Chlamydie

Z WikiSkript

Chlamydie jsou nepohyblivé, kokovité, intracelulární bakterie. Jedná se o parazity, neboť napadají buňky hostitele. Chlamydie nejsou schopny samy získávat energii a jsou proto závislé na svém hostiteli. Některé z nich přežívají v hostiteli, aniž by ho nějak poškozovaly. Jiné naopak způsobují infekce zvířat a lidí, tzv. chlamydiózy. Mezi hlavní patogeny patří Chlamydia trachomatis, způsobující urogenitální infekce, lymphogranuloma venereum, trachom a infekce novorozenců, Chlamydia pneumoniae, původce pneumonií a dalších onemocnění dýchací soustavy, a Chlamydia psittaci, původce ornitózy a psitakózy.

Rozdělení[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Chlamydie mají lipopolysacharidový antigen, který je společný celému rodu, a bílkovinné antigeny z vnější membrány. Podle nich rozlišujeme[1]:

Životní cyklus chlamydií[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Životní cyklus chlamydií

Životní cyklus chlamydií je u bakterií neobvyklý a podobá se spíše virům. V jeho průběhu se vyskytují chlymydie ve dvou formách – jako elementární a retikulární tělísko. Elementární tělísko je metabolicky inaktivní, není schopno se dělit, má denzní jádro a rigidní buněčnou stěnu, která mu poskytuje ochranu v extracelulárním prostředí. Retikulární tělísko je metabolicky aktivní se schopností se dělit. Do buňky hostitele vniká infekční elementární tělísko procesem, který se podobá endocytóze. Tělísko zůstává v endosomu (fagosomu) celou dobu cyklu, protože je blokována fagolysosomální fúze. Po 8 až 9 hodinách[2] se přeměňuje v neinfekční retikulární tělísko. Za dalších 16–24 hodin[2] se retikulární tělísko dělí binárním dělením a pak se zpět transformuje na tělísko elementární. Osud hostitelské buňky může být dvojí. Buď dojde k lýze její membrány, buňka se rozpadne a elementární tělíska infikují okolní buňky. Nebo buňka přežije a elementární tělíska se exocytózou dostanou ven (často u permanentně infikovaných buněk). Celý cyklus trvá 48–72 hodin[2].

Zástupci[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Chlamydia trachomatis[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Chlamydia trachomatis.
Způsobuje trachom a inkluzní konjunktivitidu. U mužů může způsobovat zánět močové trubice, prostatitidu a epididymitidu. U žen se mohou vyskytovat uretritidy, endometritidy, salpingitidy, které mohou vést až k zánětlivému onemocnění pánevních orgánů. Přenáší se pohlavním stykem.
Zánět děložního čípku u pacientky s infekcí Chlamydia trachomatis

Chlamydia psittaci[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Žije v respiračním traktu ptáků. U koček nebo ovcí způsobuje epizootické nákazy a u člověka způsobuje psitakózu. Člověk se infikuje stykem s uhynulým nebo nemocným ptákem. Onemocnění se projevuje hořečkou. Dále se prezentuje jako chřipkové onemocnění, či jako těžká pneumonitida se zvětšením sleziny a jater. Onemocnění se léčí tetracykliny po dobu nejméně dvou týdnů.
Chlamydia psittaci

Chlamydia pneumoniae[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jedná se o parazita žijícího v respiračních orgánech. Je hlavním původcem zápalu plic – pneumonie. Šíří se mezilidským kontaktem. Onemocnění se léčí fluorochinolony.
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Atypické pneumonie.
Chlamydia pneumoniae

Léčba a vyšetření[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Chlamydia trachomatis[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Chlamydie lze prokázat u pacienta už po sedmi dnech od nákazy. Odebírá se vzorek výtěrem z děložního krčku, u mužů z močové trubice. Infekci můžeme také prokázat z odebrané krve. Pokud se prokáže infekce, pacient je léčen antibiotiky. Je důležité, aby byli léčeni oba partneři, aby se zabránilo opakovanému vzájemnému přenosu. Léčba antibiotiky nemusí být na poprvé vždy úspěšná. Pokud původce onemocnění stále přetrvává v organismu, zánět se může opakovat a přejít až do chronického stavu.

Chlamydia pneumoniae[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Testování provádíme krevními testy společně s testováním moče, výtěrů a výplachů z krku, nosu a stěrů ze sliznice.

Laboratorní diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Materiál vhodný k diagnostice

  • urogenitálních nákaz: výtěr z uretry u muže, endocervikální výtěr u ženy
  • konjunktivitid: stěr nebo seškrab ze spojivky

Přímá diagnostika:

  • detekce antigenu pomocí metod ELISA, imunofluorescence
  • detekce specifických úseků DNA pomocí PCR
  • kultivace na tkáňových kulturách

Nepřímá diagnostika je založena na sérologickém průkazu protilátek.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. MUDr. Pavel Gebouský, MUDr. Jaroslav Kapla, MUDr. Pavel Kosina, odborná společnost infekčního lékařství, Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně,<http://www.cls.cz/dokumenty2/resitele/t230.rtf>
  2. a b c BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8594031505280.

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • SCHINDLER, Jiří. Mikrobiologie pro studenty zdravotnických oborů. 1. vydání. Praha : Grada, 2010. 223 s. ISBN 978-80-247-3170-4.