Poliomyelitis anterior acuta

Z WikiSkript
Dětská obrna
Acute Poliomyelitis
Poliomyelitis anterior acuta
Incidence poliomyelitidy ve světě, WHO, srpen 2015
Incidence poliomyelitidy ve světě, WHO, srpen 2015
Původce Poliovirus
Přenos fekálně-orální, kontaminovaná voda a předměty (méně často)[1]
Inkubační doba 9–12 dní (meze 5–35 dní)
Klinický obraz horečnaté onemocnění, vývoj podle formy onemocnění (abortivní, non-paretická, paretická, bulbární)[1]
Léčba symptomatická
Komplikace v ak. stadiu: myokarditida, uroinfekce, bronchopneumonie, pozdní následek: postpoliomyelitický syndrom[1]
Očkování aktivní imunizace (inaktivovaná Salkova vakcína, živá Sabinova vakcína)
Mortalita v ČR ČR 'polio-free country'
Klasifikace a odkazy
MKN-10 A80
MeSH ID D011051
MedlinePlus 001402
Medscape 306440

Poliomyelitis anterior acuta, označovaná též jako dětská (přenosná) obrna nebo Heineova-Medinova nemoc představuje epidemickou letní virózu. Způsobuje ji ssRNA neobalený poliovirus z rodu enterovirů (čeleď Picornaviridae). Poliovirus má 3 antigenní typy bez zkřížené imunity.

CAVE!!! Pozor! Nezaměňovat s dětskou mozkovou obrnou!

Poliovirus – životní cyklus
Rozšíření ve světě (rok 2013)

Vzhledem k tomu, že poliomyelitis anterior acuta je již v České republice eradikována, je možné se setkat s tzv. polio-like syndromy či s poliomyelitidou získanou v zahraničí. Polio-like syndromy se projevují periferními parézami a atrofií svalů v oblasti jednoho či dvou kloubů. Nebývají přítomné poruchy čití, ale mohou se objevit bolesti. V EMG se vyskytují známky akutní léze motoneuronu.[2]

Charakteristika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Průběh nemoci je často němý a je omezen na gastrointestinální trakt – touto cestou může být kontaminována voda i potrava. Přenáší se stolicí nemocného. Selektivně postihuje přední rohy míšní a motorická jádra kmene. Má stejný klinický obraz jako echoviry a viry Coxsackie.

Epidemiologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

V ČR je od roku 1957 výskyt nulový, jsme první zemí světa, kde se to podařilo. Poliovirus3 antigenní typy – I, II, III a člověk je jediný přirozený hostitel viru. K virémii a průniku do CNS dojde jen u malého procenta.

Eradikace[3]

Regiony rozdělujeme na:

  • endemické: Afgánistán, Nigérie, Pákistán,
  • neendemické: Středoafrická republika, ČAD, Pobřeží slonoviny, Demokratická republika Kongo, Etiopie, Izrael, Západní břeh Jordánu, Pásmo Gazy, Keňa, Liberie, Mali, Niger, Somálie, Uganda. [4]

Evropský region byl v červnu 2005 vyhlášen za poliomyelitidy prostý. Riziko importu poliomyelitidy stále hrozí.

Program eradikace polio WHO[3]
  • Virologické vyšetřování pacientů s chabými parézami,
  • Vyšetřování kontaktů,
  • Povinné hlášení,
  • Odborná analýza izolátů.

Patologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Klinické příznaky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Muž postižený mozkovou obrnou
Motoneurony předních rohů míšních
  • Inkubace: za 5–14 dní [5] se objeví chřipkové příznaky – únava, teplota, pocení, cefalea, trávicí obtíže;
  • Následuje uzdravení;
  • Jen zlomek progreduje do meningitidy → vzniká cefalea, bolesti zad, končetin, meningeální příznaky, svalová ztuhlost = stadium preparalytické (nebo také meningeální);
  • Jen ve 2 % je dále progrese v nervovém systému = stadium paralytické;
  • Průběh je nejčastěji asymptomatický;
  • Všechna stadia zanechávají imunitu k viru;
  • Šíření viru napomáhá jeho vylučování stolicí (3 měsíce po odeznění infekce).
  • Spinální forma :
    • postihuje přední (někdy i postranní) rohy míšní;
    • dochází ke svalovým fascikulacím a bolesti;
    • do 24 hodin se vyvíjejí parézy a vegetativní projevy;
    • může postihnout i dýchací svaly;
  • Kmenová forma:
    • vede k parézám svalů faryngu, laryngu, jazyka a mimiky s možným šířením na dýchací svaly a na srdce;
    • zlepšení již po týdnu od rozvoje nervových příznaků a pokračuje do 1 roku;
    • zanechává vážné trvalé následky;
    • reziduální periferní parézy postihující různé svalové skupiny končetin i trupu, svalové kontraktury.

Diagnóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Klinický obraz + vyšetření likvoru (cytoproteinová asociace);
  • Izolace viru ze stolice, vzestup specifických protilátek v likvoru a séru diagnostiku dále potvrdí.

Diferenciální diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Léčba a prevence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • V akutní fázi nemoci je nejdůležitější fyzický klid a pitný režim, u těžkých forem (vzestupná Landryho obrna) je potřeba intenzivní péče (UPV);
  • Jde o kontinuální dlouhodobý proces;
  • Mezioborová lékařská spolupráce, spolupráce rodičů.

Prevence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Mortalita dosahovala v epidemii až 25 %, poslední u nás v r. 1960;
  • Zásadní změnu přineslo zavedení aktivní imunizace v roce 1957, kdy se začalo očkovat inaktivovanou vakcínou (Salkovou);
  • Od roku 1960 se začalo očkovat perorální živou vakcínou (Sabinovou);
  • Od roku 2007 se v ČR na základě doporučení WHO očkuje opět inaktivovanou očkovací látkou, která se podává jakou součást hexavakcíny či jako monovakcína v celkem pěti dávkách;
  • Důvodem pro přechod k inaktivované vakcíně je fakt, že při jejím použití nedochází k vylučování viru stolicí ani k mutacím viru a tudíž nehrozí žádné riziko vzniku postvakcinační poliomyelitidy.[6]

Prognóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Dobrá u všech forem, kromě paralytické;
  • letalita paralytické formy je 5–15 %, ale už nedojde k úzdravě;
  • Nezvyklá únava, bolesti kloubů a svalů, další oslabování svalů, dáno patrně přetěžováním fungujících svalových skupin;
  • Přednost se dává zařazení dítěte do normálního kolektivu, další možností je Jedličkův ústav v Praze.


Postpoliomyelitický syndrom[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Obvykle za 20 let klidu po ustálení klinického rezidua po paralytické formě poliomyelitidy;
  • Příčina: přetížení a dysfunkce zbylých motoneuronů předních rohů míšních;
  • Příznaky: zvýšená únava, svalová slabost (i v dříve nepostižených segmentech), fascikulace, bolest postižených svalů a kloubů;
  • Terapie: nespecifická, zahrnuje podpůrné ortézy a šetrnou rehabilitaci.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b c BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 120. ISBN 978-80-7262-644-1.
  2. EHLER, E, M DERĎÁKOVÁ a J LATTA, et al. Akutní polyradikuloneuritida – diferenciální diagnostika. Neurológia pre prax [online]2011, roč. 12, vol. 3, s. 180-181, dostupné také z <http://www.solen.sk/index.php?page=pdf_view&pdf_id=5109>. 
  3. a b ŽAMPACHOVÁ, Eva. Přednášky a materiály dr. Žampachové ke stažení [online]. [cit. 2012-01-27]. <http://www.volny.cz/zampach/motol/>.
  4. WHO. The Global Polio Eradication Initiative - Infected countries [online]. [cit. 2013-10-26]. <http://www.polioeradication.org/Infectedcountries/Importationcountries/Israel,WestBankandGaza.aspx>.
  5. SEIDL, Zdeněk a Jiří OBENBERGER. Neurologie pro studium i praxi. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0623-7.
  6. STAŇKOVÁ, Marie a Jiří VANIŠTA. Medicabáze.cz – Poliomyelitida [online]. ©2008. [cit. 6. 2. 2010]. <http://medicabaze.cz/?&sec=term_detail&termId=1619&tname=Poliomyelitida>.

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • SOSNA, A., P. VAVŘÍK a M. KRBEC, et al. Základy ortopedie. 1. vydání. Praha : Triton, 2001. s. 152. ISBN 80-7254-202-8.
  • DUNGL, P., et al. Ortopedie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-0550-8.
  • SEIDL, Zdeněk a Jiří OBENBERGER. Neurologie pro studium i praxi. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0623-7.
  • NEVŠÍMALOVÁ, Soňa, Evžen RŮŽIČKA a Jiří TICHÝ, et al. Neurologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2002, 2005. 368 s. ISBN 80-7262-160-2,.