Otevřená Botallova dučej

Z WikiSkript
Ductus arteriosus patens (PDA)
Schéma PDA
Schéma PDA
Popis otevřená Botallova dučej
Diagnostika ECHO, klinický nález, RTG
Klasifikace a odkazy
MKN Q25.0
Medscape 891096
MeSH ID D004374
MedlinePlus 001560
Otevřená Botallova dučej
Ductus arteriosus Botalli
CT perzistující Botallova dučej

Otevřená Botallova tepenná dučej (ductus arteriosus patens, PDA) je acyanotická vrozená vada srdce, při které nedošlo k uzavření Botallovy tepenné dučeje, ductus arteriosus Botalli. Botallova dučej je céva, která spojuje plicnici a aortu, a je důležitá v krevním oběhu plodu, kde umožňuje obcházet krevní oběh plícemi zkratem z plicnice do aorty.

U zdravých donošených novorozenců dochází krátce po porodu k funkčnímu uzávěru dučeje. K úplnému uzávěru dochází téměř u poloviny donošených novorozenců do 24 hodin po narození, u 90 % do 48 hodin a u všech do 96 hodin po narození. Selhání uzávěru a přetrvávání této fetální spojky se nazývá otevřená či perzistující tepenná dučej (PDA).[1]

PDA je častější u předčasně narozených. Otevřená dučej může být různě široká a dlouhá a podle toho je široké spektrum závažnosti příznaků, od náhodného šelestu po projevy těžkého akutního srdečního selhání.[2]

Rizikové faktory[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vyšší incidence PDA je spojena s následujícími faktory:

Naopak nižší incidence PDA je spojena s těmito faktory:

  • antenatální podání kortikosteroidů (indukce plicní zralosti u nezralých novorozenců);
  • IUGR;
  • předčasný odtok plodové vody (PROM).[3]

Patofyziologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Tepenná dučej plodu odvádí krevní tok z plicnice do sestupné aorty, čímž obchází plicní řečiště s vysokým cévním odporem. Uzavření či přetrvávání dučeje po narození je dáno působením různých faktorů. Kyslík se podílí na uzavírání dučeje, naopak prostaglandiny E dučej otevírají. Citlivost k těmto faktorům se liší s gestačním věkem, takže s klesajícím gestačním věkem klesá kontrahující efekt kyslíku, stoupá dilatující efekt prostaglandinu E2 a stoupá citlivost k indomethacinu, který se využívá k farmakologickému uzávěru dučeje.[1]

Klinický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Malá dučej bývá asymptomatická. Velká dučej má za následek pomalý růst, neprospívání, kolabující periferní pulzace, hypotenzi (u ELBW se může jednat o první příznak), ventilační potíže, srdeční selhání (s plicním edémem a hepatomegalií). Periferní pulzace jsou nápadně živé, prekordium je aktivní. Nápadná je klidová tachykardie a tachypnoe.

Široká krátká dučej způsobuje srdeční selhání, plicní hypertenzi, projevy cyanózy dolní poloviny těla. Středně významná dučej může působit opakované respirační infekce, neprospívání. Úzká dučej potíže nepůsobí. Všichni pacienti jsou ohroženi rizikem infekční endokarditidy.

U nedonošenců s RDS (respiratory distress syndrom) může otevřená dučej vést k závislosti na umělé plicní ventilaci. U kojenců způsobuje oběhové selhání, projevující se výdechovou dušností z plicního edému.

Poslechový nález:

  • kontinuální systolicko-diastolický lokomotivový šelest (trojdobý rytmus) pod levým klíčkem, maximum šelestu v době II. ozvy[4] (slyšíme nízkofrekvenční zvuk „sypajícího se koksu“).

Diagnóza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Diferenciální diagnóza

Podobný klinický obraz mají pacienti s aortopulmonálním oknem (přímá komunikace vzestupné aorty a truncus pulmonalis).

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Asymptomatický PDA – observace, většina se spontánně uzavře (především u nedonošenců)[2]
  • symptomatický PDA;
    • omezený příjem tekutin,
    • zajištění dostatečného okysličení krve,
    • léčba srdečního selhávání: furosemid,
    • zvážit farmakologické uzavření: indometacin, ibuprofen,
      • absolutní kontraindikace: srdeční vady, u kterých je otevřená dučej nutná pro přežití (např. koarktace aorty),
      • vedlejší účinky: oligurie, retence tekutin a hyponatremie díky sníženému průtoku krve ledvinami, snížený průtok krve mozkem, gastrointestinální komplikace (krvácení, ulcerace), krvácení (zhoršená funkce destiček), ikterus,
    • chirurgická léčba (podvaz, protětí)[2].


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b GOMELLA, TL, et al. Neonatology : Management, Procedures, On-Call Problems, Diseases, and Drugs. 7. vydání. Lange, 2013. s. 800-804. ISBN 978-0-07-176801-6.
  2. a b c d TASKER, Robert C., Robert J. MCCLURE a Carlo L. ACERINI. Oxford Handbook of Paediatrics. 1. vydání. New York : Oxford University Press, 2008. s. 175. ISBN 978-0-19-856573-4.
  3. a b c GOMELLA, T. L, et al. Neonatology : Management, Procedures, On-Call Problems, Diseases, and Drugs. 6. vydání. Lange, 2009. s. -. ISBN 0071638482.
  4. http://int-prop.lf2.cuni.cz/zof/vysetreni/srdceva_n.htm#od

Převzato z[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2009. [cit. 2009]. <http://jirben.wz.cz>.

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • TASKER, Robert C., Robert J. MCCLURE a Carlo L. ACERINI. Oxford Handbook od Paediatrics. 1. vydání. New York : Oxford University Press, 2008. s. 175. ISBN 978-0-19-856573-4.