Ortopantomogram

Z WikiSkript

Ortopantomogram smíšené dentice
OPG s popisem základních struktur

Ortopantomogram je přehledný panoramatický rentgenový snímek zachycující dentici, obě čelisti, čelistní klouby, část nosní dutiny a část maxilární dutiny vyšetřovaného. Získává se ortopantomografickou snímkovací technikou. Snímek se skládá ze dvou bočních a jednoho zadopředního snímku, dohromady tedy ze tří snímku (proto někdy označení zonogram, tj. snímek ze tří zón) - jde vlastně o modifikovaný tomogram. První OPG bylo provedeno v roce 1959 v Helsinkách, do běžné praxe se dostal v 80. letech minulého století. Nyní patří mezi hlavní zobrazovací metody ve stomatologii. Měl by být vykonáván při každé vstupní prohlídce, preventivně pak jednou za 2-5 let, podle stavu dentální hygieny.

  • Klasický OPG snímek má rozměry 15 cm × 30 cm, někdy 30 cm × 12 cm.
  • Všechny struktury jsou na OPG mírně zvětšené (1,25–1,35×).
  • Doba expozice činí přibližně 15 sekund.
  • Hlava pacienta je stabilizována díky kefalostatu.
  • Camperova linie je rovnoběžná se zemí.
  • Ochranná vesta ano, ale límec ne - způsoboval by artefakty.

Výhody[upravit | editovat zdroj]

Hlavní výhodou OPG je fakt, že na jednom snímku je zachycená situace v obou čelistech a okolních strukturách. Tím, že je snímek pořízen v jedné době, tak se dosti sníží radiační zátěž - pro zobrazení situace v obou čelistech bychom při bite-wingu potřebovali minimálně 6 snímků, a i tak bychom neměli zdaleka tak velký přehled, u apikální projekce by bylo potřeba minimálně 14 snímků. Jedno OPG se rovná přibližně čtyřem intraorálním snímkům.

Nevýhody[upravit | editovat zdroj]

Nevýhodou OPG je určitá míra zkreslení, typické OPG je přibližně 1,25x zvětšené, dochází k sumacím a při špatném provedení se často setkáváme s "burn-out efekty". Deformace obrazu je výrazná ve frontální části a úhlu mandibuly. Další nevýhodou je poměrně obtížné zhotovení tohoto snímku u dětí, kvůli špatné spolupráci.

Využití v diagnostice[upravit | editovat zdroj]

  • Zubní kazy (v závislosti na kvalitě snímku),
  • Periapikální patologie,
  • Cysty,
  • Radices relictae,
  • Tumory,
  • Retinované/semiretinované zuby,
  • Zlomeniny,
  • Resorpce kosti (parodontologie),
  • Některé poruchy TMK,
  • Cizí tělesa v čelistní dutině (částečně).


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • HOUBA, Robert, Boris KREUZBERG a Jiří ZEMEN. Základy radiodiagnostiky a ostatních zobrazovacích metod ve stomatologii. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1999. ISBN 80-246-0005-6.