Thalidomid

Z WikiSkript


THALIDOMID je chemická látka, od 50. let 20. století do začátku 60. let 20. st. byl používán jako uklidňující (sedativum) a uspávací látka (hypnotikum) pro těhotné ženy. Ale pak bylo zjištěno, že má obrovské teratogenní účinky.

Chemická struktura thalidomidu[upravit | editovat zdroj]

Chemicky jde o 2-(2,6-dioxo-3-piperidinyl)-1H-isoindole-1,3(2H)-dione. Vyskytuje se ve dvou izomerech S a R.

Chemická struktura thalidomidu

Mechanismus působení thalidomidu na plod[upravit | editovat zdroj]

Thalidomid je původcem poškození různých částí těla. Mezi nejčastější vnější projevy se patří vady nebo nepřítomnost horních či dolních končetin, nepřítomnost uší, poruchy očí a mimických svalů. Navíc thalidomid ovlivňuje tvorbu vnitřních orgánů, destruktivně působí na srdce, játra, ledviny, trávicí a genitourinární systémy a může v některých případech vést i ke vzniku dětí s mentálním postižením, epilepsií, autismem. Defekty končetin se nazývají fokomelie a amélie, způsobeno tím, že blokuje bílkovinu cereblon, jež je nutná pro vývoj končetin. Teratogenní S isomer klíčí do buněčné DNA na místech bohatých na vazby G-C a zasahuje do normálního procesu DNA replikace, který je nezbytný pro rozdělení buněk a vývoj embrya. Po dlouhou dobu proto byl zakazan, ale od roku 1998 býl schválen jako lék na léčbu zhoubných nádorů, lepry, vředů vyvolaných nemocí AIDS, tuberkulózy kůže.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

W. SADLER, Thomas. Landmanova lékařská embriologie. Překlad 10. vydání. GRADA Publishing, 2011. 409 s. ISBN 9788024726403.