Žaludek

Z WikiSkript

Základy anatomie žaludku[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Žaludek (ventriculus, gaster, stomachos) je svalový vak uložený v dutině břišní pod levou klenbou brániční. Je vysunut vzhůru pod kostru hrudníku do regio hypochondriaca sinistra (krajina břicha pod bránicí v místě chrupavek dolních žeber), odtud jde žaludek doprava dolů do regio epigastrica (mezi pravým a levým žeberním obloukem). Má tvar zahnutého vaku s levým konvexním a pravým konkávním okrajem (zakřivením) :

  • curvatura major – zakřivení levého okraje, vyklenuté doleva dolů,
  • curvatura minor – zakřivení pravého okraje, obrácené konkavitou doprava nahoru,
  • cardia (česlo) – vústění jícnu shora do žaludku při curvatura minor,
  • pylorus (vrátník) – zúžené místo, navazuje na žaludek duodenum.

Tři hlavní části žaludku a jejich útvary:

Anatomické rozdělení žaludku
Vnitřek žaludku
.
  1. fundus gastricus (ventriculi) – kraniální, nejširší úsek, obsahuje bublinu z potravy,
    1. pars cardiaca – při vústění jícnu, vpravo od fundu při malé kurvatuře,
    2. ostium cardiacum (kardie) – vlastní vústění jícnu, gastroesofageální junkce,
    3. incisura cardiaca – zářez mezi kardií a fundem,
  2. corpus gastricum (ventriculi) – tělo žaludku,
    1. canalis gastricus – dutina těla žaludku,
    2. incisura angularis – zlom v zakřivení curvatura minor na hranici fundu a pyloru (dobře patrný na rentgenu),
  3. pars pylorica – distální úsek, nejužší, přechází v duodenum,
    1. antrum pyloricum – začátek pars pylorica při incisura angularis,
    2. canalis pyloricus – pokračování antra do vlastního vrátníku, dlouhý 2–3 cm,
    3. pylorus (vrátník) – místo přechodu žaludku v duodenum,
    4. ostium pyloricum – vlastní (uzavíratelné) vústění žaludku do duodena,

Prázdný nebo méně naplněný žaludek je předozadně zploštělý a rozeznává se na něm :

  1. paries anterior – přední stěna (ventrokraniálně),
  2. paries posterior – zadní stěna (dorzokaudálně),

Funkční úseky rozeznávané na živém žaludku :

  1. pars digestoria – sestupný úsek, od kardie a fundu po incisura angularis, zahrnuje fundus a corpus, incisura major – vkleslina při curvatura major, odděluje na živém fundus a corpus,
  2. pars egestoria – vzestupný úsek, od incisura angularis doprava vzhůru k pyloru (odpovídá pars pylorica), 2 části (odděleny sulcus intermedius) : sinus žaludeční (odpovídá antrum pyloricum) a canalis pyloricus.

V rentgenovém zobrazení se fundus označuje jako fornix gastricus. Peristaltika žaludku probíhá ve čtyřech současných vlnách, největší je stah v sulcus intermedius.

Tvar žaludku[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Proměnlivý – individuálně, v závislosti na množství náplně a poloze těla,
  • 2 typické tvary :
  1. žaludek hákovitý (sifonový) – tvar „J“, častější, typická sestupná a vzestupná část, nápadná incisura angularis,
  2. žaludek tvaru býčího rohu – šikmo uložený, plynule se úžící, pozvolné zakřivení.

Poloha a projekce žaludku[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Projekce na skelet[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Individuálně variabilní, ¾ žaludku vlevo od střední čáry,
poloha kardie
  • méně proměnlivá,
  • pod bránicí vlevo při páteři,
  • vleže : promítá se před levý bok obratle Th10, vstoje : před levý bok obratle Th12,
  • fundus (fornix) se žalud. bublinou od kardie vlevo, prostřednictvím bránice naléhá na srdce a na spodinu levé plíce
poloha pyloru
  • proměnlivější,
  • vstoje : promítá se na pravou stranu páteře, nejčastěji do výše obratlů L2–L4, rozdíl vleže: zhruba výše 2 obratlů
nejnižší bod na curvatura major,
  • rozhraní obratlů L3-L4, u žaludků tvaru býčího rohu výše, při stoji až u obratle L5.

Projekce na přední stěnu břišní[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

kardie
  • vstoje : promítá se na levý oblouk žeberní k hrotu 7. žebra, horní okraj fundu (fornix) sahá do výše 5.–6. žeberní chrupavky
curvatura major,
  • kříží levý oblouk žeberní v úrovni hrotu připojené chrupavky 10. žebra,
  • kaudálně může dosahovat do blízkosti bikristální čáry.
pylorus
  • promítá se 2,5 cm doprava od střední čáry + 5 cm kaudálně od středu pravého žeberního oblouku.

Vztahy žaludku k okolí (syntopie)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vzájemné vztahy orgánů trávicího systému

Přední plocha žaludku naléhá na:

  • spodní plochu jater (levého laloku),
  • levou klenbu brániční,
  • přední stěnu břišní,

Zadní plocha žaludku naléhá na:

Dolní okraj velké kurvatury naléhá na:

Závěsy na žaludku[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Duplikatury peritonea (dvojlisty pobřišnice),
  • pokračují ze serózního povlaku žaludku od obou zakřivení jako součásti původního předního a zadního mezogastria,
  • spojují žaludek s okolím,
  • v nich ke kurvaturám přicházejí cévy žaludku.

Omentum minus (malá předstěra) – část původního předního mezogastria, peritoneální duplikatura rozepjatá od curvatura minor na spodní plochu jater.

Bursa omentalis – prostor za omentum minus a žaludkem (mezi nimi a peritoneálním krytem zadní stěny břišní), hranice : játra (kraniálně), mesocolon transversum (kaudálně).

Omentum majus (velká předstěra) – součást původního zadního mezogastria, od curvatura major žaludku → přes colon transversum (srůstá s ním) → kaudálně před střevními kličkami (mezi nimi a přední stěnou břišní) jako široká, volně visící řasa pobřišnice, prostoupena cévami nebo i tukovou tkání, zvětšuje vstřebávací plochu peritonea.

  • Lig. gastrocolicum – úsek omentum majus mezi žaludkem a jejím srůstem s colon transversum.
  • Lig. gastrolienale – součást omentum majus, její pokračování od curvatura major žaludku doleva do hilu sleziny.

Velikost žaludku[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Variabilní,
  • prázdný žaludek : délka 25 cm, šířka při fundu 4–5 cm, při pyloru 1,5 cm, váha 130 g, objem asi 1 litr,
  • od narození se rychle zvětšuje, od 6 let 1 litr.

Stavba stěny žaludku[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Řez sliznicí žaludku v oblasti kardie
  • stavba ve 4 vrstvách (odpovídá obecné stavbě trávicí trubice) :
  1. sliznice – s množstvím žaludečních žlázek – tunica mucosa,
  2. podslizniční vazivotela submuscosa,
  3. svalová vrstvatunica muscularis,
  4. serózní povlaktunica serosa.

Sliznice žaludku[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Složena z epitelu (jednovrstevný cylindrický), lamina propria mucosae (řídké kolagenní vazivo), lamina muscularis mucosae,
  • na živém oranžově červená (na mrtvole bledá, natrávená),
  • „junkční linie“ proti světlejší sliznici jícnu,
  • na povrchu ochranný hlen,
  • plicae gastricae (řasy sliznice) – síťovité, s převahou podélných řas :
    • podélné řasy – nápadnější při obou kurvaturách (nejvyšší při curvatura minor),
    • sulcus salivarius (Waldeyerova cesta) – prostor mezi podélnými řasami, dráha od kardie k pyloru, protéká tekutá potrava prázdným žaludkem,
  • členění povrchu sliznice :
    • areae gastricae – políčka (2–6 mm) oddělená vkleslinami,
    • foveolae gastricae (žaludeční jamky) – hluboké krypty vystlané povrchovým epitelem sliznice, do jejich dna ústí žaludeční žlázy (2–7 ks),
    • glandulae gastricae (žaludeční žlázy) – kolmé k povrchu sliznice, od dna jamek formou tubulózních žláz do slizničního vaziva až k lamina muscularis mucosae,
  • žlázy žaludku :
  1. Žlázy při kardii – tubulózní, jednoduché či málo větvené, buňky produkují řidší hlen – obsahuje lysozym,
  2. Žlázy fundu a těla žaludku – jednoduché, tubulózní, části : baze, vlastní žláza, krček, isthmus, žaludeční jamka, ve žlázách fundu 6 druhů bb. :
    1. hlenové buňky isthmu – hlen neutrální reakce,
    2. hlenové buňky krčku – hlen kyselé reakce (glykosaminoglykany),
    3. nediferencované buňky – nahrazují hlenové buňky isthmu a krčku, povrchové buňky v žaludeční jamce,
    4. hlavní buňky – lipázy, pepsin (produkován jako pepsinogen – aktivován kyselostí),
    5. krycí buňky – produkují kyselinu chlorovodíkovou (HCl),
    6. endokrinní buňky – serotonin,
  3. Žlázy pylorické – tubulózní, často větvené a stočené, kratší než žlázy fundu a těla žaludku, produkují hlen – podobný hlenu žláz při kardii, obsahuje lysozym, mezi exokrinní buňky žlázy vtroušeny G-buňky – endokrinní buňky, produkují gastrin (uvolňování kyseliny ve žlázách fundu a těla).

Podslizniční vazivo[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Řídké, umožňuje posouvání sliznice při změnách náplně a pohybech žaludku,
  • obsahuje sítě cév a nervové pleteně.

Svalovina žaludku[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • 3 vrstvy :
  1. stratum circulare – nejmohutnější, sílí od pars digestoria do pars egestoria, nejsilnější v pyloru, kde tvoří : musculus sphincter pylori – 2 vedle sebe uložená prstenčitá ztluštění, spojených vzájemně na straně curvatura minor,
  2. stratum longitudinale – v pars digestoria zesíleno podél obou kurvatur v pruhy : taenia curvaturae majoris et minoris, v pars egestoria tvoří souvislý plášť,
  3. fibrae obliquae – nejvnitřnější vrstva, snopce přiléhající k submukóze, jdou od kardie šikmo ke curvatura major,
  • funkce svaloviny :
    • svým napětím udržuje tvar žaludku,
    • peristaltická činnost – napětí stěn a jejich přitištění k obsahu žaludku,
    • peristaltická činnost – vytváří prstencovité kontrakce – jako vlna postupují po žaludku od kardie k pyloru a posunují obsah žaludku (nepřecházejí na dvanáctník).

Serózní povlak žaludku[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Tvoří jej pobřišnice – hladká, lesklá, přechází z curvatura minor et major ve dvojlist (duplikaturu) omentum minus et majus.

Rentgenový obraz žaludku[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Ukazuje na živém tvar a polohu žaludku a jejich proměnlivost,
  • rentgenkontrastní kaše : BaSO4 – síran barnatý (obraz ovlivněn objemem a váhou dané kontrastní hmoty),
  • ukazuje rovněž peristaltiku žaludeční stěny.

Cévy a nervy žaludku[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Tepny a žíly[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Curvatura minor

curvatura major

  • arteria gastroepiploica dextra et sinistra,
  • vena gastroepiploica dextra et sinistra (→ vena portae),
  • arteriae gastricae breves.

Mízní cévy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Začínají jako síť ve sliznici (spojená se sítí v podslizničním vazivu) – odtud protéká lymfa do další sítě ve svalovině a subserózním vazivu,
  • ze sítě subserózní mízní kolektory podél žil do jednotlivých skupin mízních uzlin: nodi lymphatici gastrici sinistri (vlevo, při curvatura minor), nodi lymphatici gastrici dextri (vpravo, při curvatura minor), nodi lymphatici gastroepiploici sinistri (vlevo, při curvatura major), nodi lymphatici gastroepiploici dextri (vpravo, při curvatura major),
  • další skupiny uzlin : nodi lymphatici pancreaticolienales, nodi lymphatici pylorici,
  • míza všech skupin odtéká do nodi lymphaticic coeliaci (při truncus coeliacus).

Nervy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Patří k autonomnímu nervstvu, 2 skupiny :

parasympatické nervy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Přicházejí cestou pravého a levého nervus vagus podél jícnu, jako truncus vagalis anterior et posterior,
  • z nich k přední a zadní stěně žaludku : rami gastrici anteriores et posteriores – 1. neurony inervace (s buňkami v CNS), na ně navazují 2. (periferní) neurony s bb. v žaludeční stěně,
  • jejich vlákna tvoří plexus myentericus et submucosus,
  • parasympatická vlákna zvyšují napětí svalové stěny, peristaltiku, a podporují sekreci žláz žaludku,
  • ve vagových větvích obsažena též senzitivní vlákna (tlak, chlad, teplo).

sympatická nervová vlákna[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Přicházejí k žaludku z pravého a levého kmene sympatiku cestou nervi splanchnici a plexus coeliacus, a dále podél cév ve formě pletení,
  • nekonstatně přicházejí i cestou levého nervus phrenicus,
  • rovněž senzitivní vlákna (bolest).

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Žaludek jako histologický preparát


Procvičování histologických preparátú

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. upr. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, 2002. 470 s. sv. 2. ISBN 80-247-0143-X.