Restriktázy

Z WikiSkript
Příklad palindromní sekvence DNA (modře) a štěpení lepivých konců (červeně).

Restrikční endonukleázy (zkráceně restriktázy) jsou velká skupina původně bakteriálních enzymů, které štěpí esterové vazby v řetězci dsDNA. Bakteriím pravděpodobně slouží jako ochrana před narušením jejich genomu cizí (např. virovou) DNA.

Klasifikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Restrikční endonukleázy se dělí do čtyř skupin podle specifity štěpení, struktury a dalších vlastností. V některé literatuře jsou rozlišovány pouze tři typy.

Typ I[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Endonukleázy prvního typu mají podjednotkovou strukturu (molekula obsahuje tři různé podjednotky), jsou schopné methylace DNA a štěpí pouze nemethylovaný řetězec. I když na molekule rozlišují specifické sekvence, místo štěpení není přesně určeno.

Typ II[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Díky specificitě štěpení má tento typ největší uplatnění v genovém inženýrství, molekulu nemethylované DNA štěpí v místě (nebo v blízkosti) rozpoznávací sekvence, která je obvykle symetrická. Molekula je složená ze dvou totožných podjednotek.

Typ III[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Endonukleázy zařazované do této skupiny jsou složeny ze dvou podjednotek. Nemethylovanou DNA štěpí ve vzdálenosti 25–27 dp od rozpoznávacího místa.

Typ IV[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Štěpí methylovanou DNA.

Využití[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Restriktázy mají velký význam, především v genovém inženýrství, výzkumu a soudním lékařství (identifikace osob).

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • NEČAS, Oldřich. Obecná biologie pro lékařské fakulty. 3. vydání. Jinočany : H+H, 2000. ISBN 80-86022-46-3.
  • LAPKOUSKI, Mikalai. Structure of the motor subunit and translocation model for EcoR124I restriction-modification complex. Nové Hrady : University of South Bohemia, Institute of Physical Biology and Academy of Sciences od the Czech Republic, Institute of Systems Biology and Ecology, 2008,