Chlamydophila pneumoniae

Z WikiSkript

Chlamydophila pneumoniae
Chlamydiaceae
Chlamydophila pneumoniae
Chlamydophila pneumoniae
Výskyt lidský intracelulární parazit
Onemocnění nozokomiální pneumonie, atypická pneumonie, endokarditis, myokarditis, infekční či reaktivní artritis
Infekční stadium a způsob nákazy mezilidský kontakt
Diagnostika průkaz IgM a IgG specifických proti elementárním tělískům mikroimunofluorescenční reakcí
Terapie doxycyklin, azitromycin, klarithromycin, symptomatická léčba


Chlamydophila pneumoniae je druh intracelulární bakterie z rodu Chlamydia a čeledi Chlamydiaceae. Chlamydophila pneumoniae byla spolu s Chlamydophilou psittaci přeřazena z rodu Chlamydia do rodu Chlamydophila. Jedná se o intracelulárního energetického parazita, protože chlamydie nejsou vybaveny vlastním systémem pro tvorbu ATP a používají ATP hostitelské buňky. Chlamydophila pneumoniae je výhradně lidský patogen, ze všech druhů chlamydií je v populaci nejrozšířenější.

Zařazení[upravit | editovat zdroj]

Chlamydophila pneumoniae byla zařazena jako samostatný druh, když se zjistilo, že má s dalšími dvěma druhy chlamydií méně než 10 % homologie DNA. Dříve se označovala jako TWAR kmen Chlamydie trachomatis. V mikroskopu ji můžeme poznat podle hruškovitých inkluzí s širokým periplazmatickým prostorem.

Původce onemocnění[upravit | editovat zdroj]

Infekce způsobené Chlamydophilou pneumoniae jsou velmi vzácné u dětí ve věku 1–5 let. U dospělých je příčinou asi 5 % primárních sinusitid, 4 % bronchitid, 10 % nozokomiáních pneumonií a záněty horních cest dýchacích.[1] Její působení se zřejmě uplatňuje i u endokarditid a myokarditid. Komplikací infekce může být infekční nebo reaktivní artritida. Stejně jako Mycoplasma pneumoniae, Chlamydophila psittaci, Legionella pneumophilla a Coxiella burnetii bývá Chlamydophila pneumoniae původcem atypických pneumonií.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Při infekci Chlamydophilou pneumoniae se netvoří dostatek protilátek, tudíž jsou možné opakované infekce. Při sérologické diagnostice se však přesto imunitní odpovědi hostitele využívá. Antigen, se kterým reaguje KFR, je rodově specifický, takže není možné identifikovat druh. Ten můžeme určit na základě specifických protilátek proti elementárním tělískům Chlamydophily pneumoniae, které prokazujeme mikroimunofluorescenční reakcí, jedná se o IgM a IgG.

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Infekce způsobené tímto patogenem se rutinně léčí antibiotiky. U dospělých je v současnosti lékem první volby doxycyklin nebo azithromycin, u dětí clarithromycin či azithromycin. V poslední době však výzkumy ukazují, že antibiotika často nemají správné účinky, nezlepšují zdravotní stav ani neurychlují uzdravení. Proto někteří odborníci u imunokompetentních jedinců bez vážného základního neinfekčního onemocnění doporučují pouze podávaní symptomatických léků, dostatečný přísun tekutin a klid na lůžku.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. BEDNÁŘ, Marek, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. s. 330. ISBN 80-238-0297-6.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.
  • GOERING, Richard V a Hazel M DOCKRELL. Mimsova lékařská mikrobiologie. 5. vydání. Praha : Triton, 2016. 568 s. ISBN 978-80-7387-928-0.
  • Z. KARIMOVA,, V. PETRŮJOVÁ a H ROHÁČOVÁ. Chlamydia pneumoniae a Mycoplasma pneumoniae v etiologii respiračních infekcí – včasná diagnostika a adekvátní léčba. Medicína po promoci. 2016, roč. 1, s. 28-31, ISSN 1212- 9445.