Prameny medicínského práva v Česku

Český právní systém čerpá ze závazných právních předpisů jak mezinárodních, tak vnitrostátních. Některé prameny práva jsou nadřazené jiným a právní systém tak má svoji hierarchii. Žádný předpis nesmí být v rozporu s předpisem jemu nadřazeným.

Mezinárodní prameny by měly po ratifikaci být zapracovány do právního řádu České republiky. Hierarchie vnitrostátních právních předpisů je následující:

• ústavní zákony a Listina základních práv a svobod (zakotvená v Ústavě),
• („běžné“) zákony – např. („nový“) Občanský zákoník, Zákon o zdravotních službách atd. atd.,
• nařízení vlády – jen jediné, tj. Nařízení vlády o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb,
• vyhlášky správních úřadů – např. Vyhláška o zdravotnické dokumentaci
• obecně závazné předpisy krajů a obcí.

Do této hierarchie lze ještě řadit na poslední místo i vnitřní předpisy pracoviště, které jsou závazné pouze v pracovněprávním vztahu.

V případě, že jsou v rozporu dva předpisy na stejné úrovni, tzv. zákon speciální (lex specialis), tedy ten, který se popisuje konkrétní případ přesněji, je nadřazený tzv. zákonu obecnému (lex generalis).

Nový občanský zákoník je ze své povahy zákonem obecným (jedná se o „obecné“ občanskoprávní předpisy), ale v některých částech je až překvapivě detailní a popisuje některé právní aspekty podrobněji než jiné, kratší zákony. V těchto částech se pak stává zákonem speciálním.

V případě, že jsou v rozporu dva předpisy různé datace, nadřazený je ten novější.

Metody výkladu právních předpisů

 Podrobnější informace naleznete na stránce wikipedia:cs:Výklad (právo).

Běžně se používá výklad standardní (jazykový, logický, systematický – doslovně analyzuje text právního pramene) a nadstandardní, který bere v úvahu souvislosti a kontext vzniku právního pramene. Nadstandardní výklad je např. výklad teleologický, který v nejasných ustanoveních pátrá po účelu tohoto ustanovení a vykládá jej tak, aby tento účel byl co nejlépe naplněn. Další metody nadstandardního výkladu jsou výklad historický, výklad komparativní nebo výklad e ratione legis.

Před Sametovou revolucí byl široce používán tzv. oficiální výklad – státní orgány určovaly, jak se bude konkrétní předpis v konkrétní situaci vykládat. Dnes má oficiální výklad (služebně závazný) u státních orgánů pro podřízené orgány, není obecně závazný a nezavazuje soud.

V anglosaském právním systému má velké využití výklad v rozhodnutí soudu, kdy se konkrétní výklad soudu stává precedens pro další kauzy. V evropském kontinentálním právu a tedy i v právním systému České republiky má výklad v rozhodnutí soudu závazný význam jen v konkrétní kauze. V jiných případech ovlivňuje soudní praxi, ale není závazný.

Mezinárodní prameny medicínského práva

Mezinárodní prameny by měly být po ratifikaci zapracovány do právního řádu České republiky. Např. některé principy Úmluvy o lidských právech a biomedicíně rozpracovává Nový občanský zákoník a Zákon o zdravotních službách.

• Úmluva o lidských právech a biomedicíně (č. 96/2001 Sb. m. s.)
• Zákon č. 104/1991 Sb. o Úmluvě o právech dítěte.
• Zákon č. 209/1992 Sb. o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Vnitrostátní prameny medicínského práva

Ústavní zákony

• Zákon č. 1/1993 Sb. – Ústava České republiky.
• Zákon č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod.
• Zákon č. 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územních samosprávných celků.
• Zákon č. 515/2002 Sb. o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii.

Zákony

• Zákon č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník
• Zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách

Zákon č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu, Vyhláška č. 19/1988 Sb. o postupu při úmrtí a pohřebnictví, na které se často odkazuje zdravotnická literatura, byly Zákonem o zdravotních službách zrušeny!

• Zákon č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách
• Zákon č. 66/1986 Sb. o umělém přerušení těhotenství.
• Zákon č. 11/1988 Sb. o hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky.
• Zákon č. 160/1992 Sb. o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních.
• Zákon č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění.
• Zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů.
• Zákon č. 123/2000 Sb. o zdravotnických prostředcích a o změně některých zákonů.
• Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví.
• Zákon č. 285/2002 Sb. – transplantační zákon.
• Zákon č. 95/2004 Sb. o zdravotnických povoláních lékaře, zubního lékaře a farmaceuta.
• Zákon č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních.
• Zákon č. 379/2005 Sb. k ochraně před škodami působenými tabákem, alkoholem, návykovými látkami.
• Zákon č. 378/2007 Sb. – zákon o léčivech.

Nařízení vlády

• Nařízení vlády č. 307/2012 o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb

Vyhlášky

• Vyhláška č. 98/2012 Sb. o zdravotnické dokumentaci
• Vyhláška č. 39/2012 Sb. o dispenzární péči.
• Vyhláška č. 54/2008 Sb. o způsobu předepisování léčivých přípravků a o lékařských předpisech.
• Vyhláška č. 84/2008 Sb. o správné lékárenské praxi a podmínkách zacházení s léčivy.

Odkazy

Související články

• Úmluva o lidských právech a biomedicíně
• Právní aspekty vztahu mezi lékařem a pacientem
• Zdravotnická dokumentace

Externí odkazy

• Výklad (právo) – článek české Wikipedie
• Ministerstvo zdravotnictví České republiky – Platné právní předpisy
• Centrum mezistátních úhrad