Toxoplasma gondii

Z WikiSkript


Toxoplasma gondii
Conoidasida
Sarcocystidae
Toxoplasma gondii - tachyzoiti
Toxoplasma gondii - tachyzoiti
Výskyt kosmopolitní
Onemocnění toxoplasmóza
Infekční stadium a způsob nákazy oocysty či tkáňové cysty – alimentární, transplacentární
Diagnostika sérologie, PCR
Terapie běžně ne, příp. pyrimethamin + sulfadiazin
MeSH ID D014122


Toxoplasma gondii je invazivní intracelulární prvok řadící se mezi kokcidie. Její výskyt je kosmopolitní, choroba se řadí mezi jednu z nejběžnějších nákaz. V ČR je na specifické protilátky pozitivní přes 20 % osob.[1]

Přenos[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Definitivním hostitelem jsou kočkovité šelmy. Mezihostitel může být každý teplokrevný obratlovec (hlodavci, ovce, skot nebo člověk). Zatímco tkáňové cysty se vyskytují u obou typů hostitelských organismů, infekční oocysty produkované pohlavním rozmnožováním parazita nacházíme pouze u definitivního hostitele. Nákaza je možná:

  1. alimentárně
    – potravinami, které jsou kontaminované oocystami vylučovanými s výkaly kočky
    – nedostatečně tepelně upraveným masem s obsahem tkáňových cyst
  2. transplacentárně
  3. transplantací orgánů

Stádia vývoje[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

1. Tachyzoit[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • = patogenní stádium
  • silně připomíná malarické plazmódium
  • je invazivní (vniká do buněk)
  • za určitých okolností se transformuje do stádia bradyzoitu

2. Bradyzoit[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • se množí pomalu uvnitř buněk, aniž by je zničil
  • vytváří tkáňové cysty v imunitně privilegovaných orgánech (mozek, svaly, oko)
  • infekční stádium

3. Oocysta[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • klidové infekční stádium
  • vzniká ve střevě nakažené kočky → je vylučováno stolicí (vylučovány pouze po určitou dobu, ne celoživotně[1])
  • obsahuje sporozoity
  • vydrží ve volné přírodě rok nebo déle[1]

Životní cyklus[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Definitivní hostitel[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Životní cyklus T. gondii.
  1. kočka se nakazí pozřením masa obsahujícího tkáňové cysty či potravou kontaminovanou oocystami
  2. sporozoit/bradyzoit se přeměňuje na tachyzoit
  3. tachyzoit napadá enterocyty (je schopen napadnout jakoukoli jadernou buňku)
  4. uvnitř buňky se rychle dělí, dokud buňka není úplně vyplněna tachyzoity
  5. buňka praská
  6. tachyzoiti jsou uvolněni do okolí a napadají další jaderné buňky
  7. uvnitř buněk dochází k tvorbě nezralých oocyst, které jsou při rozpadu buňky uvolněny do lumen střeva a vyloučeny
  8. nezralá oocysta vyzrává ve vlhkém prostředí s přístupem vzduchu na infekční oocystu za 1–5 dní [1]

Mezihostitel[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. mezihostitel (člověk) se nakazí pozřením masa obsahujícího tkáňové cysty či potravou kontaminovanou oocystami
  2. sporozoit/bradyzoit se přeměňuje na tachyzoit
  3. tachyzoity v jeho zažívacím traktu prostupují skrz střevní epitel a dochází k hematogennímu rozsevu do celého těla
    → množí-li se neustále: vzniká akutní toxoplazmóza
  4. reakcí imunitního systému se tachyzoit uvnitř tkáňových buněk mění na stádium bradyzoita
  5. buňka se mění na infekční tkáňovou cystu (= buňka zvětšená, kompletně vyplněná bradyzoity)
    → tvorbou tkáňových cyst: vzniká latentní toxoplazmóza

CAVE!!! Proniknou-li tachyzoiti přes placentu: vzniká kongenitální toxoplamóza (následuje poškození plodu či potrat)

Toxoplazmóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Toxoplazmóza.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • BEDNÁŘ, M, et al. Lékařská mikrobiologie. 1. vydání. Marvil, s. r. o., 1996. ISBN 80-238-0297-6.
  • VOLF, Petr a Petr HORÁK. Paraziti a jejich biologie. 1. vydání. Praha : Triton, 2007. 318 s. ISBN 978-80-7387-008-9.
  • RNDr. Eva Nohýnková, Ph.D. [přenáška z parazitologie]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b c d VOLF, Petr a Petr HORÁK. Paraziti a jejich biologie. 1. vydání. Praha : Triton, 2007. 318 s. s. 103–104. ISBN 978-80-7387-008-9.