.)
  • n. vagus a jeho parasympatická vlákna končí v úrovni flexura coli sinistra – tzv. Cannonův-Boehmův bod, navazuje zde sakrální parasympatikus
  • samostatná parasympatická vlákna jdou k srdci – rr. cardiaci cervicales superiores et inferiores a rr. cardiaci thoracici, končí v plexus cardiacus
  • Funkce: parasympaticky ovlivňuje činnost inervovaných orgánů, tj. především zvyšuje aktivitu trávicího traktu a zpomaluje srdeční aktivitu. Také vede viscerosensitivitu srdce a počátku aorty, kde vnímá receptorově hladinu krevního tlaku

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie 3. 2., upr. a dopl vydání. Praha : Grada, 2004. 673 s. sv. 3. s. 559-560. ISBN 80-247-1132-X.