Zlaté výplně
Zlato jako výplňový materiál je znám velmi dlouho. Již ve starém Egyptě ho lidé používali na zaplnění místa po odstraněném zubním kazu, což odhalily nálezy zlata v ústech mumií. Dnes se používá stále méně, čímž informací o jeho výrobě a aplikaci ubývá, přestože jeho životnost se pohybuje okolo 15–30 let. Často se na tento materiál hledělo jako na nejvzácnější a nejdražší, tudíž si ho mohli dovolit jen ti nejbohatší.[1]
Výhody[upravit | editovat zdroj]
Zlaté výplně se vyznačují vysokou stálostí a odolností (např. při žvýkání). Je to velmi oblíbený materiál hlavně díky své tažnosti, tvárnosti a dobře leštitelnému povrchu. Barva zlata je také některým lidem příjemnější než barva např. stříbrného amalgamu. Další výhodou je základní vlastnost zlata – nekoroduje (v ústní dutině se nemění).[1]
Opotřebení zlata je velmi podobné opotřebení zubní skloviny, tzn. že se protilehlé zuby příliš nepoškozují při kontaktu se zlatou výplní. Zlato je velmi dobře přijímáno i naším organismem (biokompatibilita). Využívá se hlavně pro malé defekty v jamkách, fisurách a krčcích. [2]
Nevýhody[upravit | editovat zdroj]
Hlavní nevýhodou je samozřejmě cena, která je 6–10x vyšší než u amalgamové výplně. Je to kvůli materiálu a velmi náročné práci. Jedná se o neadhezivní materiál, tzn. že se nepřilepí k zubu, proto je kavitu potřeba vypreparovat do příslušného tvaru, aby v ní výplň držela. [1]
Zlato jako kov dobře vede teplo i chlad, což může být nositeli nepříjemné. Další nevýhodou je jeho měkkost. Předpokladem pro zvolení zlaté výplně je také dobrá ústní hygiena a nízká aktivita kazu.[2]
Pokud se zlatá výplň umístí hned vedle amalgamové výplně, může to způsobit ostrou bolest – galvanický šok. Tento jev je způsoben vzájemným působením slin a kovů, vyskytuje se však velmi zřídka. [3]
Zlaté slitiny[upravit | editovat zdroj]
V zubním lékařství jsou známy dva typy zlatých výplní lišící se hlavně počtem karátů. Jejich vlastnosti se příliš nediferencují.
První jsou zlaté slitiny s vysokým obsahem zlata (24 karátů). Jsou odolné proti korozi, stálobarevné a díky vysokému obsahu zlata homogenní. Jsou převážně používány na malé oblasti s nižší frekvencí kousání a na opravu korunek zubů.[4]
Druhé jsou zlaté slitiny s nízkým obsahem zlata. Obsahují 14–18 karátů zlata, čímž jsou cenově dostupnější pro více lidí. Poprvé se objevily na začátku osmdesátých let. Jejich nevýhodou je, že mohou při přehřátí slitin vznikat pórovité odlitky. Používají se převážně na výrobu korunek, inlayí a onlayí.[4]
Slitiny s vysokým obsahem zlata[upravit | editovat zdroj]
Rozeznáváme dva typy zlata:
- 1. foliové (Goldfoil)
- 2. hubkové (Matgold)
Zlatá folie se skládá z 24karátového válcovaného zlata, které je ve velmi tenoučkých fóliích (o síle 1 μm) spojeno do bločku. Z jednotlivých fólií se vyřízne kousek a sroluje do tzv. peletky (kulovitý útvar). Mezi výrobou a zpracováním může dojít ke kohezi fólií, proto výrobci povrch fólií pokrývají vrstvou ochranného plynu (amoniaku). Tato vrstva se dá zpětně odstranit nad plamenem čistého 99% nedenaturovaného alkoholu. Peletky jsou připraveny před ošetřením a
uchovávány ve speciálních dřevěných krabičkách.
Hubkové zlato se získává elektrolyticky ve formě prášku, který je následně slinován (aglomerován, seskupen). Aglomerováním se docílí lepších vlastnostmi při kondenzaci (lépe lnou a tolik se nedrobí). Toto zlato se používá jenom pro zhotovení jádra výplně, neboť nikdy nedosáhne těsnícího a homogenního povrchu bez pórů. Tudíž povrch výplně musí být zhotoven z foliového zlata.
Hubkové zlato se může snadno rozdrobit, což bylo nutné různými postupy zredukovat. Elektrolyticky získaný prášek zlata byl umístěn mezi dvě vrstvy foliového zlata a následně slinován (proužky zlata drží hubkové pohromadě, čím dochází k lepší kondenzaci). Tato výplň se také používá k vystavění jádra výplně, ovšem stále musí být překryta vrstvou zlata foliového.
V roce 1966 byl přidán k hubkovému zlatu vápník (0,1 – 0,5 %), aby se zvýšila tvrdost materiálu při stále stejné zpracovatelnosti. I zde se ale povrch musí překrýt zlatem foliovým. Ze všech zlatých tepaných materiálů poskytuje největší tvrdost materiálu.
Při zpracování se prášek může také drobit, proto se do něj přidává vosk. Takto vzniklý produkt je označován jako Goldent. Před použitím se musí zahřát nad plamenem, aby shořel vosk a jiné znečisťující látky. Při hoření dochází ke slinování, takže se při zpracování už nedrobí. Goldent obsahuje v jedné peletce asi desetkrát více zlata než ve zlatě foliovém. Navíc se povrch už nemusí překrývat zlatou fólií. Nevýhodou je, že se hůře zpracovává, je dražší a stále zde vznikají póry.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c Types of Fillings. Aetna [online]. 04/26/2005, 4, [cit. 2012]. Dostupný z WWW: <https://www.colgate.com/app/cp/us/en/oc/information/articles/oral-and-dental-health-basics/checkups-and-dental-procedures/fillings/article/types-of-fillings.cvsp>.
- ↑ a b Orbit klub [online]. 13.1.2010 [cit. 2010-03-21]. Zlaté zuby - minulost?. Dostupné z WWW: <https://www.orbitklub.cz/e-zubar/vse-o-zubech/28249-.html>.
- ↑ WebMD: Better Information. Better Health. [online]. 2009 [cit. 2012]. Dental Health and Tooth Fillings. Dostupné z WWW: <https://www.webmd.com/oral-health/guide/dental-health-fillings>.
- ↑ a b KULZER, Heraeus. Dent.cz [online]. 13.5.2009 [cit. 2012]. Zubní náhrady.DOC. Dostupné z WWW: <http://dent.cz/navody/Heraeus%20Kulzer/>.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- HELWIG, Elmar a Joachim KLIMEK. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 1999. s. 107-140. ISBN 80-247-0311-4.
