Meióza

Z WikiSkript

(přesměrováno z Meiosa)

Schéma meiózy

Meióza (zrací dělení) je proces redukčního dělení buňky, který probíhá ve dvou po sobě následujících děleních a jehož výsledkem jsou buňky s haploidním počtem chromozomů. Meiotickým dělením vznikají pohlavní buňky (gamety). Význam meiózy spočívá v náhodném rozdělení otcovských a mateřských chromozomů do pohlavních buněk a tím umožněné genetické variabilitě. Ta je zvýšená mechanizmem crossing-overu.


Dvě odlišná dělení se označují:

  • Meióza I – redukční (heterotypické) dělení. Dochází k redukci počtu chromozomů na polovinu, z rodičovské diploidní buňky vznikají dvě dceřiné haploidní.
  • Meióza II – ekvační (homeotypické) dělení. Sesterské chromatidy jsou rozděleny do dvou dceřiných buněk.

Meióza I[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Meióza 1

Redukční dělení pohlavních buněk můžeme stejně jako dělení somatických buněk (mitózu) rozdělit do čtyř fází:

Profáze I[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Dle kondenzace a vzájemného chování zdvojených homologních chromozomů rozlišujeme v profázi I celkem 5 stadií:

Leptotén[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Vyznačuje se nízkým stupněm kondenzace chromozomů uchycených oběma svými konci k vnitřní straně jaderného obalu (úponová destička).
  • Sesterské chromatidy jsou přiloženy těsně k sobě.

Zygotén[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Synapse homologních chromozomů jsou lokalizovány v místě jejich blízkého úponu.
  • Vytváří se tzv. synaptonemální komplex, který zipovým způsobem spojuje oba homology.
  • Příslušné lokusy se párují vždy vedle sebe.
  • Na konci jsou spárovány všechny homology – bivalenty (u člověka 23).

Pachytén[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Začíná kompletizací bivalentů – sesterské chromatidy jsou patrné jako tzv. tetrády.
  • Rekombinační uzlíky (chiazmata) jsou místa překřížení nesesterských chromatid.
  • Dochází ke crossing-overům – rekombinace částí homologů.

Diplotén[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Zahájen desynapsí homologních chromozomů.
  • Dochází k rozrušení synaptonemálních komplexů.
  • Bivalenty zůstávají spojeny v jednom nebo více místech (chiazmatech).
Meióza 2

Diakinéza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Diakinéza je přechod do metafáze.
  • Probíhá zde silná kondenzace chromatid, jejich dělení a uvolnění jejich koncových částí od jaderného obalu.
  • Sesterské chromatidy jsou spojeny v oddálených centromerách obou původních homologních chromozomů.
  • Jaderný obal se rozpadá.

Metafáze I[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • neoddělené centromery a kinetochory;
  • sesterské chromatidy tvoří diády – rozchodem homologních chromozomů.

Anafáze I[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • homologní chromozomy se rozcházejí – princip redukčního dělení.

Telofáze I[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Oddělí se dvě buňky s různým zastoupením mateřských a otcovských chromozomů.
  • Každý buňka má haploidní počet chromozomů.

Meióza II[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nastupuje po krátké interfázi, při které nedochází k replikaci DNA, pouze k dekondenzaci a syntéze RNA a histonů. Následné dělení je průběhem velmi podobné mitóze. V profázi II se rozejdou centrioly a vytvoří se mitotické vřeténko, v metafázi II se centromery a kinetochory sesterských chromatid orientují k protilehlým pólům dělícího vřeténka. V anafázi II pak dojde k separaci chromatid do dceřiných buněk.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 11. 2. 2010]. <http://www.stefajir.cz>.


Signature.png   Článek neobsahuje vše, co by měl.
Můžete se přidat k jeho autorůmdoplnit jej. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.