Sledování, měření a hodnocení dýchání a tělesné teploty

Z WikiSkript

Dýchání[upravit | editovat zdroj]

Účel diagnostiky[upravit | editovat zdroj]

  • Zjištění informací o zdravotním stavu pacienta a jeho posouzení
  • Incidence poruch dýchání
  • Výskyt patologických hodnot funkce
  • Prevence výskytu dalších onemocnění

Rozeznáváme dýchaní hrudní (žeberní) a břišní (brániční). Respiraci tvoří inspirium a expirium. Hyperventilace – hlukové a rychlé dýchání, hypoventilace – dýchaní povrchní. Nezbytná správná činnost ovládání mozkových center, činnost nervů a dýchacích svalů. Normální dýchání – eupnoe.

Faktory ovlivňující dýchání[upravit | editovat zdroj]

  • Věk (ve vyšším věku klesá dechová funkce)
  • Tělesná aktivita
  • Stres
  • Strach
  • Nadměrná výška
  • Léky (opiáty snižují)
  • Kouření
  • Plicní onemocnění
  • Nemoci srdce

Hodnocení dýchání[upravit | editovat zdroj]

  • Dechová funkce – novorozenec 40–60/min, dospělý 16-18; eupnoe, tachypnoe, bradypnoe, apnoe = zástava dýchání.
  • Hloubka dýchání – prohloubené dýchání = hyperpnoe, mělké dýchání = hypopnoe (hypoventilace).
  • Pravidelnost dýchání
  • Charakter dýchání – týká se námahy, kterou člověk vynakládá, hodnocení zvukových fenoménů, dušnost (dyspnoe) – namáhavé dýchaní, pacient nemá dostatek vzduchu

Sledování, měření a záznam závisí na celkovém stavu pacienta – měl by být v klidu Uložíme nemocného do vhodné polohy vleže nebo vsedě, pozorujeme polohu – poradí nám. Sledujeme specifické pohyby hrudníku (žeberní dýchání). Dechovou frekvenci měříme pohledem na nemocného nebo přiložením ruky na hrudník. Sledujeme dýchací pohyby po celou minutu. Sledujeme případné dechové fenomény. Měříme pomocí hodinek a předstíráme, že měříme tlak.

Tělesná teplota[upravit | editovat zdroj]

Faktory ovlivňující tělesnou teplotu[upravit | editovat zdroj]

  • Denní doba
  • Tělesná aktivita
  • Bazální metabolismus
  • Zvýšená svalová aktivita
  • Zvýšená teplota tělových buněk
  • Hormony štítné žlázy, nadledvinek
  • Psychické procesy
  • Věk

Regulace[upravit | editovat zdroj]

Senzory na povrchu těla a v těle:

  • Hypothalamus (regulátor vnitřní teploty těla)
  • Efektorový systém (vazodilatace, vasokonstrikce, pocení, třesavka)

Metody měření[upravit | editovat zdroj]

  • Axilární - v podpaží
  • Orální – v ústech (+0,3 °C)
  • Rektální – v konečníku (+0,5 °C)
  • Vaginální – v pochvě (tzv. Bazální)
  • V uchu
  • Na kůži

Druhy teploměrů[upravit | editovat zdroj]

  • Skleněné (maximální, rychloběžné)
  • Chemické – na jedno použití
  • Digitální
  • Ušní – využívají principu odrazu infračerveného světla
  • Jícnový teploměr
  • Teploměr na močovém katétru

Hodnoty[upravit | editovat zdroj]

  • Subfebrilie – zvýšená teplota (37 – 38 °C)
  • Febris – horečka (38 – 40 °C)
  • Hyperpyrexie – teplota nad 40 °C
  • Hypotermie – teplota pod 35,5 °C

Typy horeček[upravit | editovat zdroj]

  • Febris continua – setrvalá horečka
  • Febris remittens – opadávající horečka
  • Febris intermittens – střídavá horečka
  • Febris septica – septická horečka
  • Febris reccurens – návratná horečka
  • Febris undulans – vlnivá horečka
  • Febris bifasica – dvouvlnná horečka

Pokles[upravit | editovat zdroj]

  • Lytický – pozvolný
  • Kritický - prudký

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Převzato z[upravit | editovat zdroj]

  • Jan Štěch: Vypracované otázky z ošetřovatelství (CC BY)

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]