Centrální nervový systém

Z WikiSkript

(přesměrováno z CNS)

Medulla spinalis (páteřní mícha)

Pencil.png upravit

Páteřní mícha, která je ústředím jednoduchých reflexů, probíhá páteřním kanálem ve výši C1–L2 a je obalena míšními obaly (jako mozek). Plní reflexní a převodní funkce. Vystupují z ní míšní nervy. Míšní nerv vzniká spojením předního a zadního míšního kořene. Mícha obsahuje smíšená vlákna (motorická a senzitivní) a vegetativní vlákna.

  • Délka 40 až 50 cm
  • Hmotnost 30 až 50 g

Cauda equina (koňský chvost)

Svazek nervů pokračující po konci míchy. Tvořen bílou a šedou hmotou.

Bílá hmota

Řez míchou – oblasti
Řez míchou – dráhy bílé hmoty
Míšní dráhy
  • Funiculus lateralis, anterior a posterior – provazce, v nichž vedou nervová vlákna směrem nahoru a dolů.
  • Fissura mediana anterior – přední zářez mezi předními rohy.
  • Sulcus medianus posterior (zadní zářez).
  • Sulcus anterolateralis – vystupují z něj vlákna předních kořenů míšních.
  • Sulcus posterolateralis – výstup vláken zadních kořenů míšních.

Na zadním kořenu míšním se nachází uzlina ganglion spinale (obaluje těla senzitivních neuronů).

Šedá hmota

Uspořádána do tvaru H, tvořená nakupením neuronů, vytváří přední a zadní rohy míšní. Postranní rohy míšní vytváří sloupce columnae anteriores, laterales a posteriores (přední obsahují motoneurony, postranní vegetativní neurony, zadní spojovací neurony). Středem vede míšní kanálek – canalis centralis.

Míšní segmenty

Mícha je rozdělena na míšní segmenty. Míšní segment je úsek míchy, z kterého se sbíhá 1 pár míšních nervů (celkem 31 párů míšních nervů – 8 krčních, 12 hrudních, 5 bederních, 5 křížových, 1 kostrční).

Míšní kořeny

Kořenová vlákna, fila radicularia ventralia, vycházejí ze sulcus ventrolateralis a spojují se do předních míšních kořenů – radices anteriores. Z dorzální části míchy vystupují fila radicularia dorsalia a spojují se do zadních míšních kořenů – radices dorsales. Kořeny vstupují do foramen intervertebrale a spojují se do nervus spinalis. Přední kořeny míšní vedou odstředivá vlákna, zadní kořeny míšní dostředivá vlákna. Z hlediska funkce jsou přední míšní kořeny motorické a zadní míšní kořeny senzitivní.

Míšní reflexy

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Míšní reflexy.

Na úrovni míchy mohou probíhat míšní reflexy. Mícha zajišťuje vyprazdňování močového měchýře a konečníku. Anatomickým základem reflexu je reflexní oblouk.

Má 5 částí:

  1. receptor, čidlo;
  2. dostředivá dráha (senzitivní);
  3. CNS;
  4. odstředivá dráha (motorická);
  5. efektor.

Mícha je podřízena ve své činnosti mozku, je vývojově nejnižším reflexním ústředím, její přerušení znamená výpadek reflexů.

Schéma větvení míšního nervu


Míšní nervy

  • Plexus cervicalis (krční pleteň)
    • senzitivně inervuje kůži hlavy a nadklíčkovou oblast, motoricky inervuje svaly krku;
    • př. nervus phrenicus – brániční nerv.
  • Plexus brachialis (pažní pleteň)
    • vlákna z C4–Th1;
    • nervy inervují horní končetinu;
    • z této pleteně odstupují např. nervus radialis, nervus ulnaris.
  • Hrudní nervy
    • vedou v mezižeberních prostorech;
    • nevytvářejí žádné pleteně;
    • inervují stěnu hrudníku.
  • Plexus lumbalis (bederní pleteň)
    • vlákna L1–L5;
    • inervuje kůži a svaly břicha, stehna a pánve;
    • nejsilnější nerv z této pleteně je nervus femoralis.
  • Plexus sacralis (křížová pleteň)
    • nejsilnější pleteň;
    • vede vlákna ze segmentů S1–S5;
    • inervuje zadní stranu stehna, hýždě, bérec,nohu;
    • do této pleteně náleží nejsilnější nerv v lidském těle nervus ischiadicus (sedací nerv).

Zadní mozek (rhombencephalon)

Vývoj mozku

Pencil.png upravit Zadní mozek, rhombencephalon se skládá z těchto částí: myelencephalon (prodloužená mícha) a metencephalon (tedy Varolův most a mozeček).

Prodloužená mícha (medulla oblongata)

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Medulla oblongata.

Část zadního mozku a mozkového kmene navazuje na páteřní míchu, 2 cm dlouhá, prochází velkým týlním otvorem. Vpředu fissura mediana anterior, po stranách jsou pyramidy.

  • Sulcus anterolateralis – vedle pyramidy, vystupuje zde XII. hlavový nerv – nervus hypoglopus (podjazykový).
  • Olivy – tělesa ležící po stranách prodloužené míchy.
  • Sulcus posterolateralis – výstup IX., X. a XI. hlavového nervu.
  • Struktura: šedá hmota (vytváří jádra – obrovské množství, seskupení neuronů); bílá hmota (nervová vlákna).

Most Varolův (pons Varoli)

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Varolův most.

Navazuje na prodlouženou míchu. Bílá hmota představuje procházející dráhy, šedá tvoří jádra. Výstup V. –VIII. hlavového nervu. Spolu s prodlouženou míchou tvoří spodinu čtvrté mozkové komory.

Retikulární formace
  • Útvar, který prostupuje prodlouženou míchou a Varolovým mostem až do středního mozku. Má síťovitý vzhled, skládá se z jader mnohonásobně propojených. Retikulární formace je propojena s ostatními částmi CNS.
  • Funkce: aktivační a inhibiční (aktivuje a tlumí), koordinační a spojovací, centrum důležitých reflexů (sání, polykání, kašlaní, zvracení), centrum řízení životně důležitých funkcí (dýchání, srdeční činnost,TK).

Mozeček (Cerebellum)

Řez zadním mozkem

Mozeček je uložen v zadní jámě lební, jeho průměrná hmotnost je 130–140 g. Skládá se ze dvou polokoulí (hemisfér). Hemisféry jsou spojeny tzv. červem (vermis). Na řezu rozlišujeme:

  • šedou kůru mozečkovou;
  • bílou hmotu, tzv. strom života (arbor vitae).

Uvnitř se nacházejí mozečková šedá jádra. Mozeček je spojen s prodlouženou míchou, Varolovým mostem a středním mozkem, přicházejí sem informace z rovnovážného, sluchového, zrakového ústrojí, ze svalů, šlach, kloubů a mozkové kůry, tvoří strop 4. komory mozkové.

  • Funkce: podílí se na řízení přesných pohybů, koordinaci, orientaci v prostoru, důležitý pro stoj a chůzi.

Pencil.png upravit

Mozeček – sagitální řez
Mozeček – pohled shora
Spodina mozečku
Mozeček – histologický preparát

Mozeček (cerebellum) je uložen v zadní jámě lebeční, dorzálně od prodloužené míchy (medulla oblongata) a pontu (mozkový kmen).

  • zaoblený dorzálně vyklenutý útvar
  • oblý, podélný, úzký střední pás, oddělený sagitálními vkleslinami od postranních částí = vermis cerebelli (mozečkový červ)
  • hemisphaeria cerebelli: 2 postranní, větší, symetricky postavené polokoule
  • kraniální plocha plošší, styk se střechovitou duplikaturou tvrdé pleny mozkové (tentorium cerebelli)
  • dorzální a kaudální plochy vyklenuté; uložené v jámách kosti týlní pod příčnými rameny eminentia cruciformis (fossae occipitales cerebellares)
  • mezi hemisféry mozečku zasahuje falx cerebri (od crista occipitalis interna)
  • od mozkového kmene vnikají do mozečku 3 páry stvolů, pedunculi cerebellares:
  • inferiores (corpora restiformia): spojují oblongatu s mozečkem; lemují kaudální část fossa rhomboidea
  • medii (pontini; brachia pontis): spojují pons s mozečkem; ohraničují fossa rhomboidea
  • superiores (brachia conjunctiva): spojují tegmentum mesencephali s mozečkem; ohraničují rostrální část fossa rhomboidea
  • všechny pedunculi obsahují dráhy jdoucí do mozečku a z mozečku
  • mezi pedunculi cerebellares superiores rozepjato velum medullare superius (craniale): přední část stropu IV. komory; vytažen ve vrchol zvaný fastigium
  • na povrchu mozečku četné příčné brázdy – oddělují od sebe jednotlivé úseky na vermis i hemisférách = fissurae cerebelli
  • největší a nejhlubší fissury oddělují 3 hl. úseky: lobi cerebelli
  • menší fissury dále rozdělují tyto lobi na lobuli: symetricky uložené na hemisférách; odpovídají nepárovému úseku na vermis
  • nejmenší fissury oddělují rovnoběžné proužky povrchu mozečku = folia cerebelli
  • povrch kryt souvisle šedou hmotou: cortex cerebelli
  • uvnitř mozečku bílá hmota, corpus medullare: vybíhá ve tvaru plotének jako laminae albae do folií mozečku; na sagitálním řezu vermis tvoří stromkovitou kresbu (arbor vitae, strom života)
  • v bílé hmotě uloženy párové shluky šedé hmoty: nuclei cerebelli:
  • ncl. dentatus: největší z mozečkových jader; dvě části: dorsomediální (paleocerebelární) s vlákny směřující do ncl. ruber a ventromediální (neocerebelární) s vlákny směřující do thalamu; podoba pomačkaného váčku s otvorem ventromediálně proti mesencephalon; otvor váčku = hilum (hilus) nuclei dentati; odtud dráha obsažená v pedunculus cerebellaris superior
  • ncl. emboliformis: protažené drobné jádro; tvar krevní sraženiny; uloženo sagitálně při hilu ncl. dentatus
  • ncl. globosus: párově uložené mediálně od ncl. emboliformis; z několika drobných kulovitých útvarů šedé hmoty
  • ncl. fastigii: párové; uloženo nejmediálněji; při fastigiu
  • ncll. embiliformis, globosus a fastigii eferentují do ncl. ruber, retikulárních jader, mesencephalonu, pontu a oblongaty.
  • všechna mozečková jádra východiskem drah vystupujících z mozečku → jimi mozeček zapojen do systému kontroly pohybů

Morfologické členění mozečku

  • dělí se transverzálními rýhami ve 3 laloky
  • v každém laloku menšími rýhami odděleny lobuli (na vermis i hemisférách)
  • morf. členění umožňuje topografickou orientaci na mozečku
  • neodpovídá však rozdělení vývojovému a funkčnímu

Popis útvarů

Horní plocha (od přední části po zadní)
Vermis (superior)

  • Lingula cerebeli: 1 až několik folií opírajících se o velum medulare superius
  • Lobulus centralis: čtuřhranná skupina fólií v přední incisuře
  • Moniculus: větší část horní plochy vermis, pahrbkovitě vyklenutá; příčnou rýhou se dělí na culmen a declive
  • Folium vermis: jedniné folium u incisura cerebeli posterior

Hemisféry

  • Vinculum lingulae cerebelli: úzký bilí pásek
  • Ala lobuli centrales: trojhranná skupina folií v přední incisuře
  • Lobulus quadrangularis: rozdělen příčnou rýhou na pars sup. et inf. (pars inf. jinak též lobulus simplex)
  • Lobulus semilunaris sup.: tvaru půlměsíce

Spodní plocha (od horní plochy je oddělen fissurou horizontalis cerebelli)
Vermis (inferior)

  • Tuber vermis: vyčnívá do incisura cerebelli post.
  • Pyramis vermis: nejširší část červu
  • Uvula vermis: podlouhlá vyvíšenina z několika folií
  • Nodulus vermis: připojený na uvulu; spočívá na velum medullare inf.

Hemisféry

  • Lobulus semilunaris inf: připojuje se k němu lobulus gracilis
  • Lobulus biventer: vypouklý
  • Tonsila cererebelli: značně vypouklé skupinky podkovovytých folií
  • Flocculus: stopkatá skupinka folií s kadeřavým okrajem; na zadním okraji se připojuje rudimentární paraflocculus

Dělění útvarů dle vývojových vztahů

  • Vestibulární cerebelum: nejstarší část; podkladem vývoje jsou vestibulární dráhy; skládá se z: flocculus, lingula a nodulus
  • Spinálná cerebelum: podkladem vývoje jsou spinocerebellarní dráhy; rozděluje vestibulární cerebellum na část přední - lingua a zadní - nodulus a floculus; skládá se vpředu: lobulus centralis, culmen, lobulus quadrangularis superior a vzadu: pyramis, uvula, paraflocculus
  • Cerebrální cerebelum: vyvíjí se aferentací z kůry, skrz pontocerebellární dráhu; vzniká uprostřed starších částí mozečku souhrně označovaných jako palaeocerebellum; sám se pak nazývá neocerebellum (seu lobus medius)

Rýhování mozečku se dějě postupně.

Mozeček – Souhrn anatomickovývojového popisu
  • Nejčasněji vzniká sulcus primarius (fissura prima). Ta oddělí část zvanou lobus anterior (rostralis). Patí sem lingua a přední část spinálního mozečku.
  • Následující rýha - fissura praepyramidalis vymezuje lobus medius a lobus caudalis v oblasti vermis.
  • Fissura nodulouvularis - hranice mezi lobus caudalis a pars nodulofloccularis.

Dělení zahrnující anatomické i vývojové charakteristiky

  • Lobus rostralis (anterior): přední rudiment vestibulárního mozečku a předního spinálního mozečku
  • Lobus medius: největší část; zahrnuje cerebrální mozeček
  • Lobus caudalis (posterior): zadní spinální mozeček
  • Lobus nodulofloccularis: část vestibulárního mozečku nezahrnutý v lobus rostralis


Funkční zapojení mozečku

  • přívodné dráhy cestou pedunculi cerebellares inferiores, medii, superiores do mozečkové kůry
  • z mozečkové kůry výstup vláken, končí v mozečkových jádrech
  • mozečková jádra vysílají axony do šedých hmot kmene (hlavně do retikulární formace, ncl. ruber, do thalamu)
  • z šedých hmot kmene dráhy do míchy → ovlivňují buňky, které vysílají své axony jako motorická vlákna do kosterních svalů
  • řídí a kontroluje pohybové aktivity a svalový tonus, kdy vermis se účastní koordinace svalstva trupu a hemisféry svalstva stejnostraných končetin [1]

Mozečkové dráhy

Aferentní dráhy směřují převážně do kůry mozečku. Eferentace začíná Purkyňovými buňkami (1. neuron) a pokračuje po přepojení v mozečkových jádrech (2. neuron) v centrifugální dráhy jdoucí mimo mozeček.

A) Dráhy partis nodulofloccularis:

  • Aferentace z ncll. vestibulares jakožto tr. vestibulocerebellares.
  • Eferentace směřuje do Deitersova jádra, dle svého počátku jako tr. nodulovestibularis a flocculovestibularis. Z ncl. fastigii jde samostatněji tr. fastigiovestibularis (Russelův svazek) podél pedunculus cerebellaris inf. do jádra Deitersova.

B) Dráhy lobi rostralis et lobi caudalis
Aferentní dráhy:

  • Tr. spinocerebellaris post.: Jádro Stiling-Clarkovo - pedunculus cerebellaris inf. - kůra mozečku (a mozečková jádra)
  • Tr. spinicerebellaris ant. (Gowersi): křížení v míše - postranní míšní provazce (ventrálně od tr. spinocerebelaris post) - přes pedunculi cerebellares superiores do mozečku
  • Tr. bulbocerebellares: z jader zadních provazců míšních - nezkříženě jako fibrae arcuatae externae dorsales nebo zkříženě jako fibrae arcuatae externae ventrales a fibrae arcuatae internae - přes pedunculus cerebellaris inf.
  • Tr. nucleocerebellares: z jader sensitivních hlavových nervů
  • Tr. olivocerebellares: z hlavní olivy (starší části) a vedlejší olivy
  • Tr. tectocerebellaris: z šedé hmoty pod colliculi superiores - velum medullare superius - kůra vermis superior
  • Tr. reticulocerebelaris: z jader laterálních jader RF - pedunculus cerebelaris inf. - vermis - do stejnostrané hemisféry
  • Tr. rubrocerebellaris: po zkřížení tr. rubrospinalis odbočuje do - pedunculus cerebellaris sup.

Eferentní dráhy:

  • Tr. cerebellotegmentalis (dentatotegmentalis): z mozečkových jader (hlavně ncl. dentatus) - pedunculus cerebellaris sup. - jádra FR pontu a mesencephalu
  • Tr. cerebellorubralis (dentatorubralis): přes pedunculi cerebelli sup. do ncl. ruber (dále pak pomocí tr. rubrospinalis a rubroolivaris k olivě)
  • Tr. cerebelloolivaris: přes pedunculi cerebelli inf. - kontralaterálně do hlavní olivy (starší části) a vedlejší olivy.
  • Tr. cerebellotectalis: přes pedunculi cerebelli sup.
  • Tr. cerebellothalamicus (embolothalamicus): přes centrální jádra thalamu do striata

C) Dráhy lobi medii
Aferentní dráhy:

  • Tr. pontocerebellares: z ncll. pontis, kde se kříží - pedunculi cerebelli medii - kůra mozečku; dráha je pokračováním dráhy kortikopontové (tr. frontopontinus et tr. occipitotemporopontinus) a zkříženě spojuje hemisféry předního mozku a mozečku
  • Tr. olivocerebellares: jako u drah lobi rostralis et caudalis avšak pochází z neoolivy (mladší část ncl. olivaris)
  • Tr. corticocerebellares: z motorické oblasti frontálního laloku - pedunculi cerebelli inf. - do stejnostranné hemisféry mozečku

Eferentní dráhy:

  • Tr. cerebellorubrales: vedení jako u stejnojmenné dráhy z předešlé skupiny drah
  • Tr. cerebrothalamici: z ncl. dentatus do ventrolaterálních jader thalamu (dále jako tr. thalamocorticalis do areí 4 a 6)

Střední mozek (mesencephalon)

Pencil.png upravit

Lokalizace středního mozku
Řez středním mozkem v úrovni colliculi superiores

Střední mozek je nejrostrálnější partie mozkového kmene, navazuje na most Varolův. Prakticky celý je kryt hemisférami koncového mozku, patrná je jen jeho ventrální část jako tzv. crura cerebri (partes anteriores pedunculi cerebri) – mohutné stvoly, obsahující bílou hmotu. Středním mozkem probíhá aquaeductus mesencephali (Sylvii) – úzký kanálek, vedoucí mozkomíšní mok, po odstupu ze IV. komory. Střední mozek lze rozdělit do několika částí – tectum mesencephali a pedunculus cerebri (který sestává z tegmentum mesencephali a crura cerebri).

Tectum, česky čtverohrbolí, leží dorsálně od aquaeductus mesencephali. Obsahuje dva páry hrbolků – colliculi superiores et inferiores. Jsou zapojeny do zrakové a sluchové dráhy a pokračují jako brachium colliculi superioris et inferioris do corpus geniculatum laterale a mediale diencephala. Kaudálně od colliculi vybíhají pedunculi cerbellares superiores, další ze série kmenomozečkových drah. Stejně jako u pedunculi cerebellares inferiores, i zde je rozepjato velum, přesněji velum medullare superius, tvořící kraniální část stropu IV. komory. Kraniálně od tecta se nachází area pretectalis, která již patří k diencephalu.

Tegmentum (partes posteriores pedunculi cerebri) – ventrálně od tecta, součást pedunculus cerebri. Obsahuje řadu důležitých drah a jader. Na boční straně je viditelné jemné vyvýšení – trigonum lemnisci, kde probíhá lemniscus medialis.

Crura cerebri (partes anteriores pedunculi cerebri) – taktéž součást pedunculus cerebri. Mezi oběma stvoly se nachází fossa interpeduncularis. Její povrch je perforovaný průběhem řady cév, proto se nazývá substantia perforanta posterior (interpeduncularis). Pozor, neplést se substantia perforanta anterior, což je součást koncového mozku! Ventrálně od fossa interpeduncularis jsou corpora mamillaria, která již patří k diencephalu. Ze středního mozku odstupují tyto hlavové nervy – III, IV (II zde probíhá již jako dráha, nikoliv nervus opticus). Dále sem zasahují kraniální konce retikulární formace.

Přední mozek (prosencephalon)

Pencil.png upravit Přední mozek (prosencephalon) zahrnuje dvě mozkové struktury: mezimozek (diencephalon) a koncový mozek (telencephalon).

Diencephalon

Pencil.png upravit

Diencephalon neboli mezimozek se skládá z pěti funkčně i morfologicky odlišných částí. Dorsoventrálně to jsou: epithalamus, thalamus, metathalamus, subthalamus a hypothalamus.

Poloha

Mezimozek navazuje na horní konec mozkového kmene. Je uložen mezi hemisférami koncového mozku, proto není dobře viditelný. Jediná viditelná struktura leží na ventrálním povrchu mozku a tou je hypothalamus. Zadní hranici tvoří horní konec fossa interpeduncularis, respektive dva hrbolky, corpora mamillaria. Končí v oblasti chiasma opticum.

Popis mozku

Vznik

Diencephalon vzniká dalším vývojem z předního mozkového váčku (prosencephalon), v němž je patrné původní rozdělení na alární a bazální ploténku. Z alárních plotének vzniká thalamus (senzitivní struktura) a z bazálních hypothalamus (visceromotorická struktura).

Popis

Nejnápadnější částí mezimozku jsou dvě vyklenutí, což jsou thalami, které tvoří laterální stěny III. mozkové komory. Dále z thalamů vybíhá vazivová tela choroidea ventriculi tertii, která vytváří strop III. mozkové komory. Místo úponu tela choroidea se nazývá taenia thalami. Diencephalon obsahuje III. mozkovou komoru, která je pokračováním aquaeductus mesencephali, vedoucího ze IV. mozkové komory. Dále ústí do foramina interventricularia, kterými se dostává do postranních mozkových komor (mezi hemisférami koncového mozku).
Mediální stěna diencephala (boční stěny III. mozkové komory) je rozdělena párovou rýhou – sulcus hypothalamicus (odpovídá sulcus limitans neurální trubice). Tato struktura rozděluje diencephalon na dorsální a ventrální část. Do dorsální části řadíme thalamus, metathalamus a epithalamus, které jsou převážně senzitivní. Do ventrální části řadíme subthalamus a hypothalamus, jejichž funkce jsou především motorické.

Epithalamus

Popis

Dorsokaudální část diencephala, kterou tvoří habenulární jádra a corpus pineale. Habenulární jádra jsou obsažena v trigonum habenulae, které je vytvořeno rozšířením svazku vláken bílé hmoty (stria medullaris thalami). Obě trigona dohromady tvoří habenulu, uvnitř které dochází ke zkřížení vláken stria medullaris thalami. V místě zkřížení vybíhá z epithalamu corpus pineale (epifýza).

Jádra

Uvnitř habenul se vyskytují habenulární jádra (nucleus habenularis medialis et lateralis). Jejich činnost je somatomotorická a visceromotorická, umožňuje reakce čichové a limbické vzruchy. Habenula je funkční součástí limbického systému.

Dráhy

Commissura posterior spojuje zadní jádra thalamu, colliculi inferiores a pretektální jádra obou stran. Obsahuje vlákna vystupující z ncl. interstitialis, z ncl. Darkševiči, z pretektálních jader a část habenulotektálních vláken.

Thalamus

Párová část diencephala, oválného tvaru. Přední část se zužuje do tuberculum anterius a zadní zaoblená část se nazývá pulvinar. Obě části thalamu jsou k sobě spojeny prostřednictvím adhesio interthalamica.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Thalamus.

Metathalamus

Okcipitálně navazuje na thalamus. Je složen z corpus geniculatum laterale, které je uloženo pod pulvinarem a mediale. Metathalamus je zapojen do zrakových a sluchových drah, signály přijímá z mesencephala.

Jádra

Ncl. corporis geniculati lateralis patří k dráze zrakové a ncl. corporis geniculati medialis se řadí k dráze sluchové.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Zraková dráha.
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Sluchová dráha.

Subthalamus

Leží ventrálně od thalamu a laterálně od hypothalamu.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Subthalamus.

Hypothalamus

Objemově malá část diencephala uložena pod thalamem. Rostrálně dosahuje až k lamina terminalis a kaudálně k zadnímu okraji corpora mamillaria. Leží mediálně od III. mozkové komory a laterálně od capsula interna. Na spodině hypothalamu se nachází výběžek infundibulum přecházející ve stopku, na které je zavěšena hypofýza (glandula pituitaria).
Hypothalamus slouží jako nejvyšší centrum visceromotoriky v těle. Dále je centrem činnosti autonomního nervového systému. Jeho funkcí je i činnost endokrinní.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Hypothalamus.
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Hypofýza.



Koncový mozek (telencephalon)

Skládá se ze dvou hemisfér, které jsou spojeny skrz kalózní těleso (corpus callosum). Corpus callosum je bílá hmota, která propojuje stejná místa obou hemisfér (komunikují spolu). Na povrchu koncového mozku je šedá kůra mozková, která má vyvýšená místa – závity (gyri) a prohloubená místa (sulci). Některé výrazné rýhy:

  • sulcus centralis – odděluje čelní lalok mozkový (lobus frontalis) od temenního laloku (lobus parietalis);
  • sulcus lateralis – postranní rýha, odděluje spánkový lalok (lobus temporalis) a temenní lalok (lobus parietalis);
  • sulcus parietooccipitalis – odděluje týlní lalok (lobus occipitalis) a temenní lalok (lobus parietalis).

Uvnitř hemisfér je bílá hmota a v ní okrsky šedé hmoty – bazální ganglia (podílí se na řízení pohybu).


Mozkomíšní obaly

Pencil.png upravit

Obaly mozku.png

Obaly mozku (a celého CNS) tvoří tři vazivové vrstvy:

je bezprostředně na mozku, měkká plena, tenká, průsvitná.
je bezcévná, ze síťovitě uspořádaných vláken, mezi nimi (piou mater a arachnoideou) prostor (subarachnoideální) vyplněný mozkomíšním mokem.
je pevná vazivová blána, vedou v ní žíly.
je prostor mezi durou mater a arachnoideou.
je prostor mezi durou mater a kostí, prostor fyziologicky není přítomen.

Vývoj

Jednotný primotivní obal CNS meninx primitiva se rozštěpí na zevní ectomeninx a vnitřní endomeninx.Ectomeninx dává vznik dura mater, která pevně lne k periostu. Žilní pleteně, které jsou součástí této vrstvy ztratí svojí vnější vrstvu a vzniknou tak žilní splavy. Endomeninx dává vznik pro arachnoideu a pia mater.

Dura mater encephali

Dura mater pevně lne k periostu lebečních kostí, ale je oddělitelná. Vytváří několik duplikatur:

  • Falx cerebri – výběžek, uložený ve fissura longitudinalis cerebri. Začíná od crista galli a upíná se do tentorium cerebelli a protuberantia occipitalis interna. Je v něm uložen splav sinus sagittalis superior.
  • Tentorium cerebelli – odděluje mozeček od týlních laloků mozku. Začíná od protuberantia occipitalis interna a upíná se na horní hranu skalní kosti. Přední okraj tvoří výřez incissura tentorii.
  • Falx cerebelli – pokračování falx cerebri. Vy stupuje proti vermis mozečku mezi hemisféry.
  • Diaphragma sellae – kryje fossa hypophysialis

Arachnoidea encephali

Jsou to tenké bezcévné blány, připoutané trámci k pia mater. Obklopuje celý mozek, ale nezasahuje do hlubších zářezů. Od pia mater je oddělena cavitas subarachnoidalis, vyplněna liquorem. V oblasti lebeční klenby vysílá výchlipky do sinus sagittalis superior – granulationes arachnoidales – pomáhaji odtoku liquoru do žilního systému.

Pia mater encephali

Pevně lne k povrchu mozku. Mezi arachnoideou a piou mater probíhají cévy, které se zanořují do mozkové tkáně.

Odkazy

Reference

  1. ČIHÁK, Radomír. Anatomie 3. 2. vydání. Praha : Grada, 2002. 516 s. ISBN 80-7169-970-5.

Související články

Externí odkazy

Použitá literatura

  • ČIHÁK, Radomír. ANATOMIE 3. Druhé, doplněné a upravené vydání. Praha : Grada, 2004. 692 s. ISBN 80-247-1132-X.